Šárka Szkanderová - kraniosakrální terapie, Bachovy esence a masáže

30/04/2026

Beltain
Noc z 30. dubna na 1. května. Přechod z temnější části roku do té světlé. Z klidu do života. Z ticha do růstu.

Beltain je starý keltský svátek, který označoval začátek léta. Pro naše předky to nebyla jen symbolika, byl to skutečný přechod do období tepla, hojnosti, práce na polích a života venku.

A hlavním symbolem byl oheň.

Zapálené hranice, přes které se přeskakovalo pro zdraví a sílu.
Dobytek se prováděl mezi ohni, aby byl chráněn.
Oheň měl očistit, ochránit a otevřít novou část roku.

A víš co?
Tohle dává smysl i dnes.

Nemusíme hnát krávy mezi ohni (i když by to byl zážitek 😄), ale ten princip zůstává:
něco nechat odejít
něco nového pozvat

Beltain je hodně o životní energii. O radosti, plodnosti, tvoření.
O tom, co v nás dlouho klíčilo… a teď chce konečně ven.

Příroda je v tomhle nádherný učitel.
Najednou je všechno zelenější, voňavější, hlasitější. Nic se neptá, jestli „už může“. Prostě roste.

A my můžeme taky.

Pokud chceš, můžeš si uplést věneček z květin, nechat shořet v ohni to, co už nechceš, postavit malou májku, projít se bosky v trávě, nebo si jen sednout venku s čajem a vnímat, že svět je zase o kousek víc živý.

Beltain není o dokonalém rituálu.
Je o prožitku.

Co teď v tobě rozkvétá?

27/03/2026

Dnes, 27. března, si připomínáme narození člověka, který dokázal vidět tělo jinak, než bylo v jeho době běžné.
William Garner Sutherland, narozený v roce 1873, byl lékař a osteopat, který položil základy kraniosakrální terapie tak, jak ji známe dnes.

Na začátku stála obyčejná zvědavost. Při studiu lebky si všiml jejího tvaru a napadlo ho, že možná není úplně nehybná, jak se tehdy učilo.
Tuto myšlenku neodložil, ale zkoumal ji desítky let.
Naslouchal tělu, experimentoval, pozoroval.

Postupně popsal kraniosakrální systém, význam tekutin v těle a rytmy, které nás provázejí od početí až do posledního dechu.
Mluvil o síle, kterou nazval Dech života, o přirozené inteligenci organismu, která stále směřuje ke zdraví a rovnováze.

Na konci života žil u oceánu v Kalifornii.
Denně sledoval příliv a odliv.
Vnímal jejich pravidelnost a klid.
A právě tyto rytmy mu připomínaly rytmy v lidském těle — jemné, ale neustále přítomné.

Jedna z jeho vět je velmi jednoduchá, a přesto hluboká:
„Ztiš se a věz.“

Možná nám tím chtěl říct, že někdy není potřeba nic opravovat ani tlačit.
Stačí na chvíli zpomalit a dovolit tělu dělat to, co umí nejlépe.

Tak si dnes můžeš dopřát malou pauzu.
Třeba jen dvě minuty ticha.
Nádech.
Výdech.
A připomenutí, že v těle je pořád přítomná síla, která pracuje pro naše dobro.

To může být ta nejjednodušší oslava tohoto průkopníka.

08/03/2026

Milé ženy,
dnes je den, který nám připomíná naši sílu i jemnost.
Schopnost cítit hluboce, pečovat, tvořit a držet prostor pro druhé i pro sebe.
Ženská energie není jen o výkonu. Je o cyklech, o intuici, o naslouchání tělu a srdci.
Přeju vám, abyste dnes na chvíli zpomalily.
Abyste se nadechly, uvolnily ramena
a připomněly si, že i vy si zasloužíte péči, klid a laskavost.

Protože když je žena v souladu sama se sebou,
léčí tím svět kolem sebe.

Krásný Mezinárodní den žen. 🌸

11/02/2026

Sranda musí být, aneb chtěla jsem to taky vyzkoušet 😁 😂
Chcete to taky vyzkoušet? Zadejte AI: Vytvoř karikaturu mě a mé práce na základě toho, co o mě víš.
Jsem zvědavá na výtvory 🤩

31/12/2025

Přeju vám,
abyste se letos nemuseli pořád snažit zvládat všechno.
Abyste si mohli dovolit zpomalit, nadechnout se a být sami sebou.
Míň tlaku.
Víc klidu.
Víc poslouchání sebe i svého těla.
Děkuju, že tu se mnou jste.
Ať je rok 2026 o tom, že je vám dobře. 💙

08/10/2025

Přišla ke mně maminka s holčičkou, která si poslední měsíce stěžovala na bolest bříška. Vyšetření nic neukázala. „Říkají, že je v pořádku,“ řekla mi maminka, „ale já vím, že něco není.“
Při jemné práci s tělem bylo cítit, jak se bříško stáhne pokaždé, když se téma stočilo k odloučení. Maminka zmínila, že holčička začala chodit do školky a od té jisté doby je přes den zaražená, nepláče – i když dřív potřebovala obejmout, vyplakat se, když bylo něco v nepořádku.

Tělo ale emoce nezapomíná. Když je duše zadrží, tělo je drží místo ní.

Po pár sezeních začalo být bříško klidnější. Holčička si znovu dovolila plakat, mazlit se, dýchat. A bolest prostě odešla – sama.

Někdy nejde o to léčit bolest, ale dovolit si cítit.

01/10/2025

Maminky mi často říkají: „Já už nevím, jak mu pomoct.“ A přitom existuje něco jednoduchého, přirozeného a laskavého.

Bachovy esence jemně harmonizují emoce – bez vedlejších účinků, bez potlačování.

Pomáhají dětem i rodičům zvládnout období plné strachů, stresu a velkých změn.

Nemusíš na to být sama.

27/09/2025

22/08/2025

Balada o čtyřech svíčkách

Čtyři hořící svíčky pomalu dohořívaly.
Bylo tam tak ticho, že jste mohli slyšet jejich rozhovor.

První řekla:
„Jsem MÍR, ale lidé mě nechtějí, opravdu si myslím, že mi nezbývá nic jiného, než zhasnout!“
A tak se stalo, svíčka zhasla.

Druhá řekla:
„Jsem VÍRA, lidem nechybím, nemá smysl, abych dál hořela, bohužel jsem k ničemu.“
Jakmile domluvila, zavanul vánek a sfoukl ji.
Smutné.

Třetí svíčka zase řekla:
„Já jsem LÁSKA, nemám sílu zůstat dál, protože lidé mi nerozumí, nechápou, jak jsem důležitá, a příliš často mě nenávidí!“
A bez dalšího čekání svíčka sama zhasla.

V tu chvíli vstoupilo do místnosti malé dítě, uvidělo tři nezapálené svíčky, rozplakalo se a zvolalo:
„Proč jste zhasnuté, musíte svítit, bojím se tmy!“

Čtvrtá svíčka se slitovala a řekla:
„Neboj se, neplač, dokud budu svítit já, můžeme kdykoli zapálit další tři svíčky. Já jsem NADĚJE.“

Dítěti se rozzářily zaslzené oči, vzalo svíčku naděje a zapálilo tři zhasnuté svíčky.

Každý z nás může být takovým dítětem, schopným kdykoli díky NADĚJI znovu vrátit světlo VÍŘE, MÍRU a LÁSCE.

— Paulo Coelho

21/07/2025

O kraniosakrální terapii tam, kde medicína říká: „S tím se musíte naučit žít.“

Možná jsi to taky zažila. Chodíš od jednoho doktora k druhému. Vyšetření, odběry, rentgeny – a výsledek? „Všechno je v pořádku.“ Jenže ty víš, že v pořádku to není.

Únava, která se nedá dospat.
Bolesti hlavy nebo zad, které nemají žádný „nález“.
Tlak na hrudi. Střídání průjmů a zácpy.
Nespavost, motání hlavy, návaly úzkosti…
A nebo jen ten nepopsatelný pocit, že je něco špatně.

A tak slyšíš věty jako:
„Jste přecitlivělá.“
„To bude psychosomatické.“
„Musíte se s tím naučit žít.“
Někdy i: „To máte jen v hlavě.“

Ale co když právě to „jen v hlavě“ je klíč?

Tělo si pamatuje. A mluví. Každý stres, každá emoce, každé trauma – všechno se do těla ukládá.
Do fascií, svalů, orgánů. Do nervového systému.
A pokud nemá možnost se uvolnit a zpracovat, začne volat jinak. Napětím. Bolestí. Tlakem. Třesem. Strachem.
Ne proto, že tě chce trápit – ale protože potřebuje pozornost.

Kraniosakrální terapie je jemná a hluboká cesta, jak tělu znovu naslouchat v naprostém bezpečí, bez diagnóz a nálepek. Neptám se, co je „špatně“. Neříkám, že si něco vymýšlíš. Jen naslouchám tomu, co říká tvé tělo. A někdy… právě v tom se začne dít změna. Uvolní se napětí, o kterém jsi ani nevěděla. Začneš znovu dýchat do míst, kde to bylo stažené. Mozek se zklidní. Břicho přestane bolet. A ty si uvědomíš, že jsi konečně opět trochu víc doma ve svém těle.

Není to magie. Je to návrat k sobě.Kranio není zázračný lék. Ale je to prostor, kde nic nemusíš, jen být. A nechat tělo, ať si vzpomene, jak se cítí rovnováha. Protože zdraví nezačíná u výsledků z laboratoře. Začíná tam, kde ti někdo opravdu naslouchá.

Pokud tohle znáš nebo ti to něco připomíná, ozvi se.
Ráda tě i tvoje tělo přivítám v bezpečném prostoru. Někdy se uleví hned, někdy po více setkání.

14/07/2025

Někdy máme pocit, že když nás bolí tělo, musíme ho "opravit". Opravit záda, napravit krk, uvolnit čelist. Ale co když tělo ví?

Co když bolest není chyba, ale zpráva?
Co když není třeba tlačit, ale naslouchat?

Kraniosakrální terapie vychází z hluboké úcty k vnitřní inteligenci těla.
To tělo ví, jak se uzdravit. Potřebuje jen prostor. Klid. Důvěru.

Fascie – tenká, živá síť, která propojuje celé tělo – v sobě drží nejen napětí a bolest, ale i vzpomínky. Na zranění. Na šoky. Na stres.
A někdy stačí jemný dotek. Přítomnost. Bez očekávání.
A tělo se začne ladit. Rozpustí, co už nepotřebuje. Uvolní, co drželo dlouho.

Změna nepřichází zvenčí.
Přichází zevnitř.
Z toho tichého, moudrého místa, které každý z nás má.
Když zpomalíme, uslyšíme ho. A možná poprvé po dlouhé době opravdu vydechneme.

07/06/2025