28/04/2026
⚓️Myšlenky mnohdy drží kormidlo našeho života. Vnucují nám, co je “pravda”, co ne, co je “správné” nebo “špatné”, co je “bezpečné” a co je “hrozbou”. “Hodnota” a “přesnost” našich myšlenek nám buď pomáhá nebo škodí.
Není možné sledovat každou myšlenku, která nám probleskne hlavou. Můžeme ale sledovat příběh, který vytváří. Můžeme se účastnit “vnitřního dialogu”.
Když přispějeme do konverzace, kterou si naše mysl stále pobrukuje, tak poznáme, že nejsme naše myšlenky. Jsme příjemci, svědci a lidé, kteří zažívají myšlenky, ale nejsme myšlenkami samotnými. Mnohdy se může stát, že “vyprávěný příběh” myšlenkami, má jen málo společného s tím, kdo jsme a co se ve skutečnosti děje.
Pokud se objeví domněnky, projekce, pochybnosti, zkusme si s nimi “promluvit”.
Jak zpochybnit vlastní myšlenky a přiblížit se k vnitřnímu nazírání či utváření vyprávění.?
Nejistota: „Nikdy nedostanu tuhle pozici. Neodpovídám kvalifikačním požadavkům.”
Uvědomění: „Je to tak? Zkontrolovali mé podklady, včetně životopisu a zavolali mi, že mě zvou do dalšího kola.”
Předpoklad: „Už to jsou tři hodiny, co jsem odpověděl na inzerát a stále nemám odpověď! Zkrátka nemají zájem.”
Uvědomění: „Pravděpodobně jsou zaneprázdněni. Šlo mi to dobře.”
Strach: „Vždycky se budu obávat, co si o mě druzí myslí. O tolik toho potom přicházím.”
Uvědomění: „Moje úzkost je překážkou, kterou překonám. Už jsem v životě překonal/a mnoho nezdarů.“
Dává smysl?