Životem ke zdraví - Regina Říhová

26/01/2026

Moc pěkně napsané 😊

❤️Sex v manželství – když se touha u ženy ztratí a mlčení bolí víc než pravda ❤️

Mnoho žen v dlouhodobém vztahu někdy dojde do bodu, kdy si v tichu přizná:

„Já už vlastně nemám chuť.“
Ne na konkrétního muže. Ne někdy ani na s*x vůbec.
A většinou se za to stydí. Připadá jim, že jsou rozbité. Že selhávají jako partnerky. Že by měly chtít. Že je něco špatně s nimi.

Jenže ve skutečnosti se často neděje nic „špatného“. Děje se jen to, že tělo a duše už nemohou dál fungovat proti sobě.
U mladších žen se touha často ztrácí v každodenním přetížení.
Děti. Práce. Domácnost. Organizování života všech okolo.
Žena je celý den ve střehu. Je v pohotovosti. Její nervový systém běží v režimu „musím zvládnout“. Neustále někdo něco potřebuje. Neustále reaguje. Neustále dává.
Večer, když si konečně sedne, její tělo už netouží po dalším „výkonu“.
Potřebuje vypnout. Ztichnout. Být sama se sebou ❤️

A s*x, který přichází bez skutečného prostoru pro odpočinek, blízkost a bezpečí, začne tělo vnímat jako další povinnost. Ne jako potěšení. Ne jako dar. Ale jako něco, co se „má“.

Touha se totiž nerodí z tlaku.
Touha se rodí z uvolnění.
A žena, která je celý den ve službě světu, se večer často neumí přepnout do těla. Je pořád v hlavě. Pořád ve střehu. Pořád připravená reagovat. Její tělo neumí pustit kontrolu.

🌟Po čtyřicítce se k tomu přidává další, hlubší vrstva.
Začíná se měnit hormonální rovnováha. Klesá estrogen, mění se progesteron, tělo reaguje jinak na stres. Přichází únava, nespavost, citlivost, někdy suchost sliznic, pokles libida. Ale to je jen část příběhu.

🌟Druhá část se odehrává v duši.
Žena se v tomto věku začíná ptát:
Kde jsem já?
Kolik ze mě samotné v tom životě ještě je?
Žiju svůj život, nebo jen roli?

Tělo často začne odmítat s*x, který není propojený s duší. Už nechce mechaniku. Už nechce „splnit povinnost“. Už nechce dávat, když samo nedostává.

Ne proto, že by žena nemilovala.
Ale proto, že její tělo volá po pravdě.
Mnoho žen v tomto období cítí, že potřebují jiný druh intimity.
Více přítomnosti.
Více něhy.
Více bezpečí.
Více času.
Více skutečného vidění.
Touha už není o rychlosti. Je o hloubce.

A když žena necítí, že je vnímána, slyšena, respektována ve své proměně, její tělo se uzavře. Ne ze zloby. Z ochrany.
Ztráta chuti na s*x není selhání.
Je to zpráva.
Zpráva o přetížení.
O nenaplněných potřebách.
O těle, které už nechce být jen prostředkem.
O duši, která touží po pravdivém spojení.

A cesta zpět nevede přes nátlak.
Nevede přes „měla bych“.
Nevede přes vinu.
Vede přes zpomalení.
Přes rozhovor.
Přes dotek, který nic nevyžaduje.
Přes bezpečí být taková, jaká jsem právě teď.

Touha se nevrací tam, kde musí.
Touha se vrací tam, kde smí.
A někdy je tím největším darem, který si žena může dát, dovolit si být pravdivá – k sobě i k tomu, koho miluje 🫂

A je tu ještě jedna rovina, o které se málo mluví, ale pro ženskou touhu je zásadní.

Žena se otevírá tam, kde se cítí v bezpečí. Nejen fyzicky, ale především emočně. Když muž ženu slovně zraňuje – i „jen“ v narážkách, v ironii, v kritice jejího těla, povahy, způsobu bytí – něco se v ní zavře. Možná se usměje. Možná to přejde mlčením. Ale její tělo si to zapamatuje.
A pak nemůže přijít blízkost, která by byla pravdivá. Nelze zranit duši a o chvíli později čekat otevřené tělo.
Ženská touha není oddělená od srdce. Rodí se z pocitu, že jsem přijímaná taková, jaká jsem. Že jsem v očích druhého krásná, i když nejsem dokonalá. Že mě někdo chrání, ne zraňuje.
Když se žena cítí ponížená, neviděná nebo zesměšněná, její tělo se přirozeně stáhne. Ne jako trest. Jako obrana. Protože intimita není povinnost. Je to dar. A dar se rodí tam, kde je úcta, něha a bezpečí.

🙌❤️🙌

Pruvodkyne.dusi@seznam.cz

21/12/2025

Milí přátelé. Opět po delší pauze přidávám článek, který vznikl na vaše téma:

"CO VÍME O DUŠI DÍTĚTE"

"Kdy se inkarnuje duše do dítěte? Vadí mi tchýně, nemohu ji vystát, může to být těhotenstvím? Dříve jsem se totiž mnohem lépe ovládala. Už v porodnici se hned všichni chtějí vrhnout na miminko a muckat se s ním, ale mně je to hrozně nepříjemné, jsem normální?"

Jak to vlastně má být, aby bylo vše přirozené a v souladu se zákony ve stvoření.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že příchozí dítě není nepopsaný list papíru, že má svou minulost, mnohá prožívání dobrá i méně dobrá z minulých inkarnací a osobní sbírku vlastností, sklonů a zvyků, které tvoří jeho charakter. VŽDY jde o "starou" duši. Výchovou lze později ovlivnit zhruba polovinu, když se budou obě strany snažit.

Duše dítěte si vybírá rodiče podle svého osobního plánu. Řeší přitom jen to, co se potřebuje v tomto pozemském životě naučit, čím potřebuje projít, co si případně na druhém břehu dohodli všichni předem. Rodiče samozřejmě svou účastí pomáhají plán úspěšně naplnit, i když to může být kolikrát i velmi nepříjemné (sami se na tom také mnohému naučí). Není důležité, co se druhému líbí, ale co mu prospívá. Dalším faktorem je zákon přitažlivosti stejnorodého, tedy rodiče i dítě mají v sobě něco stejného (může jít např. o nějaké nadání nebo třeba i sklon k alkoholismu...). Tato záliba je svede dohromady, aby se dobré podpořilo a špatné zprotivilo a odpadlo. Dalším určujícím znakem je karmická vazba. Něco špatného, destruktivního z předchozí inkarnace je svedlo opět dohromady, aby mohlo být bezpráví vymazáno a vina odpuštěna.

To vše je připravováno na opačné straně dlouho dopředu podle plánu. Když však vstupuje duše dítěte do hmotnosti, je její vědomí překryto závojem zapomnění, což má velký význam. Duše tak musí reagovat pouze v přítomném okamžiku jen podle svého osobního rozhodnutí, protože o vyšším plánu nemá tušení. Ten je ukryt pouze v podvědomí a v pravý čas pomocí dojmů a intuice ovlivňuje další rozhodování jedince. Pouze hluboká vnitřní prožívání mají pro duši hodnotu = skutečný význam. Jen díky nim během mnoha tisíciletí postupně dozrává, utřiďuje si hodnoty, rozhoduje se zcela sama o svém dalším směřování, co bude její další krok. Prochází vrcholy i pády a sbírá zkušenosti z chyb i úspěchů. Takto postupně roste v sebevědomou osobnost silného charakteru staré "ostřílené" duše. Může směřovat vzhůru za světlými hodnotami stejně jako dolů za opačnými. Jen je třeba mít na zřeteli, že na každé učiněné rozhodnutí jsou předem navázány zpětné účinky, které nevyhnutelné přijdou. To vede každou duši během vývoje k postupné potřebě zodpovědnosti.

Takováto duše je tedy připravena cca v polovině těhotenství matky k nové inkarnaci do nové rodiny. Jenomže na druhé straně je mnoho duší, které se chtějí také inkarnovat (také mají své plány, které je pohání ke splnění) a na zemi je málo párů, které chtějí děti. Především chybí prostředí pro narození světlých duší. Tak nastává v okolí těhotných velká tlačenice, všechny duše chtějí na zem. Jsou to duše světlejší (méně) i temné (mnoho). Dobrá matka už od početí obvykle svým pozitivním postojem, narůstající láskou k dítěti, kladným přístupem k těhotenství, těšením se na miminko navazuje nová světlá vlákna, které si v tlačenici vybírají stejnorodou duši pro dítě. Od početí tak postupně vzniká silnější a hustší síť světlých vláken, které nakonec duši dítěte přitáhnou a uvězní v těle dítěte, tělo ji doslova vcucne. To může nastat až tehdy, když je budoucí miminko prakticky utvořeno a už jenom dozrává a sílí. Nehotové tělo ještě nemá sílu duši zcela přitáhnout jenom se stále více přibližují. Časový bod inkarnace se někdy projeví jako vnímatelný náraz a matka v tu dobu začíná cítit pohyby. Také se jí může změnit nálada - už není v těle sama, charakter staré duše dítěte ji může ovlivňovat natolik, že se to projeví navenek. To po šestinedělí končí a obě bytosti se definitivně oddělí. Tak matka rozhoduje o kvalitě budoucích generací. Když se však pohybuje v prostředí, které s ní neladí, je jí nepříjemné nebo jsou v její blízkosti silné negativní osobnosti (tchán, šéfová v práci, neodbytná sousedka, kamarádky s jinými starostmi, které nemají pochopení...) může se jednoduše stát v té mohutné tlačenici, že energie takového silného negativního člověka v okolí budoucí matky (která není dostatečně silná a rozhodná) přetlačí její světlé chtění a přitáhne do tělíčka dítěte temnou duši podle svého vlastního nastavení. Ve hmotě má zlo větší sílu než dobro, protože negace má větší hustotu a je tedy hmotě bližší. Světlá duše musí ustoupit, aby se o temnou "neumazala". Tím dlouho připravovaný plán ztroskotá. Jaká škoda. Stačilo jen, vyhýbat se v době těhotenství negativnímu prostředí.... Stanovit si priority, co je důležité.

Tak máme vybráno, ale boj o tělo stále probíhá (dokud se dítě fyzicky nenarodí, stále se mohou duše prohodit). Stejně tak narůstá a houstne síť spojovacích vláken v mohutné velké spojení, které rozhoduje o stavu těla dítěte. Zda bude zdravé, nebo postižené, silné nebo slabé atd. Tady už rozhoduje původní plán, karma, co je třeba se naučit, čím je třeba projít v plánu zúčastněných duší. Matka porodí dítě. Plán vyšel, dobré dílo se podařilo.

Vlákna mezi matkou a dítětem od počátku procesu až do jeho konce propojují vzájemně neviditelné bytosti, které pak ještě během šestinedělí bdí u dítěte, ochraňují je a posilují pro budoucí úkol a některá vlákna opět rozvazují. Po 40 dnech od porodu, tyto bytosti odcházejí a samostatný život začíná. Je to složitý proces, který zabere hodně času a zúčastní se na něm mnoho zodpovědných bytostí. Proto je tak důležité, aby se v šestinedělí k dítěti kromě rodičů nepřibližoval nikdo cizí. Aby nebyl proces inkarnace narušen.

13/12/2025

13/12/2025

Doporučuji všem, kteří mají zájem o Homeopatii více do hloubky a ovládají slovenštinu 😊👍

🍂Prihlásiť sa môžete na adrese homeopat.kurzy@gmail.com

12/12/2025

Jan Amos Komenský viděl život jako cestu, která se skládá ze sedmi etap – každá má své poslání a dává smysl našemu růstu.

1️⃣ Dětství (0–6 let) – první poznávání světa, smyslů a řeči. Rodina je první učitel.
2️⃣ Školní věk (6–12 let) – základy čtení, psaní, počtů a mravů. Učení má být názorné a hravé.
3️⃣ Dospívání (12–18 let) – rozvoj rozumu, charakteru a etiky. Jazyk, vědy, logika.
4️⃣ Raný dospělý věk (18–24 let) – objevování světa, volba cesty, první zkušenosti v praxi.
5️⃣ Dospělost (24–36 let) – práce, rodina, odpovědnost, učení se životem a zkušeností.
6️⃣ Vrcholná dospělost (36–60 let) – moudrost, vedení, předávání znalostí mladším.
7️⃣ Stáří (60+ let) – reflexe, smíření, duchovní zralost, předání odkazu.

Každá etapa má svůj smysl a dává člověku šanci růst – Komenský nám připomíná, že život není jen o cíli, ale o každém kroku na cestě.

Ať jste kdekoli ve své cestě – my vám pomůžeme s tou školní! KamPoMaturite.cz pořádá nulté ročníky, přípravné kurzy a vše k maturitě i přijímačkám na VŠ a SŠ.

09/12/2025

👠Macocha s Dorou poslali sluhu na trh, nakúpiť látky a šperky na ples. Keď sa pýtal Popolušky, čo jej má priniesť, neželala si nič, len to, čo mu cvrnkne o nos. Na spiatočnej ceste od únavy na voze podriemkával, keď tu zrazu ráách a buch, niečo mu spadlo na hlavu. Tak sa preľakol, až sa mu rozbúchalo srdce. Čo to bolo? Veď ho to mohlo zabiť alebo sa mohol koník splašiť alebo... Začali sa mu hromadiť vyplašené myšlienky v hlave. Aj keď už pochopil, že sú to len tri oriešky, ktoré mu pre Popolušku cvrnkli o nos, a mal by mať z toho radosť, že aj jej niečo prinesie, nevedel sa tešiť, Bol stále veľmi preľaknutý.

Ak sa aj vám stane, že vás niečo takto vystraší, napríklad vedľa vás vybuchne zablúdená zakázaná petarda, a vy sa prepadnete do hrozného stresu s búchaním srdca a strachom o život, dajte si jednu guľôčku ACONITUM NAPELLUS 30 CH. Hneď vás to upokojí.

Viac o potenciách a dávkovaní sa môžete dozvedieť na našom kurze Domáca homeopatia I.

19/11/2025

Neklaďme si hned nejvyšší cíle, mohou nás časem odradit 😂

16/11/2025

16/08/2025

Přesně vyjádřeno 👍😊

František Drtikol:
Když se stane, že tzv. klesnu, nečiním vše neosobně, z čistého Srdce následkem toho nastává u mne určitá deprese, nesmím se s touto depresí nikdy ztotožnit, ale obrátiti celou věc tak, aby se stala vzpruhou, stupněm nahoru. Avšak pozor: Při této kontrole se neztotožnit s tím, co jsme udělali, ale zůstat nad tím, míti odstup, jakoby z povzdálí se dívat na věc, vzíti z celé chyby jen poznání, v čem nejsem ještě dosti pevný, čistý, neosobní a že musím býti po druhé bdělejším. Při této kontrole musíme vzíti v úvahu nejen výsledek, ale i příčinu, proč jsem tzv: "klesnul", chybil. Např. čekám určitý výsledek, chci něco získat nebo míti, uspokojení, moje osobnost, moje vědomí se s onou věcí ztotožňovalo.

14/08/2025

😳

10/08/2025

Krása našich tradic....