01/12/2025
Děti potřebují stres. Ne ten škodlivý, ale ten pozitivní – eustres.
Tímhle možná leckoho naštvu, ale nedá mi to. V Senátu jsme minulý týden řešili obsazení pozice dětského ombudsmana a během toho zaznívalo, jak stoupá počet dětí, které se dostávají do péče terapeutů, psychologů a psychiatrů. Je to hrozivá statistika, ty děti tu péči skutečně potřebují, ale já se nemohu zbavit dojmu, že tím řešíme následek, nikoli příčinu.
Tím skutečným problémem nejsou děti, ale dospělí. Tedy rodiče. Čím dál častěji vídám, jak se dospělí snaží chránit své děti až do úplných extrémů. Tím pak potomkům zamezují zkušenosti se stresem – i tím pozitivním. Eustres nejenže zvyšuje výkony, ale pomáhá s adaptací. Když děti před vnějším světem chráníme příliš, tahle zkušenost jim pak chybí a při prvním kontaktu s vnějším světem, který tu ochranu neposkytuje, pak neumí reagovat a v extrémních a čím dál častějších případech potom končí v péči odborníků.
Tím, že dítě učíme překonávat překážky odpovídající jeho věku nebo ho necháme poučovat se z neúspěchu, tím zvyšujeme schopnost adaptace na vnější svět.
Cestování, sport, tlak před důležitým testem nebo vystoupením, ale třeba i to, že mladší dítě pošlete samotné do obchodu – tím vším eustres vytváříte a vaše dítě se stává odolnějším a přizpůsobivějším. Neustálou ochranou kolem něj naopak budujete bublinu, která jednoho dne nutně praskne a dítě se už neučí nakládat s tím pozitivním stresem, ale s tím škodlivým, distresem.
Myslím, že by se o tomhle mělo víc mluvit, takže si říkám, že k tomu asi na Praze 10 udělám pár přednášek. Dejte mi vědět, jestli byste o takový seminář stáli, rád ho s kolegy připravím. JP
