16/01/2026
Nejen na počátku bylo slovo...
https://www.facebook.com/share/189H3sRUGs/
NEKŘIVTE SE, NEBUĎTE LHOSTEJNÍ A VAŽTE (SI) SLOVA
Před 57 lety se odehrál výjimečný čin. Absolutní čin.
Dvacetiletý student Jan Palach dobrovolně vydal svůj vlastní život – pro svobodu nás všech. Jeho oběť nebyla marná. Po dlouhých dvacet let dodávala vnitřní sílu nezkřivit se mnohým, kteří v Palachově činu zaslechli výzvu k pravdivému, nezkřivenému životu. Po dvaceti letech tato vnitřní síla vyvřela na povrch v událostech Palachova týdne. Těch, kteří odmítali žít zkřiveně, ve strachu, lži a nesvobodě, bylo víc a víc.
Dny komunismu byly sečteny. I díky Janu Palachovi.
Palachův čin byl důležitý. Dnes je však ještě důležitější, jak opravdově a statečně se chováme my sami. Palachův čin totiž není tečka, je to dvojtečka. My všichni na něj máme navázat v dnešních podmínkách. Jak na něj navážeme?
Dnes máme onu vytouženou svobodu a demokracii. Ani dnes však nemáme hotovo. Úsilí o plnohodnotnou svobodu a demokracii nekončí. Je zajímavé, že oba hlavní požadavky Jana Palacha, tedy zrušení cenzury a zákaz vydávání okupačního věstníku Zprávy, se týkaly svobody slova.
Jan Palach si uvědomil, že svoboda slova je svobodou naprosto základní, že s ní stojí a padá svobodná společnost. Jan Palach požadoval možnost otevřeně říkat pravdu, ale zároveň vyzýval k boji proti záměrnému šíření lží.
Každá lež je totiž útokem na pravdu a zneužitím svobody slova. Svoboda slova byla pro Jana něčím, pro co stojí za to obětovat život. A my dnes tuto svobodu slova máme.
Jak ji však naplňujeme?
Jak zacházíme s prostorem slova? Cožpak není moc slova v naší zemi zneužívána? Cožpak není zneužívána některými vlastníky médií pro jejich politické záměry? Cožpak není zneužívána šiřiteli nenávisti a strachu, kteří dokáží lidi vyprovokovat až k fyzickému násilí? Cožpak není zneužívána věčnými relativizátory faktů a záměrnými šiřiteli lží a dezinformací? Cožpak není zneužívána usvědčenými lháři, křivopřísežníky a manipulátory? Cožpak není zneužívána ke klamání voličů? Cožpak není zneužívána k rozdělování společnosti, urážení a nálepkování?
Každý ať si odpoví sám.
Ale to je pouze jeden rozměr nezvládnuté svobody slova.
Ten druhý je snad ještě běžnější a nebezpečnější.
Kolik z nás si totiž na ty lži, strašení a zneužívání slova zvyklo? Kolik z nás už rezignovalo na snahu orientovat se a rozumět? Kolik z nás se skutečně snaží hledat pravdu? Kolik z nás investuje čas i peníze do získávání kvalitních informací? Kolik z nás se vůbec zajímá, co se kolem nás děje? Kolik z nás napomáhá inflaci a devalvaci slov sdílením povrchních a zbytečných informací?
Kolik z nás nad slovy a tou obrovskou mocí, kterou mají, přemýšlí a dává si s nimi práci? Kolik z nás vypouští slova toxická, destruktivní, urážející či odsuzující? Kolik z nás dokáže naslouchat druhému? Kolik z nás dokáže bez útoků vysvětlit svůj názor? A kolik z nás zakládá svůj názor na faktech, nikoli pouze na dojmech?
Kolik z nás?
Příliš málo.
Demokracie je diskuse. A demokrat je člověk schopný diskuse. Rozklad společenské diskuse, ale především nezájem o tuto diskusi, vede k rozkladu demokracie.
Právě ZDE se dnes odehrává největší zápas. Největším nebezpečím pro nás dnes nejsou ruské tanky, nýbrž devalvace slov a lhostejnost.
A podobně jako před 57 lety, i dnes mnoho lidí na tento zápas o slova rezignuje.
Jsme zaplaveni zbytečnostmi, a to nás vysiluje. V éře hromadných e-mailů a sociálních sítí má každý z nás obrovskou moc. Spolu s ní však i zodpovědnost. Važme proto svá slova. Činy jsou důležité. Ale slova jim předcházejí. O stavu naší demokracie rozhoduje naše schopnost přijímat a šířit informace, přemýšlet, komunikovat, vysvětlovat, ale především naše úsilí zajímat se.
Jak tedy zní Palachovo poselství tady a teď, v České republice roku 2026? Vlastně skoro stejně jako v roce 1969: “Nebuďte lhostejní, ale zajímejte se. Buďte odvážní a nekřivte se. Važte si pravdy a netolerujte lež. Bojujte za svobodu a demokracii. A buďte ochotni pro pravdu a svobodu přinášet osobní oběti.”
Toto poselství je nadčasové. Dnes nemá smysl napodobovat Palachův čin. Má však smysl znovu odpovídat na Palachovu výzvu, kterou nám svým činem adresoval. Má smysl znovu a znovu naplňovat jeho poselství.
Každý z nás tak, jak to dokáže. Každý podle toho, na co zrovna stačí. A má smysl se zaměřit především na sféru slov a komunikace, protože tam vše začíná.
(Toto prohlášení zaznělo 16. 1. 2019 na Staroměstském náměstí a na mnoha dalších místech naší země.) Grafika: Jana Plavec.
