11/11/2025
11.11.2025. Nejen, že je Svatého Martina, (jen ten bílý kůň nějak nic), ale také je Den válečných veteránů. A také my máme své výročí, konkrétně dvanácté.
Vždy u nějakého časového milníku člověk bilancuje aktuální stav, vzpomíná na to, co bylo, přemýšlí nad tím, co bude dál, případně nad tím, co by chtěl změnit. Já třeba vzpomínám na to, jaké to bylo před těmi dvanácti lety. Neměli jsme nic, vodítko, piškoty, hlavu plnou ideálů, ale za to spoustu sil a chuti něco vytvořit, zlepšit, postarat se, prostě nejen být přínosem společnosti, ale také fungovat tak, jak člověk dovede nejlépe. Být k dispozici svým obchodním partnerům, veřejnosti, dostupný ve dne, v noci, protože vždycky se něco děje v tu nejnejvhodnější dobu a podobně. A ono to šlo. Někdy hůř, někdy lépe, někdy se smutným koncem, někdy až s neuvěřitelnými výsledky. Byla to moc fajn doba.
Nyní, po dvanácti letech, když odpadnou ty růžové brýle, si člověk s pousmáním vzpomene na některé kaskadérské kousky, s lehkým zamrazením si vzpomene na situace, kdy šlo doslova a do písmene "vo kejhák". Vzpomene si na super partu lidí, které měl kolem sebe a na lidi, pro které a se kterými opravdu CHTĚL dělat.
Dnes tomu tak bohužel není. Dvanáctý rok byl pro nás hned na několika kolbištích velice náročný. Díky politickým talaláčkům některých -již naštěstí odejitých politků- se rozbil dlouho budovaný plán o veterinární pohotovosti přímo v našich prostorách. Dále se ještě stále nepodařilo do tohoto "výročí" zprovoznit dříve zakoupenou sanitu. Díky kauze Kovářov, kde naše super úřady (ne, úřady za to nemohou, mohou za to konkrétní lidé, na které jsem si dovolil veřejně poukázat) jsme si sáhli na takové dno. Dno, kdy je vám fyzicky špatně jednak z toho utrpení, a jednak z toho, že někteří státní zaměstnanci se nebojí použít jakékoliv sviňárny, myslím tím ale jakékoliv - jen aby vám zavřeli hubu. Cože, ty sis dovolil otevřítu hubu proti orgánu státní správy? Tumáš - všichni tobě blízcí budou popotahováni, když na tebe nemůžeme. Cože, ty chceš jako abychom řešili týrání, abychom snad hnuli prstem a vydali nějaké předběžko? Tak to ne! Jeden zavolá druhému, a to by bylo aby nebylo. A hned to máte z jedné vody na čisto. Právníci, zastrašování, křivé výpovědi STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ a hezky do kola. A na několik měsíců. To víte, než se ten úřední šiml dostatečně vyřehtá, ono to trvá. A aby to nebylo málo, pokud už docílíte odchodu jednoho neschopného úředníka a řeknete si tak vona ta spravedlnost přece jen existuje, obratem se dozvíte, že dotyčný úředník "povýšil" nejen umístěním, ale i platovým zařazením. A že vlastně to byl známej známýho, který zase "dřepí" o kus vedle a drží nad ním ochrannou ruku. Jak jinak si vysvětlit, že zkorumpovaného úředníka vyslýchá kriminalista, který dříve u tohoto úředníka sám křivě vypovídal v rámci řízení o přestupku? Výborné to tu je. V tom našem super kraji, historicky nejhorším, ve všem. V tomto konkrétním okamžiku vedeme pravděpodobně poslední dvě větší bitvy. Karty jsou rozdané a uvidíme, kdo tedy bude mít nakonec pravdu. Ať tak či onak, bez ohledu na vítězství nebo prohru - kašleme na všechny. Na všechny, krom Vás, protože bez vás, našich sledujících drobných i větších podporovatelů, bychom dááááávno skončili v propadlišti dějin. Pokud budeme moci, dále budeme k dispozici našim i vašim čtyřnožcům. Abych to neukončil takto hloupě - může být dobře. Jsem optimista, do konce roku bude sanita pojízdná. Úpravu prostor vyřešíme sami, byť skromněji, než byl původní plán. No a ti naši protivníci? Co s nimi? Nechte se překvapit, již brzy. Podklady, jména, videozáznamy - vše bude k dispozici. Od Kovářova, přes Březovou až do Sokolova a zpět. A nyni kupředu levá do nešťastné třináctky :-)
