06/07/2025
Dnes má narozeniny úžasný muž mého života.
Můj nejlepší přítel, ochránce a životní láska.
Už je to 18 let, co jsme spolu.
Žili jsme v Praze, Austrálii i Indii.
Zažili jsme potíže, zklamání, smutek, nemoci i radost.
Poznali jsme odloučení – i návrat.
Tento muž byl mým mentorem i „tormentorem“, oporou i spouštěčem té nejhlubší bolesti ve mně – jak to ve vztazích často bývá.
Cesta po jeho boku mě, ale nakonec dovedla k sobě.
K práci na sobě, k hojení a k uvědomění, že vztah má fungovat jinak.
Nejde o to druhého donutit, aby dělal to, co chceme. Ani o to se měnit jen proto, aby vztah „fungoval“.
Jde o něco úplně jiného.
O to, co nás většina z nás nikdy neučila –
stát se svým vlastním pečovatelem, svým vlastním bezpečným prostorem.
A mít partnera jako druhotnou oporu, ne primární.
Často si myslíme, že člověk ve vztahu by měl plnit přání, očekávání a ohýbat se jako preclík pro toho druhého – aby vztah vydržel.
Ale ve skutečnosti je to naše zodpovědnost:
Nepotlačovat pocity, ale slyšet je. Nečekat na záchranu, ale začít léčit sami sebe.
Protože nic a nikdo zvenčí nám nemůže trvale naplnit prázdnotu uvnitř.
To můžeme jen my sami.
S láskou, Šárka ❤️