Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka

Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka Centrum pomoci rodinám nevyléčitelně nemocných, umírajících a pozůstalým, a to i po úmrtí nečekaném. Také pomoc rodičům dětí zemřelým před porodem.

Poradna: Budu vdovský důchod pobírat trvale?
14/03/2026

Poradna: Budu vdovský důchod pobírat trvale?

Lucie: Před půl rokem jsem dostala vdovský důchod po manželovi. Zajímalo by mě, jak dlouho ho budu pobírat. Žiju sama, obě děti mají své vlastní rodiny a bydlení. Pro můj rozpočet je každá tisícikoruna důležitá.

Úmrtí a finance: jaký osud čeká vaše peníze na účtu, z pojistky, na spoření na penzi nebo investice?
05/03/2026

Úmrtí a finance: jaký osud čeká vaše peníze na účtu, z pojistky, na spoření na penzi nebo investice?

Úmrtí v rodině je velmi náročnou zkouškou pro všechny blízké. Jak řešit finanční hotovost a peníze na účtech nebožtíka? Jak se dostat k penězům na spoření či pojištění?…

O dědictví: Kdo a jakým podílem bude dědit bez závěti?
28/02/2026

O dědictví: Kdo a jakým podílem bude dědit bez závěti?

Dědictví – pro mnoho rodičů neřešitelná záhada, pro jiné snadná záležitost. Jak se dědí podle zákonné posloupnosti? Zdědí více vaše manželka, nebo děti? Jaká má dědické…

Udělej si z práce koníčka a už nikdy nebudeš muset pracovat. Katarína a Ondřej Vlčkovi žijí právě v tomto módu. Založili...
01/02/2026

Udělej si z práce koníčka a už nikdy nebudeš muset pracovat. Katarína a Ondřej Vlčkovi žijí právě v tomto módu. Založili Nadace rodiny Vlčkových a poskytli 40 procent ze svého majetku na paliativní péči, budují dětský hospic na Cibulce a přitom se naplno věnují svým profesím. Prostě akční filantropové ve 21.století. https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-osobnosti-katarina-a-ondrej-vlckovi-mame-vic-penez-nez-potrebujeme-proto-se-muzeme-rozdelit-40560011 =0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=5&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Co truchlící rodiče potřebují...
13/01/2026

Co truchlící rodiče potřebují...

💙Co truchlící rodiče potřebují, ale ne vždy mají sílu říct?
Možná s vámi bude souznít každé "potřebujeme", možná jen některé, avšak většinu "potřebujeme" budete důvěrně znát.

Příspěvek je převzatý z americké fb skupiny Surviving Grief, český překlad Andrea Jindrová.
Ukazuje se, že potřeby rodičů, jimž zemřelo dítě, jsou podobné napříč národy a kontinenty...

💙Co truchlící rodiče potřebují, ale ne vždy mají sílu říct?

🩵 Potřebujeme, abyste zmiňovali jméno našeho dítěte. Nejen v den jeho narozenin, ale i jindy.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že jen proto, že to umíme dobře skrývat, neznamená, že uvnitř nebojujeme.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že vám nechceme neustále připomínat naše dítě. Tajně si přejeme, abyste si na něj vzpomněli sami.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že vzpomínky zaplavují naše myšlenky.
🩵 Potřebujeme, abyste uznali naši bolest.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že všechny ty věci, které dělají jiné děti v jejich věku (malé i velké), nám mohou způsobovat bolest.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že pláč nám pomáhá. Neříkejte nám, už neplač.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že někdy nechceme mluvit, chceme jen mlčet a tiše sedět.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že stačí jen jedna vteřina, abychom se vrátili zpět do toho hrozného dne.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že vzpomínky mohou být neúprosné.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že už nejsme ti samí, jací jsme bývali.
🩵 Potřebujeme, abyste se na nám ozvali, protože my to pravděpodobně neuděláme.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že nejen dvakrát do roka cítíme intenzivní smutek, ale každý den cítíme bolest z jejich nepřítomnosti.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že toužíme být mezi lidmi, kteří zažili stejnou bolest.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, proč máme jejich věci a fotky stále všude kolem.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že potřebujeme vaše přátelství a lásku, ale nemusíme být na oplátku tím nejlepším přítelem.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že vina, kterou neseme, je někdy příliš těžká.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že žijeme ve dvou světech; polovina našeho srdce je tady a druhá s naším dítětem v nebi.
🩵 Potřebujeme, abyste věděli, že to nemůžete pochopit, pokud vám také nezemřelo dítě.

💙

12/12/2025

Vdovský důchod je možné pobírat pouze po zemřelém manželovi a i samotná částka vdovského důchodu závisí výhradně na průběhu pojištění zemřelého manžela. Podívejme se ve…

11/12/2025
Vdovám a vdovcům se od 1. ledna 2026 zvýší důchody, o kolik? Některým až o třetinu.
09/12/2025

Vdovám a vdovcům se od 1. ledna 2026 zvýší důchody, o kolik? Některým až o třetinu.

Valorizace důchodů v lednu 2026 zvýší všechny typy státních důchodů, včetně vdovských. O kolik se vdovám a vdovcům zvýší důchody? Komu vzroste důchod nejvíce? Zvýší se i nově přiznané vdovské důchody?

KDYŽ SE RODINA ROZHÁDÁ PO SMRTI BABIČKYJUDr. Petra Langerová, Ph.D., LL.M., advokátkaFoto: JUDr. Petra Langerová, Ph.D.,...
27/11/2025

KDYŽ SE RODINA ROZHÁDÁ PO SMRTI BABIČKY
JUDr. Petra Langerová, Ph.D., LL.M., advokátka

Foto: JUDr. Petra Langerová, Ph.D., LL.M., advokátka/Generováno Ai
Včera 26. 11., 14:53
„Babička všechno odkázala jen jednomu vnukovi.“ To je věta, která dokáže zničit rodinu rychleji než cokoli jiného. Ještě včera spolu vycházeli a dnes se hádají o dům, peníze a často také o to, co babička vlastně chtěla se svým majetkem udělat.

Babička určitě nevěděla, co dělá!

Tohle je nejtypičtější argument dědiců, kteří mají být v rámci dědického řízení „ochuzeni“ o to, co by jim náleželo, kdyby zůstavitel neměl závěť či nedaroval.

Babička sepíše závěť, ve které odkáže veškerý svůj majetek jednomu vnukovi, který o ni již několik let pečuje, zatímco zbylá rodina nejeví příliš zájem. Ostatní příbuzní se pak cítí zrazeni a začnou závěť zpochybňovat – bohužel, často na úkor cti a dobrého jména zemřelého.

Nejčastější věta, kterou potom slýcháme, je: „Babička byla nemocná, nevěděla, co podepisuje. Byla zmanipulovaná!“ Ze zemřelé pak dědicové začnou dělat nemohoucí zmatenou starou paní, která nevěděla, co dělá – to samozřejmě většinou není pravda.

Dědicové se pak snaží domoci toho, že závěť bude neplatná a bude se dědit ze zákona dle dědických tříd.

Co říká zákon: Závěť a její platnost

Závěť musí být sepsána svobodně, vážně, určitě a srozumitelně a zůstavitel musí být způsobilý k právnímu jednání – tedy chápat význam toho, co činí.

Pokud závěť byla pořízena osobou, která neměla způsobilost právně jednat (např. kvůli demenci či Alzheimerově chorobě), nebo jednala pod nátlakem či v omylu, pak může být závěť neplatná. Dědicové se pak musí obrátit s žalobou na soud, aby o tomto rozhodl.

Závěť lze zpochybnit i pro formální nedostatky – chybějící podpis, datum, či nepřítomnost svědků.

Pokud byla závěť sepsána formou notářského zápisu, pak je závěť velmi obtížné napadnout, jelikož notář by měl být de facto zárukou toho, že zůstavitel splnil veškeré požadavky pro platnost závěti a je způsobilý k tomu závěť pořídit.

Jak dokázat, že zůstavitel opravdu nevěděl, co činí?

Soud často nechává vypracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie či psychologie, který hodnotí duševní stav zůstavitele v době sepsání závěti. Znalec zkoumá lékařskou dokumentaci, výpovědi svědků i samotný text závěti.

Pokud se prokáže, že zůstavitel trpěl duševní poruchou, která mu znemožnila chápat význam svého jednání, soud může závěť prohlásit za neplatnou. Jinak platí zásada: vůle zůstavitele má přednost.

Co opravdu nestačí

Dědické právo je často nejen o majetku samotném, ale také o rodinných vztazích, vzájemných křivdách a domnělé spravedlnosti. Ten, kdo svůj majetek závětí rozdělil, však již nemůže své rozhodnutí vysvětlit, a proto je potřeba co nejvíce respektovat jeho vyjádřenou vůli, kdy z tohoto vychází také zákonná úprava.

Samotná skutečnost, že se dědic cítí nespravedlivě zkrácen, nebo chce někdo tzv. z principu připravit ostatní o dědictví, protože „on se přeci staral nejvíce a babička ho měla nejraději“, nestačí k tomu, aby byl úspěšný a často takové spory nevedou k ničemu jinému, než nevratnému narušení rodinných vztahů.

Nelze se také spoléhat na dříve učiněné sliby zůstavitele. Pokud nakonec závěť zní jinak, jakékoli sliby to nezmění.

To, že byl zůstavitel pokročilého věku, či byl nemocen, ho samo o sobě neomezuje v tom, aby o svém majetku pořídil formou závěti.

Častý omyl, se kterým se v praxi setkáváme, je, že děti musí automaticky dědit a rodiče přece nemohou za svého života činit kroky, které je o dědictví tzv. připraví. Dokud však rodič či jakýkoli jiný zůstavitel žije a je způsobilý právně jednat, může se svým majetkem nakládat jakkoli, a to i tehdy, pokud v důsledku tohoto jednání de facto do budoucna v pozůstalosti nic nezbyde, či vše nabyde někdo jiný.

Rada z praxe

Dlouhé dědické spory většinou nic neřeší a až na výjimky nepřináší ani větší zisky z pozůstalosti.

Pokud tedy není dědic opravdu přesvědčen o tom, že „babička nevěděla, co dělá“, raději by se měl snažit dohodnout či zkrátka přijmout, že babička měla pro své rozhodnutí nějaký důvod.

Pokud však existují důvodné pochybnosti o platnosti závěti a dědic je schopen toto prokázat, existují způsoby, jak neplatnosti závěti dosáhnout.

Petra Langerová,
advokátka v Olomouci a Šternberku
Zdroje:
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

O Dušičkách...🕯🕯🕯
02/11/2025

O Dušičkách...🕯🕯🕯

O DUŠIČKÁCH....

Na Dušičky

Do noci nezakřičí pták,
jen ticho kolkolem.
I hvězdu marně hledá zrak,
to smutek pokryl zem.

I háje zpustly, i les dál,
stydne dech plavých trav,
kde někdy kohout kokrhal,
jen mlha prostře háv. (Marianne Köhlerová)

Kdy a proč si připomínáme Dušičky? Druhý listopadový den se slaví Památka všech zemřelých, spojená se vzpomínkou na mrtvé. Podle náboženských představ modlitby živých pomohou zemřelým, duším dlícím v Očistci, k očištění od hříchů na cestě do Nebe. Kořeny tohoto svátku tkví pravděpodobně už v keltských rituálech.
Tak, jak se slaví dnes, jsou Dušičky známy od roku 998, kdy je zavedl francouzský opat Odillo na základě stále přetrvávajících pohanských obřadů, kterých se lidé nechtěli vzdát. Dušičky pochází z keltské tradice, ze svátku Samhain, který se slavil v den keltského nového roku – v den, kdy podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. Keltové zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc. Svíčky, které dnes zapalujeme na hrobech, se staly pozměněnou formou právě tohoto zvyku. Podle křesťanské tradice jsou Dušičky vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nedosáhli věčné blaženosti a procházejí zatím fází očišťování; podle katolické tradice pobývají dosud v očistci.
Lidé vždycky věřili, že duše zemřelých se mohou v některých dnech vracet na zem. A právě "na dušičky" vystupují údajně duše zemřelých na jednu noc z očistce aby si jednou za rok odpočinuly od svého trápení. Rodina se v minulosti sešla a naplnila lampu máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny, večer se pilo studené mléko nebo se jím pozůstalí postříkali, aby se duše ochladily. Dodržoval se také zvyk házet večer do ohně nejrůznější pokrmy, čímž se mělo přicházejícím duším přilepšit.
Připravovalo se také pečivo ve tvaru lidských kostí nebo zvláštní čtverhranné buchty zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem. Těmi bývali obdarováváni žebráci a chudí lidé, kteří se ráno shromažďovali u kostelů nebo u hřbitova.
I letos se opět v tento čas zase setkáme s příbuznými a blízkými, kteří jsou od nás daleko a jindy si na setkání s nimi nenajdeme čas. A až půjdeme rozsvítit svíčky na hrobech svých drahých, přátel či známých, kteří už nejsou mezi námi a moc nám chybí, zkusme při tichém rozjímání též vzpomenout, co nám tady zanechali a zda a v čem se snažíme jejich odkaz ctít a dále rozvíjet. A že toho není málo – vedle osobních vzpomínek – stačí se jen rozhlédnout třeba i na našem hřbitově a porovnat, co se tady všechno změnilo.
Věřilo se, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. Vyprávělo se o kmotře, která se o dušičkové noci probudila a protože měsíc tu noc svítil velmi jasně, myslela si, že je již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kaple byla plná a u oltáře stál kněz. Kmotra se styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila a sklopila oči. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když vtom si uvědomila, že to jsou všechno sousedé, kteří jsou již po smrti. Vtom do ní šťouchla její nedávno zemřelá sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo – housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti svatých“. Hospodyně dělávaly „dušičky“ z dvojího těsta. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývali obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro čeládku z mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila jednoduchá říkanka, kterou se snažila čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky.

Dušičky věrný,
nejste všecky stejný.
Některý jste bílý,
některý jste černý.

Od nepaměti lidé přemýšleli o tom, co se stane po smrti. Víra, že smrtí život nekončí a duše mrtvých, které opouštějí pozemský svět, je třeba na jejich cestě vyprovodit, je součástí prakticky všech náboženství. U nás Dušičky vycházejí z křesťanského učení o cestě duší ke spasení a splývají s pohanskými představami a obřady a lidovou vírou i pověrami. Naši předkové věřili, že duše vystupují na jednu noc z očistce, kde se kají za své pozemské hříchy, aby se alespoň na chvíli zbavily muk. Proto jim připravovali studené mléko, aby se duše mohly ochladit a lampy plnili máslem, aby si mohly ošetřit popálené rány. Rozšířené bylo taky vhazování jídla do ohně duším na přilepšenou nebo pro jejich vykoupení, jinde bývalo zvykem prostírat i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit. Říkávalo se, že když o Dušičkách prší, duše oplakávají své hříchy.
Ani Dušičky neunikly koledním pochůzkám, např. v jižních Čechách se ještě na počátku 20. století chodilo koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo „chodit po rohlíkách", protože odměnou bylo dušičkové pečivo.
Zdroj Navrátilová, A. - Svátky Všech svatých a Dušiček v české lidové tradici. In: Světci v lidové tradici. Uherské Hradiště 1995

Moc hezké, hodné následování...🌹🌹🌹
23/10/2025

Moc hezké, hodné následování...🌹🌹🌹

...i to může být důležitým rituálem při loučení...
23/10/2025

...i to může být důležitým rituálem při loučení...

Adresa

M. Horákové 1750
Ceske Budejovice
37005

Telefon

+420720666663

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Jihočeské centrum pomoci Modrá pomněnka:

Sdílet

Share on Facebook Share on Twitter Share on LinkedIn
Share on Pinterest Share on Reddit Share via Email
Share on WhatsApp Share on Instagram Share on Telegram