18/12/2025
Zimní slunovrat
Yule - zimní slunovrat- 21.12.- v 16h03, je okamžik kdy Slunce vstupuje do zemského znamení Kozoroha, je nejtemnější noc v roce, která zároveň zvěstuje .že Světlo bude opět nabírat síly. Slunovrat, to znamená nejkratší den a nejdelší noc v roce. Ohnivá sluneční síla se tu zdánlivě vytrácí; vzápětí však opět s prodlužujícím se dnem mohutní a nabírá sílu. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození .
Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. V hmotném smyslu se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. V duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová. Proto nyní můžeme uzavřít vše, co je třeba, abychom mohli prostor pro nové poznání a nový vývoj. Nyní můžeme uzavřít rok uplynulý a připravit se na rok následující.
O zimním Slunovratu se pomyslně "rodí Slunce". Na duchovní rovině nechejme toto Slunce- Světlo zrodit se v našem nitru. Toto Světlo bude zdrojem síly a energie po celý následující rok. Mystérium zimního slunovratu nás vede ke "zdroji" k božství, jehož část je v nitru každého člověka. Naladěním se na toto božství pozvedáváme své vibrace a tím také pomáháme pozvedat vibrace kolektivní
Naši předkové věřili, že Bohyně hluboko v zemi o této noci porodí znovuzrozené sluneční dítě. Lidé tento posvátný okamžik světili hlubokou meditací v nejtišší hodině této noci. Vykuřovali se světnice a spižírny borovicovou pryskyřicí, nade dveře věšely větve jalovce, zapalovali se světla, nechalo se doutnat dubové a březové dřevo. Keltové zdobily hlavně domy, a to především cesmínou, jmelím a břečťanem, na pevnině se používal smrk nebo jedle. Slavnosti trvaly dvanáct „kouřových nocí“. Dům i chlév se vykuřovali vonnými bylinami a pryskyřicí stromů, především pelyňkem, jalovcem, tomkovicí a jedlovou, smrkovou nebo borovicovou pryskyřicí. V předvečer poslední noci se pořádal tzv. wassailing-pitka. Lidé tančili a pili a přitom polévali ovocné stromky a připíjeli i na zdraví dobytka. Pekli koláč, ve kterém bylo ukryto semeno bobu. Bob byl starými Kelty uctíván jako hlavní pokrm mrtvých a mrtví jsou ti, kdo dávají zemi plodnost a hojnost. Semeno bobu vlastně symbolizuje embryo a znovuzrození mrtvých předků.
Během této noci byli k vidění i jelení tanečníci, kteří svým tancem vybubnovávali poselství pro bohyni země a jeleního boha Cernunna. Ti, se v hloubi země probouzejí k životu. Jelen je solárním symbolem zimního slunovratu - schopnost jelena obnovovat paroží poukazuje na znovuzrození, věčný koloběh života. Tomuto svátku je zasvěcena jedle nebo smrk, smolou prosycený strom světla. Jelení bůh Cernunnos se dodnes zjevuje v podobě Mikuláše (Nikolaus, Samiklaus) na jelenovi nebo na saních tažených sobím nebo jelením spřežením
U Slovanů zimní slunovrat původně souvisel s oslavou Dažboha, slovanského boha Slunce, který byl synem jiného slovanského boha – Svaroga. Právě na zimní slunovrat se Dažboh jako dítě rodí pod zemí, dospívá během jara, v nejvyšší síle je o letním slunovratu, poté začíná postupně slábnout, až o zimním slunovratu opět umírá a znovu se rodí.
V předkřesťanských dobách germánské pohanské kmeny slavily Jule od konce prosince do začátku ledna a stanovovaly dobu oslav podle lunárního kalendáře.
V Dánsku, Norsku a Švédsku se slovo jul běžně používá k popisu svátků, a to i v křesťanském prostředí. V některých kulturách je vrcholem svátku 24. a 25. prosinec - kdy děti dostávají dárky, které přinesla postava , která se v Dánsku nazývá „julemanden“, v Norsku „julenissen“ a ve Švédsku „jultomten“. Ve Finsku se svátek nazývá „joulu“, v Estonsku „jõulud“, na Islandu a na Faerských ostrovech „jól"
Zdroj: Magické rostliny Keltů Wolf-Dieter Storl
