16/04/2026
Šestinedělí. Období, které si každá z nás nějak představuje… ale realita si často napíše vlastní scénář.
Často si vysníme porod, sepíšeme porodní přání a máme určitou představu, jak budou první dny vypadat. Jenže pak přijde realita – a ta bývá úplně jiná. A právě to je někdy to nejtěžší… přijmout, že věci nejdou podle plánu.
U nás nezačalo šestinedělí úplně ideálně. Prvních pár dní byl jeden velký stres, strach a nejistota. Nebyl to ten klidný začátek, jaký jsem si přála. A měla jsem pocit, že mi něco důležitého utíká.
Pamatuju si, jak jsem si říkala, že jsem přišla o tu nejdůležitější chvíli – kdy jsem měla mít poprvé své miminko na porodním sále u sebe a seznámit se s ním. Svoje miminko jsem viděla až třetí den po porodu. 💔
Ale možná právě proto…
…jsem si to potom užila ještě víc.
Když jsme si po 10 dnech konečně přivezli malého domů – zdravého – všechno se najednou změnilo. Každý moment měl jinou váhu. Každé přitulení, každý pohled, každý klidný den.
Najednou jsem necítila, že o něco přicházím. Naopak.🤍
Začala jsem si šestinedělí užívat naplno. Ten klid, zpomalení, blízkost. A hlavně tu obrovskou vděčnost, že jsme spolu a že je všechno v pořádku.
A k tomu všemu – podpora rodiny, která nás neskutečně podržela. Díky ní jsem věděla, že na to nejsem sama.
Šestinedělí pro mě nakonec nebylo o dokonalém začátku.
Ale o tom, jak moc dokonalé může být „teď“.
A já jsem si ho užila opravdu naplno 🤍
Právě tohle mě naučilo, jak velmi zranitelné mohou maminky v tomto období být. Větší školu jsem do praxe opravdu dostat nemohla.
Jaké bylo vaše šestinedělí?😊
