04/01/2025
Kam letí Bílá Holubice?
Často přemýšlím, kam posunout, nasměrovat nebo jak rozšířit službu hospice Bílá Holubice. Balancuji mezi tím, jak se má v dnešní společnosti podnikat a jak to sama vnímám a cítím.
Mám se stát manažerem nebo PR pracovníkem, který bude neustále prezentovat a nabízet hospicovou službu, obíhat sponzory a dárce kvůli financím na provoz, pokud služby rozšíříme? Nebo si udržet cestu, kterou jsme se vydali?
Pokud se ptáme, vždy odpověď přijde. Jen je potřeba být pozorný, abychom ji slyšeli.
Jednoho rána mezi spánkem a bděním mi byla odpověď dána v podobě obrazů a pocitů, které jsem zažila jako malá holka.
V době mého dětství byly po Újezdě rozseté obchůdky s rozličným zbožím.
Obchod hraček „u Živných“, byl pro mě plný tajemství, kouzel a touhy po panence – miminu. Malý prostor se starým dřevěným pultem, kasou, regály s hračkami, zvonkem nade dveřmi a paní Živnou, jejíž hlasitý smích byl slyšet na hony daleko.
Obchod textilu „u Bednářů“, první vstupní část se stojany ověšenými obleky a kabáty přecházela vlevo v druhou místnost s dlouhým pultem a policemi se zbožím za nim/ někdy i pod nim 😊/ a také s partou veselých prodavaček. Sem se nechodilo až tak často, šaty se dědily a nákup něčeho nového hezkého byl pro nás velkým svátkem.
Obchod obuvi „u Betlachů“, nevelký prostor vonící kůží nových bot a nových bačkor zakoupených před začátkem každého školního roku. Usměvavá paní Betlachová, která vždy dokázala poradit.
Obchod „u Seidlů“ nabízel průmyslové, drogistické zboží a školní pomůcky. Manželé Seidlovi bydleli přímo v domě a v mých očích byli ti, kterým obchod patří. Pult do písmene U, kdy každá část pultu měla svůj sortiment zboží. Moje skládací oranžové kolo, na které jsem si dlouho šetřila, bylo právě odsud.
Další perlou dolnoújezdských obchodů byl obchod potravin v domě „u Husarů“, kde vládl pevnou rukou, přirozenou autoritou a poctivosti pan Bis se svou manželkou Olgou. Zkušenosti tady nabylo spoustu mladých prodavaček, které na tu dobu stále vzpomínají. Já jsem do obchodu chodila každé ráno před vyučováním pro dva malé kulaté rohlíky ke svačině a pátek co pátek jsme, jako děti, se seznamem věcí napsaným na papírku a malým vozíkem, jezdily nakupovat na víkend.
V 80 letech vyrostl na Rovince nový „obchoďák“, v tu dobu věc nevídaná. Obchůdky zanikly a vše bylo v moderním duchu umístěno pod jednou střechou. Tenkrát jsme nové a lepší samozřejmě vítali s nadšením.
Dnes už vím, že se kouzlo malých obchodů, blízkost a člověčenství navždy ztratilo…
To ráno mi to celé docvaklo a vlastně se mi i ulevilo.
Hospic Bílá Holubice dál zůstane malým "obchůdkem" pro rodiny nemocných, jejíchž vstup ohlásí zvonek nade dveřmi a za pultem jich uvítají ti, kteří pracuji s radostí a láskou.