09/12/2025
"...to, že se dnes (ve svých 61 letech) mohu bez problémů hýbat je dík tomu, že jsem se tak hýbal včera. Pročež, chci-li se i zítra takto hýbat, je třeba s tělem “zatřást” i dnes ...rád bych si zítra sám obul boty, dřepnul si, dosáhl na zem pokud z ní potřebuji něco zvednout, vstát ze země, poškrábal se na zádech, ohlédl se a tak podobně..."
Longevity, mobilita a vstávání po 60+ (CZ/EN)
Psát o longevity, o tom jak se dožít konce v plném zdraví a vitalitě, by měli psát ti, kteří to dokázali. Jenže, když už takový longevista leží na patologii, tak toho moc o svém receptu na dlouhověkost nenapíše. Pročež, má-li být vůbec něco napsáno, tak by to mělo být od těch, kteří notně překročili délku průměrného dožití a to navíc a především v nevšedním zdraví a vitalitě. Já jsem příliš mladý, proto o longevity psát nemohu (navíc se bojím, že by mi to pánbůh vzápětí omazal o hubu), ale utrousím alespoň pár svých postřehů a domněnek k tomuto tématu, které mne zajímá. A zajímá mne právě proto, že ještě nejsem stár. Začít se zabývat longevity, když už člověk leží na smrtelné posteli, je jako přijít s křížkem po funuse (si nejsem jistý, zda můj text nemá hororový nádech).
Stručně řečeno: Správně jíst, správně spát, nestresovat se, mít zdravé vztahy a hýbat s sebou - to jsou hlavní pilíře longevity.
Já bych si nyní dovolil trochu rozepsat to hýbání. Vycházím z jednoduché idei: To, že se dnes (ve svých 61 letech) mohu bez problémů hýbat je dík tomu, že jsem se tak hýbal včera. Pročež, chci-li se i zítra takto hýbat, je třeba s tělem “zatřást” i dnes.
A co je pro mne podstatné? Rád bych si zítra sám obul boty, dřepnul si, dosáhl na zem pokud z ní potřebuji něco zvednout, vstát ze země, poškrábal se na zádech, ohlédl se a tak podobně. A proto se denně vědomě a kontrolovaně protahuji - cvičím jógu. Samozřejmě se trochu věnuji i silovému tréninku a i aerobnímu, ale základem je udržování vysoké mobility.
Proč? Protože tu potřebuji během dne neustále, a právě její ztráta člověku soustavně připomíná, že už nemůže, že je nemohoucí, že je starý… Naopak udržovaná téměř “dětská” funkční mobilita může přinášet radost z možností, které člověku v životě zůstávají nebo které se mu díky ní ještě otevřou…
👉 Toto mělo být vysvětlení k těm mým videím o vstávání po 60+. Ale přijde mi to moc stručné, takže to asi bude mít pokračování.
(English Translation)
Longevity, Mobility, and Getting Up After 60+
The truth is, writing about longevity—how to reach the finish line in great health and vitality—should really be done by the people who have pulled it off. The problem? By the time a true longevity master is lying in the pathology lab, they won't be writing much about their life-extending secrets.
I am too young (at 61) to claim any expertise, and I worry God might instantly take it out on me if I did! But this topic genuinely interests me precisely because I'm not old yet. Trying to focus on longevity when you're already on your deathbed is just too late.
In a nutshell: The main pillars are eating right, sleeping well, managing stress, having healthy relationships, and moving your body.
Let me focus on movement. I work from a simple idea: The fact that I can move without issues today is thanks to the way I moved yesterday. So, if I want to keep moving like this tomorrow, I need to 'get the body going' today.
What matters most? I want to be able to put on my shoes myself tomorrow, squat down, get up off the ground, scratch my back, and look over my shoulder. That’s why I consciously and mindfully stretch every day—I practice yoga. I do a little strength and cardio work too, but the foundation is maintaining high functional mobility.
Why? Losing mobility is what constantly reminds you that you are helpless and old. Conversely, maintaining an almost 'childlike' functional ability brings joy from the possibilities you still have in life, and those that might open up because of it.
👉 This was meant to be the explanation for my videos about getting up after 60+. But it seems too short, so there will probably be a follow-up!