08/09/2023
Často se někomu stává, že ho něco naštve. Rozezlí. Podráždí. Obzvlášt, když na člověka funguje princip série, což znamená, že pohroma nechodí nikdy sama, ale jak se říká, všechno se to s**e, sype najednou.
Například se rozbilo auto, zabouchly se klíče od domu, pohádali jsme se ve vztahu, sousedka nám otravuje život a nebo se tchýně plete do věcí, po kterých jí nic není nebo se vyžívá v nevyžádaných radách či neohlášených návštěvách.
Jedná se o takové ty běžné typy "pohrom" všedních dní.
Více méně se nic neděje, ale značně nás to otráví a my pak nemyslíme na nic jiného, než na to, co nás rozčílilo. Projevování emocí je zdravé, ale někdy je zbytečné se v tom plácat dlouho. Člověk pak vidí život jako nikdy nekončící boj.
V těchto chvílích je dobré si říct:
"Myslíš, že si na to za 20 let ještě na to vzpomeneš?"
"Nedovolím této situaci, aby ovlivňovala moji náladu."
"K problému je nejlepší se postavit konstruktivně."
"To, co se mě dotýká se mě týká. Proč? Proč mě to vyvedlo z rovnováhy? Co mi tím ta daná situace chce sdělit?"
Většinou jsou to staré nefunkční vzorce, již prožitá minulá zkušenost nejčastěji z dětství. Zklamání, přílišná očekávaní, lpění, perfekcionismus, malá sebedůvěra, pocit viny,....
Když přijdete na to, co byl ten pravý důvod Vašeho rozčarování, život Vám už přestane předhazovat stejné situace a vy jste se posunuli na své cestě zase o krok dál.
