18/11/2024
Citlivě a srozumitelně napsáno...souznim
Kraniosakrální terapie – našimi pracovními nástroji jsou naše ruce
Velmi důležitou a skoro bych řekla zásadní součástí každého sezení kraniosakrální terapie je naslouchání. Nasloucháme vašim příběhům zcela běžným způsobem – skrze uši. To je něco, co chápe každý. Avšak častěji nasloucháme vašim příběhům skrze naše ruce. V terapii používáme ruce jako nástroj ke spuštění a podpoře sebeuzdravovacích a seberegulačních procesů v těle. Pokud jste o kraniosakrální terapii slyšeli alespoň jednou, tak víte, že na tělo nahlížíme jako na celek. Kromě toho také používáme ruce i k naslouchání příběhů z vaší osobní historie. Dotýkáme se míst, která nesou mnoho bolesti, smutku či jiné zátěže.
Protože vnímáme lidskou bytost jako celek, je pro nás velmi důležité pozorovat kudy a kam vedou jemné „provázky“ vaší nepohody. Někdy se stane, že nějaké konkrétní místo budeme chtít prozkoumat do větší hloubky – tento proces nazýváme palpace. Vzhledem k tomu, že je náš terapeutický kontakt velmi jemný, tak stejnou jemnost má i náš „naslouchací“ dotyk. Proto rozhodně ani tady nečekejte invazivní přístup.
Abych to přiblížila na příkladu:
Když naše ruce vnímají patologické napětí v oblasti například solar plexu, můžeme se domnívat, že zde mohou být přítomné potíže se žaludkem, játry, slinivkou nebo například se slezinou. Některé bolestivé projevy v horní části zad zase mohou přivést naši pozornost k srdci nebo plicím.
Samozřejmě nepracujeme pouze se svalovým napětím, i když s optimálním napětím tkání, orgánů nebo celého systému pracujeme hodně. Zkoumáme také určité symetrie, například zda je levá a pravá strana hrudníku relativně symetrická. Pokud ne, zjišťujeme odkud nerovnováha pochází a kam se šíří, co ovlivňuje a jak.
Sledujeme také změny struktury na kůži, její schopnost regenerace a vyživování. Hodnotíme i rozsah a funkčnost pohybu konkrétních struktur v rámci celku. To vše nás může v naslouchání zajímat.
Schopnost rozpoznávat rozdíly v pohybu tekutin, tkáňové napětí nebo jemné odchylky není žádná „superschopnost“ ani vrozený talent. Za tím vším stojí mnoho hodin praxe, tréninku, postgraduálního vzdělávání a studia anatomie, fyziologie i embryologie. A pak znovu a znovu další praxe a supervize zkušenějších učitelů a kolegů.
Postupně se časem a poctivou praxí buduje naše zkušenost.
Zjistíme, že každý orgán má svou vlastní povahu, rozsah a směr pohybu. Každý orgán má jinou strukturu, tvar a reaguje odlišně na dotyk. Naučit se vnímat tyto nuance není něco, co zvládnete za pár dnů či měsíců, ale je to proces, který vyžaduje čas a zkušenosti. Přesto to není o nic složitější než se naučit jezdit na kole.
Chtěla jsem tímto osvětlit reakce těch, kteří po návštěvě mého lehátka (nebo lehátka jiných terapeutů) byli udiveni, že jsem přesně věděla, která meziobratlová ploténka je vyhřezlá, kterou ledvinu mají atypický uloženou, nebo jakou nohu v dětství měli zlomenou.
Pokud během naslouchání vnímáme, že je potřeba pracovat s tím, co je přítomno, tak si terapeut vybere přístup, který považuje za nejlepší. Může volit více osteopatický přístup a použít konkrétní techniku, například kompresi či dekompresi. Nebo se rozhodne pro biodynamický princip, kdy podpoří funkce celého systému, což obvykle vede k jeho rovnováze a sjednocení.
Ať už váš terapeut zvolí jakýkoli přístup, věřím, že právě naslouchání vašim individuálním potřebám ho povede k tomu, aby vám přinesl maximální prospěch.
S láskou ❤️Ilona
Ilustrace: Pinterest
