26/05/2025
Příběh, který s Vámi chci sdílet je z duchovní oblasti. Ostatně, i regrese je duchovní záležitost. Tenhle mne v celé knize oslovil nejvíc. Tak pokud Vás tato oblast zajímá, moc ráda se s Vámi o něj podělím. :-)
Autorka knihy "V náruči světla" Betty J. Eadieová sdílí své prožitky klinické smrti. Tenhle je jeden z nich.
Opilý muž
Příchod na Zemi je podobný výběru vysoké školy a volbě studijního zaměření. Každý z nás dosáhl různé úrovně duchovního vývoje a přicházíme sem ve stavu, který nejlépe vyhovuje našim duchovním potřebám. V okamžiku, kdy soudíme druhé za jejich chyby nebo nedostatky, ukazujeme podobné nedostatky u sebe. Nemáme dostatečné znalosti, abychom tady mohli lidi správně soudit.
Jako pro ilustraci tohoto principu se nebesa otevřela a já zase uviděla zeměkouli. Tentokrát si moje oči vybraly roh ulice ve velkém městě. Na chodníku nedaleko domu ležel muž opilý do němoty. Jeden z mých průvodců se zeptal: "Co vidíš?"
"Proč? Válí se tam nějaký opilý pobuda," odpověděla jsem a nechápala jsem, proč se na to mám dívat.
Mí průvodci začali být rozčilení. "Teď ti ukážeme, kdo to opravdu je," slíbili mi.
Duše toho alkoholika se ke mně blížila a já jsem spatřila úžasného muže plného světla. Vyzařovala z něj láska a došlo mi, jak velmi ho v nebi obdivují. Tento skvostný tvor sestoupil na zem jako učitel, aby pomohl svému příteli, se kterým byl duchovně spojen.
Jeho přítel byl významným právníkem a měl kancelář pár bloků od toho rohu. Ačkoli teď opilec neměl nejmenší tušení o dohodě se svým přítelem, jeho posláním bylo připomínat mu potřeby ostatních. Pochopila jsem, že ten právník je sice od přírody soucitný, ale když uvidí toho opilce, podnítí ho to k větší aktivitě ve prospěch těch, kteří potřebují jeho prostředky. Až se setkají, právník pozná duši toho pijana - muže v muži - a udělá mnoho dobrého. Tady se nikdy nedozví, že se domluvili a rozdělili si role, ale své poslání rozhodně splní. Alkoholik obětuje svůj pozemský život pro blaho ostatních. Jeho rozvoj bude pokračovat a další věci, které bude potřebovat pro další postup, dostane později.
Vzpomněla jsem si, že jsem se také potkala s lidmi, kteří se mi zdáli povědomí. Už při prvním setkání mi byli blízcí a známí, ale nevěděla jsem proč. Teď už vím, že mi byli záměrně posláni do cesty a vždycky pro mě byli jedineční.
Můj doprovod znovu promluvil a vytrhl mě z mých myšlenek. Prohlásili, že nemám nikdy nikoho soudit, neboť nemám dost ryzích znalostí. Lidé procházející kolem opilce na rohu neznali jeho vznešeného ducha a posuzovali ho podle zevnějšku. Také jsem se tím provinila, protože jsem v duchu soudila lidi podle jejich bohatství a vzhledu. Teď jsem viděla, jak jsem byla nespravedlivá, protože jsem neměla ponětí, jaký je jejich život, natož to ještě podstatnější - jaká je jejich duše.
Napadlo mě: Mějte chudé stále na paměti a kdykoliv můžete, udělejte něco pro jejich dobro. Ale hned mě začaly trápit pochybnosti. Proč musíme mít mezi sebou chudáky? Proč nemůže Pán všechno zařídit? Proč prostě nepřiměje právníka, aby se s ostatními o své peníze rozdělil? Průvodci přerušili mé myšlenky a řekli: "Jsou to andělé, kteří chodí mezi vámi, aniž o nich víte."
To mě zmátlo. Průvodci mi tedy pomáhali porozumět. Všichni máme potřeby, nejen chudí. A všichni jsme v duchovním světě slíbili, že si navzájem budeme pomáhat. Ale dohody uzavřené tak dávno příliš nedodržujeme. Proto k nám Pán posílá anděly, aby nás postrčili a pomohli nám dostát svým závazkům. Nechce nás nutit, ale může nám připomínat. Nevíme, kdo jsou ty bytosti - vypadají jako obyčejní lidé - ale jsou s námi mnohem častěji, než si myslíme.
Nezdálo se mi, že by mě kárali, ale věděla jsem, jak hrozně jsem nepochopila a podcenila boží pomoc lidem. Poskytuje nám všechnu pomoc, kterou může, aniž zasahuje do našeho osobního poslání a svobodné vůle. Musíme chtít pomáhat si navzájem. Musíme být ochotní vidět, že chudí jsou stejně hodni naší úcty jako bohatí. Musíme mít dobrou vůli a přijímat všechny ostatní, dokonce i ty, kteří se od nás liší. Všichni stojí za naši lásku a laskavost. Nemáme právo být netolerantní, nahněvaní nebo "otrávení". Nemáme právo dívat se na jiné "spatra" nebo je ve svých srdcích zavrhovat. Jediné, co si můžeme vzít s sebou z tohoto světa, je dobro, které jsme poskytli druhým.
Viděla jsem, že všechny naše dobré činy a laskavá slova se nám po smrti stokrát vrátí jako požehnání. Sílu najdeme ve vlastní dobročinnosti.
Můj doprovod i já jsme na chvilku zmlkli. Opilec mi zmizel z očí. Moje duše překypovala pochopením a láskou. Ach, kdybych jen dokázala pomoci druhým tak jako ten pijan svému příteli! Kéž bych se stala požehnáním pro ostatní! Mou duší zněla ozvěna slov: Sílu najdeme ve vlastní dobročinnosti.
Call now to connect with business.
