07/01/2026
Zrození našeho Matyáška 💕
Sdílím svůj porodní příběh a je to delší čtení 😉
Dnes je to 9 let od chvíle, kdy se narodil náš Maty.
9 let od chvíle, kdy mě naučil, že děti vědí, kdy a jak se potřebují narodit. Že porodní proces je dokonalý, pokud se do něj zbytečně nezasahuje. A že je nesmírně důležité mít u porodu ty správné lidi.
Našemu prvnímu synovi byly dva roky, když za mnou přišel do koupelny a řekl mi, že mám v břiše miminko. Věděl to dřív než já 😊 Po sedmi měsících snažení.
Od samého začátku těhotenství jsem cítila, že chci porod úplně jiný než ten první (o tom zase jindy) – ideálně doma.
Absolvovali jsme prvotrimestrální screening, kde vyšly lehce zvýšené hodnoty a vyvstala otázka, zda miminko dál testovat. Vnitřně jsem ale cítila, že je naprosto zdravé. A i kdyby nebylo, nic by se pro mě neměnilo – porodila bych ho tak i tak. Další testování jsem odmítla a všechny následující screeningy byly v pořádku.
Začala jsem shánět porodní asistentku k domácímu porodu. Dostala jsem kontakt od jedné z přednášejících na fakultě (dokončovala jsem tehdy studium porodní asistence na VŠ). Od té chvíle jsem měla člověka, na kterého jsem se mohla kdykoliv obrátit. Jezdila jsem k ní na těhotenské poradny, společně s mužem jsme se připravovali na porod. Absolvovali jsme také kurz Jemného zrození, kde jsem se naučila uvolňovat tělo, napojit se na miminko a postupně si zpracovávat své strachy a obavy.
Ve 34.–35. týdnu byl Maty stále v poloze koncem pánevním. Začala jsem panikařit. Cvičila jsem všechno možné od Spinning Babies, přes různé polohy – každý den mě manžel jistil, když jsem „stála na hlavě“ z gauče. Rozhodně jsem nechtěla skončit na sekci, to byla moje noční můra.
Maty ale přesně věděl, kam mě potřebuje posunout.
Prenatální děti jsou neuvěřitelně moudré bytosti.
Dovedl mě až do bodu, kdy jsem začala hledat porodnice, kde by bylo možné rodit koncem pánevním, zároveň jsem vybírala porodnici pro případ císařského řezu s bondingem. A hlavně jsem se smířila i s možností, že může kdokoliv z nás u porodu zemřít. Přijala jsem úplně všechny varianty.
Teprve když jsem se smířila se vším, Maty se ve 37. týdnu otočil hlavičkou dolů. A už tak zůstal.
Termín porodu jsem měla 13. 1. a přála si, aby se narodil dřív. V hlavě jsem měla obraz miminka pod vánočním stromečkem.
V pátek 6. 1. si vzali syna na přespání moji rodiče. S manželem jsme si chtěli užít volný večer – a zároveň jsme si říkali, že přece nebudeme mít vánoční stromek až do půlky ledna, když se nic neděje a nevypadá to na blížící se porod 😁 Objednali jsme si pizzu, uklidili ozdoby, dali si teplou vanu a šli spát.
Ráno 7. 1. mě pobolívala záda. Muž odnesl stromek k popelnicím, já si lehla na gauč a psala rodičům, v kolik přivezou Tobíka – v 18 hodin.
V tu chvíli se otevřely dveře, manžel přišel domů… a já ucítila lupnutí. V 11:30 mi začala odtékat plodová voda.
Šla jsem na WC, převlékla si mokré věci a oznámila manželovi, že se Maty dnes narodí. Ještě než jsem vyšla z koupelny, kontrakce chodily hned po pěti minutách a byly intenzivní. Napsala jsem porodní asistentce – počká, až jí přijede kamarádka hlídat děti, a vyrazí.
Manžel začal uklízet byt, dezinfikovat koupelnu a vařit. Já se zavřela do ložnice. Potřebovala jsem ticho, klid a čas to všechno vstřebat.
Kontrakce sílily, nebyla jsem schopná ležet, prodýchávala jsem je na čtyřech a modlila se, aby už byla porodní asistentka u mě. Přijela kolem 16. hodiny, přišla za mnou, poslechla miminko a nabídla mi, že bych se mohla jít uvolnit do vany.
S mužem ji napustili, zapálili svíčky… a já se konečně uvolnila.
Ležela jsem ve vaně, nořila se do porodních vln. PA mě po celou dobu držela za ruku a šeptala mi podpůrná slova, která mě udržovala v hlubokém uvolnění. Byla jsem kompletně ponořená do sebe, nevnímala jsem okolí, jen jsem nechávala vlny procházet tělem a zvučela si.
Mezitím dorazila i dula (dnes už také porodní asistentka), sedla si do rohu a zapisovala dokumentaci. Po nějaké době vlny na chvíli ustaly a já usnula – možná na pět až deset minut, ale v mém světě to byla celá hodina. Podvědomě jsem věděla, že je to přechodová fáze a že jsme ve finále 😊
Pak přišla další vlna. Cítila jsem, jak se miminko posouvá a jak mi rotuje hlavička v pánvi. Manžel přišel z kuchyně od vaření a zůstal s námi.
S další vlnou jsem se musela zvednout z vany, potřebovala jsem více prostoru. Vylezla jsem před ni, klekla si a opřela se o muže. Cítila jsem, jak se miminko sune ven. Moje tělo tlačilo samo.
Řvala jsem hrdelním hlasem jako tygr. Hlavou mi běželo, že se roztrhnu až k páteři a umřu. Porodní asistentka mi klidným hlasem řekla, že to zvládnu, ať si sáhnu na hlavičku.
S další vlnou jsem přijala úplně všechno, co se má stát. Zařvala jsem a cítila, že se narodila hlavička. PA mu pomohla natočit ramínko a s další vlnou byl Maty venku.
Vybral si své šťastné datum 7. 1. 2017 a přišel na svět v 17:47 (tak aby to stihl před návratem brášky 😊)
Byl naprosto klidný, růžový, jednou zakňoural, zakryl si obličej rukou a spal.
Na to, že vážil 4200 g, jsem měla jen drobné poranění.
Po porodu placenty mi ženy pomohly do postele, PA udělala pár kosmetických stehů a šla psát papíry. Odpočívala jsem s miminkem na prsou a čekala, až se probudí. Asi po hodině zjistil, že je na světě, a přisál se k prsu 😊
Můj báječný muž mezitím uvařil vídeňskou roštěnou, postaral se o PA a dulu a šel mě nakrmit do postele❤️
Byl to jednoznačně nejkrásnější porod ze všech tří a téměř bezbolestný.
Ukázal mi dokonalost porodního procesu a mou vlastní sílu.
Nebylo to jen zrození našeho syna, ale i moje vlastní.
Byl to začátek mé cesty - stát se průvodkyní žen v jejich vlastním zrození.
Stále jsem vděčná a děkuji Matymu, že si nás vybral a svému muži, který při mě vždycky stál a stojí 🥰🙏
A taky svojí PA a zároveň kolegyni, protože mi dovolila ujít kus cesty společně✨
