30/10/2021
Věděli jste?
Že jeden Ukrajinec

byl zakladatelem české lékařské chemie a biochemie a rovněž přednosta historicky prvního českého ústavu lékařské chemie.
V roce 1884 byl jmenován řádným profesorem na české Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1917.
V roce 1900 se mu podařilo prosadit, aby se jeho vlastní obor, lékařská chemie, stal povinným předmětem se zkouškou.
Opakovaně byl pověřen úřadem děkana LF,
pro akademický rok 1902/03 se stal dokonce rektorem Karlovy univerzity.
Byl ministrem zdravotnictví od června 1917 do 30. 10. 1918.
Říká se, že Horbačevský patřil k několika málo přátelům československého prezidenta T.G.Masaryka, kteří jej mohli jako presidenta kdykoliv navštívit bez ohlášení.
Zemřel roku 1924 v Praze.
Více ve sdíleném příspěvku.
Mezi pražskými Ukrajinci najdeme několik výjimečných osobností, kteří posunuli českou vědou daleko kupředu. Minulé jsme již psali o Ivanu Pulujovi (https://bit.ly/PulujIvan), dnes půjde řeč o jeho vrstevníkovi, Ivanu Horbačevském (najdeme ho také pod heslem Jan (nebo Johann) Horbaczewski). Říká se, že Horbačevský patřil k několika málo přátelům československého prezidenta T.G.Masaryka, kteří jej mohli jako presidenta kdykoliv navštívit bez ohlášení.
Zakladatel české lékařské chemie a biochemie a rovněž přednosta historicky prvního českého ústavu lékařské chemie Ivan Horbačevský (1854 - 1942) se narodil v roce 1854 do rodiny řeckokatolického kněze v Zarubyncích u Zbaraže v oblasti Ternopilu na Ukrajině, tehdy v rakouské východní Haliči. Po studiích na německo-polském gymnáziu v Tenopilu získal vysokoškolské vzdělání na Lékařské fakultě Vídeňské univerzity.
V roce 1884 byl jmenován řádným profesorem na české Univerzitě Karlově, kde působil jako pedagog v oblasti lékařské chemie až do roku 1917. V roce 1900 se mu podařilo prosadit, aby se jeho vlastní obor, lékařská chemie, stal povinným předmětem, zakotveným ve zkušebním řádu. Opakovaně byl pověřen úřadem děkana lékařské fakulty, pro akademický rok 1902/03 se stal dokonce rektorem Karlovy univerzity. Když ke konci 1. světové války zřizovala vláda předlitavských zemí Rakousko-Uherska ministerstvo zdravotnictví, byl přípravnými pracemi pověřen I. Horbačevský; od června 1917 do 30. 10. 1918 pak tento vysoký úřad také řídil.
Úspěšný ukrajinský vědec si přivezl na nové působiště v Praze mezinárodní renomé zejména mezi organickými chemiky, neboť jako první na světě provedl v roce 1882 syntézu kyseliny močové zahříváním směsi močoviny a glykokolu. Prestižní britský vědecký týdeník Nature označil Horbačevského objev za nejdůležitější od dřívějšího způsobu přípravy močoviny zahříváním vodného roztoku anorganického kyanatanu amonného. V Praze dále sledoval stále stejnou tématiku – kyselinu močovou, její vznik a funkci v lidském organismu – ale celkový záběr jeho výzkumných prací byl značný. V bibliografii publikovaných prací se uvádí vedle mnoha kratších původních sdělení především 40 položek zásadních studií (např. „O dokazování barviva krevního“), z nichž nemalou část tvoří monografie z oblasti syntetické, analytické, fyziologické, klinické, potravinářské, toxikologické, terminologické a učebnicové. Jeho práce pedagogická je reprezentována třídílnou učebnicí „Chemie lékařská“, vydanou ve čtyřech svazcích v letech 1904-1908 a sloužící posluchačům na lékařských fakultách i lékařům v praxi po více než dvaceti let. Moderním způsobem v ní integroval poznatky obecné chemie a užité chemie lékařské.
Ocenění jeho vědecké práce se odrazilo nejen v čestném členství ve významných českých a ukrajinských společnostech (Královská česká společnost nauk, lvovská Ševčenkova učená společnost, Všeukrajinská akademie věd), ale zastával také řadu funkcí veřejných a politických. V roce 1899 byl povolán do Zdravotní rady českého království a odtud v roce 1906 do vídeňské Nejvyšší zdravotní rady. V r. 1901 byl jmenován dvorním radou, od roku 1909 byl doživotním členem Panské sněmovny.
Ivan Horbačevský udělal velký vklad v rozvoj nejen české chemie, ale také ukrajinské. Považuje se za autora první chemické terminologie v ukrajinském jazyce (jeho práce „Увага о термінольоґії хемічній“). Je autorem dvou učebnic o organické a neorganické chemii v ukrajinském jazyce. Od roku 1921 přednáší na Ukrajinské svobodné univerzitě ve Vídni a v Praze, pro akademický rok 1923/24 se stal jejím rektorem a jako čestný profesor na ní působil až do roku 1939. Kromě toho byl jedním ze zakladatelů Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze a spolku „Ukrajinská hromada“ (Ukrajinská obec), který vedli spolu s Ivanem Pulujem.
Zemřel roku 1942 v Praze.
Je pohřben na hřbitově sv. Matěje na pražské Hanspaulce. Jeho pamětní desku nezná mnoho lidí, protože je umístěna přímo v budově 1. lékařské fakulty na Novém Měste v Kateřinské ulici č. 32.
