30/03/2026
Ztraceni v překladu, teda spíš v příběhu. Někde zaseknutí v čase. Nebo zakletí v čase? Jako ta princezna z pohádky?
Děje se nám dokola to samé a nekončí to.
Teda vlastně to dávno skončilo. Ale ne pro nějakou část našeho těla. Ta se v tom někde zasekla, zacyklila a kdykoli se objeví podobná situace, reaguje tak jako tehdy.
Je to ochranná reakce našeho těla. Jen tak jsme mohli a zvládli tehdy přežít. Bohužel nás to stojí neustále naši energii, aby tuhle situaci tělo drželo. Stojí nás to mnoho nepříjemností, kdy reagujeme na situaci, která tu není.
Proč miminko pláče, když se mu teď nic neděje?
No protože nějaká jeho část si nevšimla, že se nic neděje. Nějaké části se pořád ještě děje něco velmi nepříjemného.
Proč reagujeme jako malé dítě, když už jsme dospělí?
Protože nějaká naše část zůstala v tom čase, kdy se nám něco těžkého přihodilo, s čím jsme si nedokázali poradit jinak, než to uložit na později.
Jako když uvaříš moc jídla, které teď nezvládneš sníst. Dáš ho do mrazáku, lednice, nebo do spíže. Ono tam počká. Ale musíš mít furt zapnutý ten mrazák. A zabírá to tam místo něčemu jinému.
A pak jednou přijde chvíle, kdy tu krabičku s tím odloženým jídlem vezmeš do ruky, otevřeš, ohřeješ a sníš. A jsi moc rád, že tam byla a už není.
A tak funguje tělo, mysl, duše a terapie.
Šárka
