ExpertFyzio

25/03/2025

18/03/2025

🙏 častý projev, který není z mé zkušenosti ale jen o vestibulárním systému. Klíčové je např. i správné postavení spánkových kostí a dynamika lebeční báze, které ovlivňují celou páteř a autonomní nervový systém..

Kromě vestibulárního tréninku proto pomáhá i cílená úprava těchto struktur, stejně jako vybalancování nervového systému, prožitek bezpečí, uvolnění porodního traumatu atp.

A k tomu se velmi hodí kraniosakrální, osteopatické, fasciální či viscerální ošetření 🫶💞

14/03/2025

🙏Mysl a tělo začátečníka jsou neustále v pohybu. Bez ohledu na to, jak dlouho cvičíme, jak hluboké máme porozumění, vždy se ocitáme znovu na začátku. Protože každá nová zkušenost, každé nové uvědomění otevírá dveře dál – a za nimi je opět začátečnická mysl, připravená učit se od začátku.

Tělo začátečníka se učí formu, hledá rovnováhu, snaží se zapamatovat si správné postavení, správný pohyb. Někdy je napjaté, někdy příliš uvolněné, někdy se pohybuje s lehkostí, jindy s nejistotou. Každé ztuhnutí je známkou odporu, každé uvolnění znamená krok blíž k pochopení.

Mysl začátečníka je ještě neklidnější. Porovnává se s ostatními, analyzuje, hledá chyby, hledá dokonalost. „Dělám to dobře? Pohybuji se správně? Jak bych to mohl zlepšit?“ Neustálý vnitřní dialog vytváří napětí, které se přenáší do těla. Chceme zasáhnout, opravit, kontrolovat.

Ale taiji nás učí něco jiného. Wu-ti – stav nezasahování – není o snaze, ale o důvěře. Není to pasivita, ale bdělá přítomnost. Znamená to nechat věci plynout, aniž bychom je hodnotili. Tělo se přirozeně usadí, když mu to dovolíme. Dech se prohloubí, když ho nebudeme řídit. Pohyb se stane plynulým, když přestaneme myslet na to, jak má vypadat.

Nezáleží na tom, jakých pokroků jsme dosáhli, protože cesta nikdy nekončí. To, co bylo kdysi těžké, se stane přirozeným, ale pak se objeví nová vrstva, nové nuance, nové výzvy. A my se opět vracíme na začátek.

A tak stále stojíme, stále dýcháme, stále se učíme. Jsme začátečníci – a vždycky budeme.

, mysl, tělo, wu-ti, klid, cesta, začátečník, přítomnost, Kulatá brána, Pavel Haridás Hlavoň

۝ Tchaj-ťi… inspirace pro každý den – NEOČEKÁVEJTE NIC, ALE BUĎTE PŘIPRAVENI NA VŠECHNO

Lidé se pouští do tchaj-ťi čchüan většinou s nějakou představou/vizí, čeho chtějí dosáhnout, co jim má cvičení přinést. Nejlépe je ovšem nic neočekávat, nic si nepředstavovat, ale zároveň být otevřený všemu. Jen tak dojde k tomu, že se náš potenciál plně projeví a objevíme sami sebe na všech úrovních.

Pokud se omezíme jen na vlastní (možná i zkreslené) představy a cíle, redukujeme své možnosti a brzdíme sami sebe. Nespokojme se s ambicemi našeho malého egoistického já a dejme svobodu „vyššímu Já“, aby nám ukázalo to nejlepší, co se v nás skrývá. A to nejen při cvičení samotném, ale v celém našem bytí.

(Zdroj: Tchaj-ťi škola Vnitřní síla)

Nejen dnešní novinky naleznete na: http://www.taiji-ak.cz/novinky-aneb-zdravi-telo-i-ducha/

13/03/2025

Je fascinující sledovat, jak tělo funguje jako celek. Lapidárně řečeno, dotknu se jednoho místa, a změna se projeví někde úplně jinde. Když sahám na konec řetězce bolesti – třeba na opačné straně těla – a cítím, jak se v místě potíží uvolňuje tah, napětí nebo bolest. Vždy mě to znovu usadí v pocitu úžasu, jak efektivní je propojenost lidského organismu.
Stejně tak úžasné je sledovat překvapení klientů. Ten moment, kdy si uvědomí, že jejich tělo reaguje daleko za hranicí jejich vnímání. A ještě větší úžas přináší, když zjistí, že jemné reakce jejich tkání mohou být někým jemně cítěny, hluboce vnímány a laskavě a soucitně doprovázeny k úzdravě. Že jim dokážeme rozumět. Ne proto, že bychom měli nějaké zvláštní nadpřirozené schopnosti, ale proto, že tělo nás samo vede cestou své inteligence k úzdravě – stačí mu dát bezpečný prostor a vědomou pozornost, protože právě tady se projevuje hluboké propojení mezi tělem a myslí.

Naše emoce, myšlenkové vzorce a zakořeněné postoje utvářejí nejen naši psychiku, ale i odpovídající napětí v pohybovém systému a asymetrie v regulaci vnitřních orgánů. Dlouhodobý stres, potlačené emoce nebo naučené reakce se zrcadlí nejen v autonomním nervovém systému, ale ve všech dalších – ovlivňují dech, srdeční rytmus, trávení i napětí svalů atp. Tělo si skrze mysl, umědomování a tělesné vědomí pamatuje nejen úrazy, svůj vývoj, ale i způsob, jakým vnímáme svět a sami sebe, jednotlivé milníky, obtížné přechody a formy jejich vyřešení. Odvozuje si z nich nejen nejvhodnější strategie přežití, ale vytváří v mysli odpovídající projekce v přístupu k sobě i okolí. Nekompromisně programuje naše interakce.

Často zrovna v této oblasti a v tento konkrétní okamžik, kdy nemoc přichází jako zrcadlení bezmoci v té či oné vrstvě tělesného, mentálního nebo duchovního prožívání, je prostor na vitální změnu. Tělo i mysl přirozeně touží po propuštění nahromaděné energie, která v sobě nese nezpracované pohnutky, reakce, bolest i zkušenosti. Imunitní, hormonální, lymfatický nebo jakýkoliv další tělesný systém hledá nepřetržitě efektivnější cesty ke své činnosti. Nepotřebuje nic zadržovat, jen volně proudit ve své nejpřirozenější funkci. Proto jim stačí ukázat cestu. Jemně jim pomoct se k dotčenému místu přiblížit s láskou a soucitem. Jde často o úplně jiné vibrace, než zaujímá mysl, která v každodenní obživě nasraně osočuje tělo ze zrady a obviňuje ho ze selhání. Je to jako dostat booster léčebného ultrazvuku nebo polarizovaného světla léčebného laseru. Ovšem lidský kontakt a vědomá přítomnost má mnohem účinější širokospetrální účinek.
Dokáže laskavě pobýt nejen s postiženym místem, ale přináší soucit celé bytosti. Nechává vše přirozeně pracovat v nekonečné moudrosti jednoty těla, mysli a duše. A to žádná technika ani umělá inteligence nedokáže nikdy nahradit.

Zvlášť fascinující je v tom celém procesu jemnost, s jakou se tělo samo ladí a reguluje. Někdy stačí nepatrná změna – uvolnění napětí v pojivových tkáních, lehká korekce postoje, prohloubení dechu – a celé tělo začne přecházet do hlubšího klidu. Jako by se samo nadechlo úlevy. Přesto je to proces, který nejde vynutit, jen podpořit. A právě ta křehká rovnováha mezi starým pořádkem a novým přenastavováním je klíčem k uzdravení.

Každé setkání s klientem je pro mě zároveň učením. Každé tělo má svůj jedinečný příběh a já jsem vděčný, že mohu být jeho součástí. Možnost pracovat na takové úrovni nevnímám jako svou zásluhu, ale jako dar, který přichází skrze důvěru, vnímavost a hluboký respekt k přirozené inteligenci těla.

A pokud i vy chcete zažít ten zvláštní moment, kdy se tělo samo rozhodne uvolnit tam, kde byste to nečekali… nebo kdy se vám po jemném dotyku najednou volněji dýchá… zastavte se u mě v ordinaci. Nepotřebujete přesně vědět, co a proč vás bolí – vaše tělo to ví 🙏💞🙌☯️💝

02/03/2025

🙏

Lenka je koučka a terapeutka specializující se na NLP a somatickou práci, s dlouholetou praxí v mezinárodním prostředí. Jako facilitátorka, semi-minimalistka...

02/03/2025

Apatie a deprese jako ochranný mechanismus?

Zcela jistě ano. Jsou nejzašším pólem přirozené autoregulace, objevují se tam, kde tělo, emoční prožívání, mysl a naše strukturované já postrádají vnitřní kapacitu být plně samy sebou. Kde je pocit absolutní bezmoci blízký vyprchání života a radosti ať už je příčina jakákoliv.

V těžkých obdobích, jako je rozchod, rozvod nebo jiná zásadní životní ztráta, se náš nervový systém může bránit zahlcení tím, že jednoduše vypne vše podstatné, co nepotřebuje k bazálnímu přežití. Navenek se projevující nedostatek energie, zájmu nebo radosti pak není jen nepříjemný stav, ale může být dočasnou stabilizační reakcí – vrcholkem ledovce v našem myšlenkovém, emočním a tělesném prožívání.

Ne vždy však zasáhne všechny vrstvy našeho bytí stejně. Může se usadit hluboko v těle, stejně jako se může projevit jen v určitém pohybu, ve specifickém držení těla, v interakci s okolím, v chybějící vášni a vitalitě tkání atp. Tělo i mysl přestane být spontánní, zpomalí se a doslova tuhne různou měrou a v různých oblastech. Imunita, hormony, vnitřní orgány – všechny tyto systémy začnou pracovat v režimu minimální spolupráce. A to nejen uvnitř nás, ale i navenek. Stahujeme se ze společenských interakcí, z aktivity, ze života.

Ale jak dlouho to trvá, než se tahle ochranná brzda stane překážkou? Kdy už nás nechrání, ale brání nám žít? A jsme připraveni ji uvolnit?

Jakou cenu platíme za vnitřní kruhy myšlenek a pocitů, které nás stahují hlouběji do sebe? Bolesti hlavy, brnění, pálení, ztráta energie, únava, vyčerpání, ztuhlost, zažívací obtíže, cévní a srdeční potíže, dechové obtíže, změny hormonálního cyklu, zablokovaná žebra, ramena, píchání na hrudi, stažená čelist, tlak v očích… Tisíce symptomů, které jsou variabilní součástí balíku autonomní dysregulace, a které každý den řeším v ordinaci zejména v podobě bolesti, mají většinou jeden společný jmenovatel..vnitřní prožitek. Vnitřní konflikt, který brání autentickému a spontánnímu prožívání lásky a radosti v různých vrstvách našeho života. Vnitřní konflikt, který brání jednotě. V tisících odstínech nejrůznějších pocitů vinny, smutku a vnitřní bolesti se necháváme doslova zřírat zaživa svým negativním já, svými naučenými programy interakce s okolím a neúčelnými stereotypy přežití.

Záleží jen na tom, jak dlouho jsme ochotni toto nastavení držet. Jak dlouho jsme ochotni nést tíhu, která nás vzdaluje od života, od radosti, od lásky. A jestli jsme připraveni se ji pustit.

Protože naše vyšší já manifestuje lásku zcela přirozeně – a touží ji projevovat vždy a všude.

Jak najít v sobě odvahu tvořit sami sebe, náš nový život plný zdraví, lásky a radosti? Jak uzdravit náš vztah sami k sobě?

Můžeme si položit otázku: Jakou sílu mi toto aktuální nastavení dává? Jaký benefit z něj ještě čerpám? Je apatie ještě dočasná přirozená záchranná brzda, nebo mi moje negativní postoje a propad do bezmoci, programu oběti a sebeodmítnutí začínají svazovat ruce natolik, že už nejde jen o dočasnou stabilizaci, ale o hlubší stagnaci? Je možné již pocítit a přijmout strach, který má vyšší energii a umožňuje mému tělu alespoň nějak se projevit pohybem? Ať už ve formě útěku nebo boje? Je možné již vystoupit za strach a pocítit ještě vyšší úroveň vnitřní síly jako blízkost, smíření a odvahu projít skrze přijetí a odpuštění k vyjádření lásky k sobě a následně ji nechat volně proudit?

Tělo i mysl hledají rovnováhu za každých podmínek. Pokud se ale příliš dlouho držíme ve stavu vnitřního zamrznutí, cena za to roste. Naše tělo přestává reagovat pružně, naše mysl se uzavírá možnostem, náš život se zúží na přežívání.

Otázka tedy nezní jen, jak dlouho tento stav trvá, ale jak ho začít měnit. Jak znovu najít odvahu tvořit sami sebe, svůj nový život plný zdraví, lásky a radosti? Jak uzdravit vztah k sobě?

Prvním krokem může být uvědomění si toho, co nám naše aktuální nastavení přináší. Jakou sílu v něm máme? Je to ještě ochrana, nebo už past? Jsme ochotni pustit vzorce oběti a odmítnutí a vykročit zpět k sobě? Jsme ochotni si nechat pomoct najít směr?

Protože naše vyšší já nezná strach. Zná lásku. A láska je vždy připravena znovu proudit.

Nechť se nám všem daří nacházet náš vlastní rytmus. Nechť jsme připraveni a ochotni přijímat a pouštět vše nezbytné 🫶💞☯️🙏

26/02/2025

23/02/2025

🙏💝

I když je primárně spojován s "odpočinkovou a trávicí" funkcí, jeho vlákna se podílejí i na komunikaci s nadledvinami, což může vést k uvolňování stresových ...