09/03/2026
💜 UČENÍ nové dovednosti je fascinující proces. Často ho pozoruji na dětech v kroužcích, když se učí žongl, balanc nebo něco jiného.
Má různé fáze - růstu a stagnace a každý člověk samozřejmě postupuje jinak rychle. Sama na sobě to také zažívám, jelikož se stále taky něco učím.
Baví mě sledovat, jak do toho děti pronikají a jak se na základě své zkušenost pomalu zlepšují.
Jak se tělo učí a pamatuje, co má dělat. Jak mozek vytváří nové spoje. Jak to, co už umím je najednou lehké a jak to co neumím je těžké.
Jak je důležité, aby hned na začátku proběhl nějaký malý úspěch a radost z toho, že se to daří.. malé vítězství.
To pomůže neodradit a vytrvat.
Někdy to jde mílovými skoky a uděláme obrovský pokrok docela rychle. A radost je pak velilká. A někdy jsou chvíle, kdy to nejde. Kdy jsme zaseklí a nebo se to dokonce zhorší..
To je často pro děti nepochopitelné: “Vždyť jsem to už uměla a teď mi to zase nejde." A chtějí s tím seknout.
Ale teprve opakovaní dělá mistry…
Mozek 🧠 a nervová soustava potřebuje chvíli, aby novou zkušenost zapracoval.
Je důležité si uvědomit, že učení opravdu není lineární proces neustálého zlepšení, ale často probíhá.. nesouměrně a skokově.
Někdy je třeba vytrvat a přehoupnout se přes ty chvíle, kdy se nedaří a zdánlivě nám to jde hůře. I ty chvíle mají svůj význam - třeba pro zažití si frustrace, která nás v konečném výsledku posílí a zvedne naši odolnost.
Ale zároveň nemusíme těmto chvílím dávat moc velkou váhu a myslet, že zůstanou navždy. Každý den je jiný.. a příště to zas půjde lépe..
Chtěla jsem natočit na památku tyhle první chvíle pro Dori . A třeba se na ne podíváme za pár let, kdy už to třeba bude na sjezdovce “válet”. 😀
Myslím, že Dori vzala začátek krásně rychle a k tak zvanému padajícímu listu (jízdu ze strany na stranu na sjezdovce) se dopracovala během chvílky.
Přičítám to její pohybové inteligenci a dobré koordinaci. Obojí zlepšuje pravidelným pohybem a sportem.
A také se stalo, že po tom rychlém začátku přišlo zpomalení. Učení zatáček už totiž zabere trošku více času a trpělivosti.
A je tam třeba překonat strach. A učit tělo nedávat váhu na zadní nohu, ale na tu přední. A to je ze začátku děsivé, protože váha na přední zároveň snowboard zrychlí.
…a samozřejmě, že proběhly i emoce a těžší chvilky - každý den minimálně jedna… protože ty pády někdy dost bolí.. a je dost náročné pořád padat a zvedat se.
⛷️Kdysi jsem psala, jak je lepší dát vlastní děti naučit lyžovat k instruktorovi.. (A to i v případě že jako já máte instruktorský lyžařský kurz) 😀a na tom trvám
🏂Ale snb začátky jsou na na učení rychlejší než lyže. A zvládly jsme to spolu krásně.. i s momenty, kdy jsem se ale nenechala vtáhnout do jejich emocí a jen počkala až projdou. Vím jak to někdy bolí a mám pro ni pochopení.
😀Jak jste na tom vy?
Učíte děti lyžovat nebo je dáváte k instruktorovi?
A začaly vaše děti i snb? Anebo klasicky nejdříve lyže?
LYŽE nebo SNB?
Já mám ráda obojí. A ano na lyžích jsem mnohem lepší, jako dítě jsem jezdila závodně. A taky jsem učila kdysi v lyžařské škole ve Špidlu 😀 Na snb jsem samouk.
