Psychologické poradenství KOMA - Yvona Mazehóová a Jana Kouřilová

Psychologické poradenství KOMA - Yvona Mazehóová a Jana Kouřilová Provozujeme soukromou psychologickou praxi od roku 2001. Věnujeme se terapii dětí a dospělých.

09/10/2025

Dítě je od narození přirozeně závislé na dospělém, který má být jeho ochranou, tlumočníkem i mostem k vnějšímu světu. V dnešním světě rodič často funguje jako „nárazník“ mezi nezralým dítětem a společenskými tlaky.

Moderní společnost a život ve městě úlohu rodiče nesmírně komplikují – od dítěte se očekává výkon, sociální přizpůsobení a samostatnost mnohem dříve, než v něm dozraje základní schopnost regulace emocí.

Pláče smutkem, směje se radostí, křičí bolestí? Okolí často reaguje nevyžádanou radou, poznámkou nebo dokonce fyzickým útokem. Rodič je mezi dvěma tlaky: nechat dítě vyjádřit emoce, protože děti jsou ve svých emocích upřímné a ta energie potřebuje ven, nebo nějakým způsobem, často násilným, emoce potlačit, aby okolí bylo spokojené.

Čí potřebu upřednostnit – svého dítěte, nebo cizího člověka? Krásné by bylo uspokojit potřeby obou najednou, a rodič se o to, zpocený až na záda, na veřejnosti snaží, což ho často uvádí do stavu nepřetržitého stresu. Vystresovaný rodič nemůže poskytnout dítěti potřebnou oporu. Dostáváme se do začarovaného kruhu...

Čí potřebu tedy upřednostnit, pokud nejde uspokojit obě dvě potřeby najednou – svého dítěte, nebo cizího člověka? Odvážím se říct, že máme stát na straně svého dítěte. Zaprvé, jsme jeho jedinou nadějí, jeho oporou, jeho bezpečným přístavem. Zadruhé, cizí lidé jsou velcí a věřím, že mají větší schopnost sebereflexe a seberegulace, takže si se svými emocemi dokážou poradit lépe než dítě.

Když to shrnu, být tímto „nárazníkem“ je náročné. Znamená to obstát v tlaku prostředí a zároveň naslouchat potřebám dítěte, které potřebuje podmínky pro svůj vývoj.

Ale právě díky této ochraně má dítě šanci vyrůst v bytost, která se dokáže přirozeně začlenit do světa a brát v úvahu cizí potřeby, aniž by ztratila samo sebe. O tom je zralost. A proces zrání vyžaduje čas a trpělivost.

18/09/2025
22/08/2025
27/06/2025

Mám sen… o světě, kde je dětský hlasitý pláč v pořádku. Sen, kde jsme soucitní k jeho zhroucení, kde v jeho slzách nevidíme selhání rodiče, ale projev obrovských emocí v malém tělíčku, které se s nimi teprve učí žít...

Včera jsme byli v obchodním centru. Slunné horké odpoledne, v šátku spokojeně spící miminko a vedle mě čerstvě šestiletá dcerka, která se těšila na zmrzlinu. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy dostala kopeček do „toho obyčejného“ kornoutu místo „toho čokoládového“.

A pak přišel výbuch sopky emocí.

Pro nás dospělé je to banalita. Pro ni to v tu chvíli byla ta největší křivda na světě. A její mozek reagoval přesně podle toho. Zklamání, frustrace a bezmoc explodovaly v hlasitý, srdceryvný pláč. Zatímco jsem se snažila situaci vyřešit, zaplatit a klidně ji navigovat ven, přišel pracovník ostrahy s větou: „Můžete to dítě ztišit?“ Byl hodně překvapen mým „Bohužel, ne“. (Ani jedno z mých tří dětí nemá tlačítko hlasitosti a už vůbec ne start/stop, hledala jsem opakovaně ;-) )

Není to moje první dítě, i když je první tak s tak silnými emocemi, není to první její velká frustrace, není to první střet s lidmi, kterým se dětský pláč nelíbí. Byla jsem připravena. Zatímco jsem se jako matka snažila přijít na konkrétní řešení, které pomůže, psycholožka ve mně naživo sledovala učebnicový příklad toho, jak vypadá erupce frustrace, přehlcení emocemi. Kognitivní argumentace samozřejmě nefungovala, protože novější a "rozumnější" části mozku se v ten okamžik vypinají.

Pro popis příbuzným, kteří to zhroucení občas pozorují a nevědí, jak reagovat, používám metaforu bouřky. Můžete se jakkoliv moc a jakkoliv dlouho snažit se s bouřkou domluvit, aby přestala, ale dokud její energie přirozeně nevyprchá, budou hromy a budou blesky. Bude to hodně chaotické. Ale pomine a znovu bude svítit slunce.

Naším cílem v incidentu je zachovat vztah s dítětem a vytvořit podmínky, aby se z toho zhroucení dostalo co nejdříve. U některých dětí to znamená přestat na dítě mluvit, protože mluvení zvyšuje frustraci a přispívá k tomu, že bouřka bude trvat déle. U některých naopak dát pochopení a pojmenovat emoce. Bohudík, velké erupce budou postupně mizet s dozráváním nervové soustavy.

Prosba „ztišit si to dítě“ mě ale postavila do neřešitelné situace.

Možnost A: Být majákem v bouři. Dělat to, co vím, že je správné. Zůstat klidná a poskytnout jí bezpečí, dokud se bouře nepřežene. Najít okamžik, kdy bych se už mohla domluvit, že půjdeme hlasitě plakat ven. To ale vyžaduje čas.

Možnost B: Podlehnout tlaku. Pokusit se dítě umlčet. Zvýšit hlas, pohrozit, zatřást s ním. Udělat cokoliv pro okamžitý výsledek, abych vyhověla okolí. Tím bych ale popřela vše, čemu věřím. Zradila bych důvěru své dcery a naučila ji, že její pocity jsou špatné a je třeba je potlačit.

Nemohla jsem ji zradit.

Neexistuje žádné kouzelné tlačítko.

Není žádný přijatelný způsob, jak dítě k tichu okamžitě donutit.

Rodič není krotitel šelmy. Je bezpečný přístav a jeho jediným úkolem je počkat, až se bouřka uklidní, a snížit její dopad na společnost v rámci možností.

Ta situace mě mrzí. Ale ne kvůli mé dceři – její reakce byla přiměřená jejímu věku, typu nervového systému a vývoji. Mrzí mě to kvůli nám jako společnosti. Mrzí mě, že pracovník ostrahy, místo aby se zeptal: „Jste v pořádku, mohu vám nějak pomoci?“, zvolil demonstraci síly.

Cítila jsem se souzená a pod tlakem, místo toho bych se mohla cítit podpořená. Mohl mi nabídnout, že mi pomůže s kočárkem mladší dcery, abych měla volné ruce a pomohla starší dcerce ven. Mohl by jen chápavě kývnout. I takové malé gesto by mohlo pomoci. Ach, kdyby jen věděl, jak moc je to náročné pro rodiče – ustát emoce dítěte, navigovat ho ven ze zhroucení a zároveň řešit emoce dospělých lidi, kteří se do situace snaží zapojit...

Můj sen není o světě bez dětského pláče. To je iluze. Děti pláčou, vztekají se, prožívají emoce na plné pecky. A je to tak v pořádku. Právě díky tomu jednou vyrostou.

Můj sen je o světě s větším pochopením. O světě, kde si navzájem dáváme trochu víc prostoru a laskavosti. Kde víme, že za hlasitým pláčem dítěte se neskrývá rozmazlený spratek, ale malý člověk, který se "učí" žít. A rodič, který dělá to nejlepší, co v danou chvíli umí.

A až příště uslyšíte dětský pláč, zkuste se na chvíli zastavit. A místo pohoršení zkuste v duchu poslat trochu soucitu, zkuste se s pochopením usmát na jeho rodiče, kteří by si sami ze všech sil přáli, aby se situace co nejdřív vyřešila. Protože právě ten soucit je to, co všichni – malí i velcí – potřebujeme nejvíc.

17/06/2025

“Máte nějaký pozitivní vzkaz pro lidi, kteří se v této době cítí trochu ztracení?”

Určitě ano. Doporučil bych inspirovat se třeba myšlenkami řeckého filozofa Epikúra ze Samu.
Už ve čtvrtém století před naším letopočtem přišel s názorem, že moudrý člověk by měl pěstovat vnitřní pocit štěstí, který není závislý na vnějších okolnostech. Jeho ideálem byl stav takzvané ataraxie, tedy vnitřního klidu, kterého dosáhne jen člověk označovaný jako adespotes, tedy ten, jemuž nic a nikdo nevládne.

Chyba, které se většina z nás dopouští, spočívá v tom, že podmiňujeme své štěstí tím, až se něco stane: až získáme určitou práci, partnera, dům… Ale pokud svůj klid a radost stavíme na tom, co teprve má přijít, nikdy se ke štěstí opravdu nedostaneme.

Proto je potřeba to celé otočit. Nejprve se snažit kultivovat vlastní klidnou radost a vnitřní spokojenost, a to navzdory okolnostem. Epikurovo učení lidem úspěšně fungovalo řadu staletí a jde stále o velmi aktuální přístup. Každý si to hned může vyzkoušet. To je podle mě ta dobrá zpráva.”

— prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA

12/06/2025

🧠✨ Koregulace - společná cesta k regulaci emocí

Dětský mozek se stále vyvíjí a schopnost zvládat silné emoce je dovednost, která se učí skrze vztah s dospělým.⁠

🎈 Koregulace je proces, při kterém rodič, učitel, terapeut nebo jiný pečující dospělý pomáhá dítěti zvládnout náročné situace, porozumět svým emocím a regulovat je, dokud to nezvládne samo.

Díky této společné regulaci se dítě postupně učí, jak reagovat v těžších situacích a jak komunikovat své potřeby – nejprve s pomocí dospělého, později samo. A právě tak vzniká seberegulace.⁠

Strategie koregulace:
🦋 Fyzická a emocionální přítomnost druhého (klidný hlas, oční kontakt na stejné úrovni)
🦋 Jednoduché věty typu „Jsem tady s tebou.“
🦋 Společné dýchání -> společné zklidnění
🦋 Nabídnutí a předvedení smyslové nebo pohybové aktivity (se zaměřením na proprioceptivní - silové aktivity)
🦋 Pojmenování toho, co se děje - validace emocí („Vidím, že jsi smutný…“)
🦋 Tlakové masáže a zátěžové pomůcky

Každé dítě je jiné – proto existují různé strategie koregulace podle věku, potřeb i vývojové fáze. V tomto příspěvku najdete několik základních strategií.

🩵 Pamatujme – dítě zvládne regulovat své emoce a chování, když se cítí v bezpečí.

02/06/2025

💬| „Velká část dětí nese rané trauma a je dlouhodobě poznamenaná. Vztahuje se na období života, kdy se vyvíjí mozek, prvních tisíc dní. Když je maminka ve stresu během těhotenství nebo nedokáže regulovat úzkost dítěte, tak to jeho mozek formuje a potom funguje jinak. Tyto děti často paušálně dostávají diagnózu ADHD a jsou špatně medikované,“ říká dětský psychoterapeut a psychiatr Peter Pöthe.

💬| „Matka nemusí být dokonalá, důležitá je empatie. Nadměrně opečovávané děti jsou zase velmi křehké. Nevedeme je k psychické odolnosti, protože tady zvítězila fantazie, že čím lépe se dítě neustále má, tím je to lepší. Potom se ale nedokáže vypořádat s tím, když mu něco chybí,“ dodává.

🎥| Celý rozhovor si pusťte ZDE: https://dvtv.ink/peter_pöthe

27/03/2025

Vážně nemusíš.

Co dělat, když se dítě sebepoškozuje...
06/03/2025

Co dělat, když se dítě sebepoškozuje...

Sebepoškozování je bohužel časté – odhaduje se, že nějakou formu sebepoškozování zažije až 20 %...

12/11/2024

„Kdybyste se mohly vrátit zpátky v čase s vědomostmi a zkušenostmi, které máte dnes, rozhodly byste se mít děti?“ Tuto otázku položila izraelská socioložka Orna Donath ve své studii o lítosti nad mateřstvím. Hledala matky, které by na ni odpověděly: „Ne.“ Matky litující...

12/11/2024

„Emoce jsou prostě součástí naší každodennosti a ta představa, že náš život bude bez emocí, je naprosto mylná,“ říká sociální psycholožka Iva Poláčková Šolcová. 🎧 Poslechněte si pořad Leonardo Plus, který jsme natočili na festivalu Týden Akademie věd ČR. 🔗 https://rozhl.as/cjo

Po delším čase opět otevíráme kurz Výchova bez poražených, který bude probíhat v Rodinném centru Krumlík v Českém Krumlo...
08/09/2024

Po delším čase opět otevíráme kurz Výchova bez poražených, který bude probíhat v Rodinném centru Krumlík v Českém Krumlově.

Kurz je určený rodičům a všem ostatním, kteří chtějí budovat a udržovat dobré vztahy s dětmi, lépe s nimi komunikovat a řešit různé situace a konflikty tak, aby z nich nevycházel nikdo poražený.

Adresa

Karla IV. 3
Ceske Budejovice
37001

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Psychologické poradenství KOMA - Yvona Mazehóová a Jana Kouřilová zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Psychologické poradenství KOMA - Yvona Mazehóová a Jana Kouřilová:

Sdílet

Share on Facebook Share on Twitter Share on LinkedIn
Share on Pinterest Share on Reddit Share via Email
Share on WhatsApp Share on Instagram Share on Telegram

Kategorie