09/10/2025
V souvislosti s avizovaným zvýšením odvodů pro zdravotní a sociální pojištění pro rok 2026 (psala jsem o něm minulý týden) doputovalo ke mně několik povzdechů, jak je to nefér vůči nám i klientstvu, které si tak drahé služby nebude moct dovolit. Tak jen malý komentář: nejsem si jistá, že všichni víme, že to zvýšení není nijak svévolné. Výše odvodů vychází z průměrné mzdy, do které se promítá také výše minimální mzdy (není to asi úplně přesné, ale detaily toho mechanismu zvyšování mi nepřijdou tak podstatné) a ta je daná vládním nařízením. Jednoduše řečeno: máme vyšší odvody, protože se zvyšuje minimální mzda.
A k té dostupnosti pro klienty*ky: myslím, že málo mluvíme o tom, že psychoterapie v režimu OSVČ prostě JE vysokoprahová služba. Ze své podstaty (podnikatelská činnost) má generovat zisk a umožňovat nám poskytovatelům*kám žít fajn život. Jinak je to charita nebo koníček. Dostupnost má zajišťovat stát: svým systémem veřejného zdravotního pojištění (moc nefunguje, víme) a podporou neziskových organizací v oblasti sociálních služeb, školství atd. (ta podpora taky moc nefunguje, ale mnoho neziskovek ve vztahu ke klientům*kám naštěstí jo🙏🏼, ikdyž často díky financování z jiných zdrojů).
Jasně, že nám nemá být systémová nedostupnost péče lhostejná a vrámci svých možností se máme snažit o změnu - třeba angažováním se v odborných společnostech, které o tuto změnu usilují (díky, Česká asociace pro psychoterapii, díky, Iniciativa 2023 i další). A jasně, že většina z nás chce na individuální úrovni vrámci svých kapacit pomáhat potřebným (a taky nás k tomu často vybízí i etické kodexy např. ten EAP/ ČAP). Doporučuju k tomu využívat ale jiné nástroje než mít standardní ceník se sazbami, které jsou pro nás nerentabilní. Napadá mě např:
🌈 být zapojený*á do programu psychosociální podpory zdravotních pojišťoven
🌈 mít cenotvorbu nastavenou tak, aby umožňovala nabídku snížení ceny
🌈 věnovat pravidelně část své pracovní kapacity dobrovolnickým projektům typu Sociální klinika nebo dalším neziskovým organizacím
🌈 podporovat finančně neziskovky, které na poli duševního zdraví odvádějí důležitou práci (zejména pravidelná podpora i malými částkami je obvykle velmi ceněná)
🌈 podporovat neziskovky nefinančně (např. nabídnutím neobsazeného místa na vašem kurzu apod.)
🌈 poskytovat pro bono služby nárazově tam, kde vnímám, že moje expertnost pomůže (např. krizová intervence při povodních, podpora zdravotníkům v první linii v covidu, supervize zasahujícím při útoku na FF...)
🌈 designovat a realizovat skupinové programy, kde z péče profituje najednou více lidí
🌈 mít v portfoliu i krátkodobější služby (krizová intervence, emergentní psychoterapie), kde jde více o stabilizaci a prevenci závažnějších potíží
A věřím, že se zapojením trocha kreativity se dají najít ještě mnohé další. Zajímají mě k tomu vaše nápady!
Zkrátka možnosti tu jsou. Ale tvářit se, že spasím systémové selhávání svou prací do roztrhání těla, k nim z mého pohledu nepatří.