Ludmila Sotáková

Ludmila Sotáková psychologie, koučování a osobní rozvoj aneb psychologické služby nejen pro ženy v mateřské roli

28/07/2025

Stává se vám, že s vámi dítě po návratu domů nemluví? 🫢 Ať je to po táboře, po dni ve škole, po návštěvě prarodičů, nebo jiných členů rodiny...

Každé dítě to má jinak. Některé chce po návratu domů nadšené sdílet své zážitky. Jiné naopak potřebuje čas znovu přivyknout prostředí domova a věci sdílet, až když je připravené. 🙏

Jak dát dítěti najevo, že vás zajímá, co zažilo a současně na něj netlačit?🙌
Můžete například říct:
❤Jsem rád/a, že jsi zpátky.
❤Až si budeš chtít popovídat, jsem tady.
❤Chceš teď chvíli pro sebe, nebo si řekneme, jak jsme se měli?
❤Když budeš chtít, můžeme si večer dát něco dobrého a popovídat si o tom, jak ses měl/a.

📌Tenhle příspěvek je první ze speciální série prázdninových infografik! Věnují se tématům, které běžně řeší rodiče s dětmi v tomto období. Nabídneme vám tipy na laskavé okamžiky s dětmi, záchranný kruh pro rodiče, když ujedou nervy - nebo například to, o čem (ne)jsou prázdniny. Vše budeme průběžně zveřejňovat na našich sítích a webech. 🥰

Uff, je to dřina pro všechny zúčastněné. Držme se!😊
19/06/2025

Uff, je to dřina pro všechny zúčastněné. Držme se!😊

Já to severský myšlení prostě miluju...🙂👍
10/06/2025

Já to severský myšlení prostě miluju...🙂👍

"NEJDE TO...DOKUD TO NĚKDO NEUDĚLÁ"

Navážu na předešlý příspěvek a podělím se ještě o jednu svou zkušenost (ano, pořád jsme na poli epizodických pozorování a zkušeností tam, kde by bylo mnohem výhodnější mít pro rozhodování data, no ale co už, že🤷‍♀️):

Přes 15 let se pohybuji ve vzdělávání v oblasti krizové intervence. V českých podmínkách mají komplexní výcviky krizovky zpravidla 150+ hodin. Když jsem před lety pátrala proč zrovna toto číslo, opět jsem se nedopátrala k ničemu jinému, než že je to tak historicky. Budiž, i to má nějakou relevanci (snad😀). A tak jsem v tomto rámci odvedla jako členka lektorského týmu Linky bezpečí mnoho běhů výcviků. Chvilku jsem se teda divila, jestli všichni opravdu potřebují vědět pracovat s dětmi, dospělými i seniormi a znát všechny problematiky od kamarádských vztahů až po násilné trestné činy, když každá linka pak zpravidla ještě zaškoluje ve své cílovce a své metodice...a pak to přijala jako fakt🤷‍♀️.

Než jsem se jednoho dne ocitla na stáži na kodaňské lince důvěry a tam nám řekli, že... jejich vzdělávání dobrovolníků před vstupem na linku trvá JEDEN VÍKEND. Dodnes si pamatuju ten náš výraz s Petrem Porubským (v té době šéfem linky), kdy jsme měli dojem, že nám někdo před očima rozdupal bábovičky, pokácel modly a nevímcoještě😆. A taky jejich výraz a reakci na náš systém vzdělávání v duchu: "Ale to je strašně neefektivní! My potřebujeme nějaký základní level dovedností a pak už v provozu - když se ti lidé osvědčí a mají motivaci - vidět, jak a v čem se kdo potřebuje individuálně rozvíjet a v tom jim dát co největší podporu."

Pro úplnost dodávám specifika kontextu, jak jsem jej mohla nahlédnout (určitě to má ještě další aspekty): podmínkou je VŠ vzdělání v pomáhajících profesích a nějaké roky praxe - zjevně na dánský systém je snáze možné delegovat důvěru, že ten člověk nějakou vstupní úroveň dovedností (včetně etické vnímavosti atd) už má. A už si nepamatuji, jakým způsobem probíhal výběr / jaká měl kritéria. A samozřejmě na lince není sám a má k dispozici zkušenějšího kolegu, který mu je k dispozici, takže je tam možnost přímé kontroly/ochrany klientstva. A v neposlední řadě je to celé pohled zaměstnavatele, což je do jisté míry jiná optika než institutu garantujícího odbornost...

Takže toto je možná můj bias...

21/02/2025

➡ Zeptali jsme se hostů debaty Duševní zdraví dětí, jak důležitou roli v této oblasti hraje škola.

💬 Expertka týmu duševního zdraví Lenka Felcmanová odpovídá:
"Naprosto klíčovou. Z výzkumu víme, že škola může být zdrojem velmi silných tzv. protektivních faktorů podporujících duševní zdraví. Těmi nejvýznamnějšími jsou bezpochyby pocit sounáležitosti se školou, kde hrají hlavní roli vztahy mezi žáky a vnímaná podpora ze strany pedagogů. Bezpečné a přijímající školní prostředí je zdrojem naplňovaní většiny základních lidských potřeb – potřeby bezpečí, přijetí, uznání a seberealizace. Bohužel někdy bývá i prostředím, kde jsou děti dlouhodobě frustrovány z jejich nenaplňování. Protože na rozdíl od nás dospělých děti nemohou školy bez následků opustit, měli bychom se snažit jim v nich vytvářet takové podmínky, aby se do nich těšily. To se nám bohužel dlouhodobě nedaří a situace se podle posledních šetření TIMSS spíše zhoršila. Na druhou stranu nám toto i další šetření ukazují, že ve školách, do kterých se děti těší, dosahují i lepších vzdělávacích výsledků, protože wellbeing a učení jsou spojené nádoby. Škola je také místem, kde si děti mohou rozvíjet socio-emoční dovednosti. Mohou se učit porozumět svým emocím, objevovat své silné stránky, zdravě zvládat stres a překonávat náročné situace nebo se naučit, jak si říct o pomoc. Podpora socio-emočního učení ve školách je nejúčinnější prevencí rozvoje obtíží v duševním zdraví. Mám velkou radost, že bude nově obsahem předmětu osobnostní a sociální výchova, kterou zavádí nedávno schválená úprava Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání."

ℹ Připojte se ke sledování debaty již 27. února od 18.00 hodin osobně, v ostravském Centru PANT nebo živě online. Více informací naleznete v události na https://fb.me/e/7x9D2JPF6. Těšíme se na vás 😊

💬 Chcete se našich hostů také na něco zeptat? Vaši otázku do debaty můžete položit již nyní prostřednictvím aplikace Sli.do na https://app.sli.do/event/2Zvu9B23JBcaFc3bGP9isR

🤝 Debatu pořádáme ve spolupráci s Centrum PANT a Ostravská univerzita.

21/02/2025

I posted this to my story, and so many of you asked for a version you could share—I encourage you to do just that.

02/02/2025

Pololetní vysvědčení už je tady! 🔥Špatné známky na vysvědčení mohou být velmi stresující pro děti i pro rodiče a mohou snadno vyvolat silné emoce. 👧🧒

Zásadní je nereagovat zklamáním. Špatná známka je často varovným signálem pro potenciální problémovou oblast, není ovšem měřítkem hodnoty vašeho dítěte nebo vašich rodičovských kompetencí. 🫶

📄 Verzi k tisku najdete na našem webu. Budeme rádi za sdílení! 🙏

Opakování matka moudrosti... tak si to pojďme shrnout. Díky Vlaďce za výstižný souhrn.😁
29/01/2025

Opakování matka moudrosti... tak si to pojďme shrnout. Díky Vlaďce za výstižný souhrn.😁

26/12/2024
26/12/2024

Vánoce pro někoho mohou představovat nejradostnější období roku, pro někoho naopak bolestnou zkušenost. 🙏

A proto myslíme na Vás všechny a posíláme sílu a lásku Vám všem, kteří...
🙏 ...se během Vánoc cítíte osaměle
🙏 ...jste ve stresu a zahlcení rodinnými setkáními
🙏 ...máte na Vánoce špatné vzpomínky
🙏 ...truchlíte a chybí Vám milovaná osoba
🙏 ...trávíte Vánoce s někým, kdo pro Vás není podporou.

(párová) terapie není pro každého
16/12/2024

(párová) terapie není pro každého

PÁROVÁ TERAPIE JE JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST K NĚČEMU, CO MNOHO PÁRŮ NEOČEKÁVÁ RESP. NEČEKÁ

Párová terapie není pro každého. Nemyslím si, že chodit na párovou terapii je "normální", jak se někdy populisticky říká a nabízí. Ani si nemyslím, že by na párovou terapii měli chodit všichni. Dokonce si ani nemyslím, že chodit na párovou terapii měsíc před svatbou, místo předmanželské přípravy, je dobrý nápad. Na druhou stranu si myslím, že párová terapie je jednou z legitimních, silných a ověřených forem pomoci, když je to ve vztahu už "bolavé".

To, že v místnosti sedí a rozmlouvají dva partneři a terapeut, ještě vůbec neznamená, že se tam děje párová terapie. To se teprve ukáže, zda to bude (vůbec) potřeba. Časem se vyjeví, zda se pro to ty tři rozhodnou, a zda je to tam vůbec "vnitřně pustí".

Když se páry rozhodnou vstoupit do párové terapie, přicházejí často s určitými očekáváními. Tato očekávání lze rozdělit na dvě úrovně. Na té první, vědomé a jasně formulované, jde o to, co potřebujeme vyřešit. „Máme problémy, potřebujeme se naučit lépe komunikovat,“ nebo „Nevíme, jak dál, potřebujeme pomoc.“ To je často ten hlavní důvod, který si dvojice sami sobě přiznávají a přinášejí s sebou do terapeutické místnosti.

Jenže pod touto vědomou úrovní často existuje druhá, skrytější rovina – ta nevyřčená nebo dokonce nevědomá. Ta bývá daleko subtilnější, ale o to důležitější. V ní jako by na pozadí zněla tichá otázka: „Můžeš mi pomoci vysvětlit mému partnerovi, že by měl dělat věci jinak? Nebo že by měl přestat dělat to, co mi vadí? A vůbec, můžeš ho trochu změnit?“

Tento tichý hlas nemusí být zpočátku ani vědomý. Je to spíš taková naděje, že terapie poskytne podporu našemu pohledu na věc a snad i přiměje druhého, aby nás lépe pochopil, více respektoval nebo nám dával to, co potřebujeme. A tohle očekávání je vlastně úplně přirozené. Když se ve vztahu něco zasekne, když máme pocit, že náš protějšek nerozumí našim potřebám nebo nerespektuje naše hranice, obrátíme pozornost ven. Je to jednodušší. Méně bolestivé. Věříme, že když se „něco změní tam venku“, bude to lepší i uvnitř nás.

Jenže právě tady začíná opravdová esence párové terapie. Ne že bychom se nezabývali tím, co ve vztahu nefunguje. Samozřejmě, řešení konkrétních problémů je důležité. Ale párová terapie je především místem, kde se můžete poprvé opravdu zastavit. Zastavit se nejen u toho, co „by se mělo změnit“, ale i u toho, co si sami přinášíte do vztahu – vědomě i nevědomě.

A tady přichází to skutečné překvapení. Když se do tohoto procesu pustíte, začnete postupně odhalovat, že váš vztah není jen o tom, co „dělá špatně“ ten druhý. Je i o vás. O tom, jak reagujete, jak komunikujete, jak milujete. Je o vašich zraněních, obavách a nevyřčených potřebách, které jste si do vztahu přinesli už dávno předtím, než jste potkali svého partnera. A právě to, jak se tyto osobní příběhy setkávají, utváří vztahovou dynamiku – tu krásnou i tu bolestivou.

Párová terapie tak často přináší mnohem víc, než lidé očekávají. Není to jen o „spravení“ vztahu, ale o hlubokém pochopení sebe sama. Je to cesta, která vás zve, abyste se podívali na svůj vlastní vztahový příběh – jak vás ovlivňuje, jak se podepisuje na vašem chování a jak vám brání vidět svého partnera v jeho plné lidskosti. A když tuto cestu začnete brát vážně, přichází úleva. Ne proto, že by váš partner „konečně pochopil“, ale proto, že začnete chápat sami sebe.

Vzpomínám na Jurga Williho, který se díval na partnerský vztah jako na cestu k sobě skrze druhého.

A co je na tom nejkrásnější? Když se tohle stane, něco se změní. Ne jen na povrchu, ale doopravdy. Začnete vnímat, že vztah není boj o to, kdo má pravdu, ani snaha přimět druhého, aby vyhověl vašim požadavkům. Je to prostor, kde se můžete učit být spolu i s rozdíly, bolestmi a zraněními. A to je, myslím, ta největší hodnota, kterou párová terapie přináší. A to je to proč mám párovou terapii tolik rád.

Párová terapie je místo, kde prvotní pocit, že je potřeba nějak posunout svůj protějšek, se postupně mění v jedinečnou příležitost se zastavit a možná poprvé v životě se podívat na to, jak moc naše osobní vztahová historie ovlivňuje nejen náš partnerský vztah, ale i způsob, jakým zacházíme se sebou a jak vnímáme svět kolem nás.

, , ,

16/12/2024
16/12/2024

Pokud jde o ŘEČ, chleba se láme většinou až kolem třetího roku. Pak Tě do té doby harmonizující "nic si z toho nedělej a počkej" okolí začne podezřívat z toho, že se dítěti dost nevěnuješ - rozuměj - že s ním/na něj málo mluvíš, že mu málo čteš, že mu nezpíváš.

Obrat o stoosmdesát. VINA JE NA TOBĚ. Najednou je tu “UŽ BY MĚL, UŽ BY MĚLA”.

Dětskou řeč začínáme více očekávát kolem 18. měsíce života, tedy v roce a půl. Děti v tomto věku obvykle mají velkou chuť aktivně komunikovat nejen své potřeby, ale také zájmy. Ukazují a v porovnání s předchozími měsíci se jim velmi rychle rozrůstá slovní zásoba a začínají mluvit ve větách. K tomuto věku se také váže screeningový dotazník M-CHAT-R pro včasný záchyt poruch autistického spektra u dětí. Dotazník má za úkol zmapovat, zda psychosociální vývoj dítěte odpovídá jeho věku, vyplníš ho v rámci osmnácti měsíční preventivní prohlídky u dětského lékaře.

Dvouleté už začínáme více hodnotit a porovnávat. Na hřišti, v herně, ve frontě u pokladny, na zastávce...si všímáme jestli/jak mluví podobně velké děti (což může být obzvláště v tomto věku matoucí, protože stejně velké dítě po zdaleka neznamená stejně staré dítě).

Průměrná slovní zásoba 24 měsíčních dětí se pohybuje kolem 300 slov. O tom, co je a co není slovo jste si už u mě přečetli mnohokrát. Jsou děti, které v tomto období používají 440 a více slov. Minimální slovní zásoba čerstvě dvouletého dítěte, by měla čítat nejméně 50 slov.

Úroveň komunikačních dovedností dítěte ALE zdaleka nestojí jen na počtu slov. Počet slov je údaj, který je dobře uchopitelný i pro mámu, která váhá, jestli už je čas. Slova, která dítě používá, si doma snadno v průběhu pár dní zvládneš zapsat a spočítat. Dvouleté dítě je ve svých promluvách pro okolí srozumitelné zhruba z 50%.

To nejdůležitější s ohledem na vývoj jazyka a řeči se odehrává právě DO TŘETÍHO ROKU ŽIVOTA! V žádném dalším období nedochází k tak prudkému rozvoji osobnosti jako právě do tří let věku dítěte. Jedno až dvě děti z deseti dnes začíná mluvit později, zhruba polovina z nich doběhne své vrstevníky bez terapie. Ta druhá půlka to už ale bez podpory nedá. Opožďující se vývoj řeči je silným rizikovým ukazatelem pro neurovývojové poruchy, jejich výskyt v populaci dnešních dětí stoupá. Proto nejsem pro čekání. VČASNÉ zahájení péče vnímám jako základ.

Pro tříleté typicky se vyvíjející dítě je řeč hlavním nástrojem k rozvoji jeho osobnosti, myšlení, navazování a udržování vztahů s okolím. S rozvíjející se řečí se zdokonaluje myšlení.
Tříleťák má bohatou slovní zásobu. Ptá se. Komentuje. Vysvětluje. Poznává okolní svět. Mluví ve větách a v souvětích s téměř bezchybnou gramatickou strukturou. Začíná vyprávět.

Mezi třetím až šestým rokem dítě piluje výslovnost, dál si rozšiřuje a prohlubuje slovní zásobu a rozvíjí své vypravěčské dovednosti. Úroveň jeho komunikačních schopností se promítne do výkonů, které bude podávat při čtení a psaní ve škole. Čtený a psaný jazyk je rozšířením toho mluveného.

Nemá cenu ztrácet čas hledáním úhlu pohledu, ve kterém to ještě pořád bude "ok". Semínko pochybností p***o na úrodnou půdu a s postupujícím časem bude sílit a ty začneš pochybovat i o sobě a svých rodičovských schopnostech.

Pokud MÁŠ POCHYBNOSTI ohledně vývoje jazyka a řeči svého dítěte NEČEKEJ a přijď se poradit. OSMDESÁT PROCENT RODIČŮ JEJICH INTUICE NEKLAME.

Adresář pracovišť klinických logopedů s kontakty najdeš:

https://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=verejnost--adresar-logopedickych-pracovist

Děkuju za SDÍLENÍ ❤️.

Zuzana Blažková, máma & klinická logopedka

Adresa

Kraluv Dvur
26701

Telefon

+420608359675

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Ludmila Sotáková zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Ludmila Sotáková:

Sdílet

Kategorie