14/05/2025
Tohle si sem odložím.....naprosto souhlasím a sama vždy říkám, že i drobná ale správně nastavená práce umí udělat hodně. Sama jsem takovouto rehabilitací dokázala u svého mladého rozhýbat křížovou kost a pánevní oblast, kam si zezačátku nenechal vůbec sáhnout, reflexní body nefungovaly správně nebo z toho ihned utíkal a bylo mu to viditelně nepříjemné až jsem zvažovala udělat sono, jestli tam není nějaký zásadnější problém. Jemná pravidelná práce se středem těla, postupné zatěžování, pravidelný pohyb a rovnání křivého kopyta dle rtg velmi pomohlo a dnes funguje záď normálně a hlavně bez jakéhokoliv diskomfortu koně. A to je vždy můj cíl....ulevit, aby mohli žít život co nejvíc bez bolesti, ale to bez spolupráce majitelů prostě nejde.
Zodpovědnost za těla nám svěřená
Každý den vím o svém těle a jeho ne/dokonalostech. Má hrudní páteř se sploštělou kyfózou a strukturálními změnami na větší části obratlů statečně tvoří oporu pro hrudní koš, který chrání tolik důležité orgány. Pokud jí každý den nevěnuji dostatek pozornosti v podobě dechových cvičení a pravidelného strečinku a mobilizace, naprosto se uzamkne. V tu chvíli se mi špatně dýchá, špatně hýbe, cítím tlak v sternální oblasti. Znamená to pro mě několikrát za den si zvědomit, že potřebuje mou péči a pozornost. Hlava a krční páteř po několika otřesech mozku a pádech či ranách potřebuje také pravidelná, specifická cvičení, bez nichž se mi zhoršuje zrak, výrazně se ozývá bolest různých jejích částí. Kdysi v dávnověku dvakrát zlomená hlavice pažní kosti si k sobě ráda přitáhne na podporu klíční kost, žebra, lopatku a prostě vše, co je okolo a co „se hodí“. Také to si žádá minimálně jednou za den intenzivní pozornost. Co teprve několik prstů, průběžně za život pochroumaných... občas bolí, hůř se hýbou a pokud se nějakou náhodou vloudí na RTG snímek, vždy vyvolají všeobecné veselí. A kdybyste viděli můj pohybový vzorec po větší zátěži, veterinou byste mě projít opravdu nenechali 😀... vícenásobná fraktura v oblasti kotníku si vybrala také svou daň. Když to člověk čte, má pocit, že jsem vlastně trochu mrzák 😀. Ale já si připadám, jako celkem použitelný a snad i užitečný článek společnosti. Prostě jsem si jen za těch 45 let nasbírala jistá provozní poškození, ale kdo ne... a teď se dostávám k tomu, proč tohle vše píši. Opravdu si majitelé, trenéři a jezdci myslí, že jejich svěřenci/miláčci během života nic podobného nenastřádali? Pravěpodobně ano, protože jinak by nebyli překvapeni, že bez pravidelné rehabilitace prostě některé problémy nezmizí. A možná nezmizí nikdy, možná je to něco, s čím se bude muset už po zbytek života koně počítat. Pokud má kůň dlouhodobou křivost, do které v mládí zosifikoval, pokud má strukturální změny na kostře i měkkých tkaních... a takto bych mohla pokračovat ještě spoustu řádků.
Pokud nejsme schopni se svým koněm opravdu pravidelně rehabilitovat a cíleně pracovat, měli bychom přijmout i fakt, že výsledek nebude 100%... tedy energie vložená se promítá do výsledku a pokud nevložím nic, nemohu čekat zázraky. A to ani od veterináře nebo jakéhokoliv terapeuta. Tak rádi necháváme koně neustále vyšetřovat a testovat a možná... možná kdybychom místo toho věnovali energii a čas smysluplné práci? Já vím, že se už nikdy nedostanu na svých „původních 100%“, všichni stárneme a stáváme se použitými a v ohradách nám nestojí motorky, ale živí tvorové, kteří se také věkem opotřebují. Každý živý tvor si již z prenatálního období ukládá do svých vzorců nejen to dobré, ale mnohem ochotněji i to špatné.
Snažme se být soudní a zodpovědní za všechna těla nám svěřená, dvounohá i čtyřnohá. A nevěřme, že jednoduchá řešení v podobě různých medikací a opichů vyřeší naše problémy lépe, než dobře směrovaná fyzická aktivita. Buďme ke všem svým tělům vlídní 🙏🥰🫶
