26/05/2025
Ahoj, dobré poledne přátelé, známí, sledující i všichni ostatní
jeden supervizní den předcházel skvělému semináři, který mi do-propojil nejen znalosti, ale celkový kontext a souvislosti.
Supervize výživná jako vždy. Témata z praxí probrána do hloubky jak je zvykem.
Stejně jako vděčnost za spolujízdu s Maruška Bílková 💓🙏
Ze semináře . . především vypíchnu fungování nervového systému v našich ranných letech života, protože tam docházelo k jeho utváření, podle kterého jede(me) možná dodnes.
Jak si můžeme uvědomit, ne vždy jsme měli našeho pečovatele-rodiče plně k dispozici. Tím nemyslím, že byl vedle nás, ale myslím jeho přítomnost v podobě pozornosti, laskavosti atd.
Protože můžeme být v místnosti s partnerem, ale ve skutečnosti tam nejsme. Nejsme přítomní, nevnímáme.
Hodně malé děti toto nesou jako velice náročnou situaci, která vyvolává akci, a tím celkovou aktivaci nervového systému.
Dítě vyzkouší cokoliv od zvuků libých i nelibých až po vztek a agresi a začne takzvaně zlobit.
A co zafunguje, čím získá pozornost to se stává funkčním a je úplně jedno, že pak možná přichází pečovatelův-rodičův křik nebo trest jakéhokoliv charakteru.
Pozornost je to oč se hraje.
Pokud tohle vše trvá dlouhodobě, všichni si na to tak nějak zvyknou, ale rozhodně nepanuje doma pohoda.
Ale hlavně dítě, v důsledku neustálé aktivace, zůstává příliš často a dlouho v módu boje (o pozornost) nebo útěku, ze kterého může ještě přejít do zamrznutí. Často se to stává.
A to třeba, když už je toho na něj příliš, více než na co má kapacitu.
Dojde k zahlcení smrští poznámek nebo nějakým fyzickým trestem atp.
Celý proces je mnohem košatější a složitější, ale takhle velmi zjednodušeně lze popsat naše fungování i v dospělosti, protože často, co jsme se neučili v dětství, používáme jako funkční dodnes, i když už nám je to pramálo prospěšné.
Je potřeba regulace nervového systému dospělého v interakci s dítětem a až potom se může zregulovat dítě. Jinudy cesta nevede.
Možnost na změnu mi dává kraniosakrální terapie. Jakožto nejjemnější komplexní přístup ke zdravý a naší celistvosti.
Jak to máš zrovna Ty? Jak jednáš, když je toho moc. Útočíš, stahuješ se nebo utíkáš? Zamrzáš v tom a vlastně ,,nemůžeš,,?
Dochází k uvědomění toho, kdy je toho moc? Nebo dochází k reakcím v podobě vlastní obrany a stahujeme se nebo naopak útočíme? Ještě fajn je utéct – ale zase jak dlouho chceme utíkat?
Jak myslíte, že se daří vašim dětem v kontextu výše popsaného?
Naštěstí zde jsou nástroje pro regulaci a celkové změny k . . . doplň si sám/sama co vlastně v tomto potřebuješ?
Někdy totiž dojdeme do bodu, kdy už nejsme schopní se opečovat sami a nutně k tomu potřebujeme někoho druhého.
Z naší podstaty lidské bytosti.
Nemusíme a ani nejsme na to sami.
Polyvagální teorie a principy použité v kraniosakrální praxi, to je pro mě skutečná krása.
Zpomalujme, jak jenom to jde. Ať víme, jak nám je. Bez toho se moc nejde pohnout.
Martin
https://www.martinfisar.cz/
ps.: foto z Centra kraniosakrální osteobiodynamiky ve Mšenu. Boží to místo.