04/08/2025
✈️ „Bez pasu letět nemůžete.“
Jsme za polovinou letních prázdnin a spousta z vás se ještě chystá odletět pryč. A bez pasu letět nemůžete. Přesně tak. Bez přístupu k tělesnému středu, k pasu jako kódu identity a touhy, nemůžete nikam. Ani do nevědomí, ani do ciziny.
Freud by to nazval příkladem „psychopatologie každodenního života“ – kde se banalita mění v symptom.
Dvojsmysl tu není vtip, ale úniková trasa potlačeného obsahu, který se maskuje za byrokratický pokyn. Pas jako doklad? Prosím. Ale taky pás – oblast, kde se setkává Já s pudovým tělem, libido s uniformou.
A let? Archetypický obraz touhy. Symbol vzestupu, separace, individuace, ale taky úniku. Bez pasu se neletí – tedy bez přiznaného vztahu ke svému tělu a nevědomí se nikam neposunete. Můžete projít rámem, ale zůstanete stát. V tranzitní zóně mezi pudem a superegem.
Lacan by poznamenal, že signifikant pas znamená zároveň „průchod“ i „zákaz“ (fr. „pas“ jako „ne“). A to už je slušná metonymie nevědomé ambivalence: chci letět, ale nemohu. Chci být kontrolován, ale uniknout.
Ztracený pas je ztracený přístup k sobě. Let je možný až tehdy, když se poznáme – i tam, kde bychom nejraději nic neviděli. 🫡
