14/03/2026
I ta nejlepší výchova zanechá stopy. Jaké?
Nedávno jsem tu uváděla, že když dítě doma v rodině (ale taky třeba ve škole apod.) nějak trpí, mívá to své zákonité důsledky v dospělém životě - ale není to primárně ani alkohol, ani drogy, jak se možná traduje.
Naštěstí však ne každé dítě nějak citelně trpí 💛.
Znamená to, že má automaticky založeno na úspěšný a spokojený dospělý život?
Ne tak docela. Protože i v rámci zdravé a správné výchovy může jedinec nabrat nějaké nefunkční, chybné nebo blokující podvědomé programy, které se s ním potáhnou dál. Tuhle nálož má samozřejmě mnohem menší, než kdyby dětství bylo špatné, ale jeho život to bude tak jako tak formovat.
Takže to, že člověk v dětství netrpí, ještě není zárukou, že z toho vyjde úplně "čistý" 🙂.
Ideální případ - rodiče se snaží dělat všechno co nejlépe a vytváří dítěti milující, přijímající a respektující prostředí. A dospělý potomek pak po letech hodnotí zpětně své dětství jako pěkné a spokojené.
Přesto dochází k tomu, že jako malý doma v rodině určité negativní vzorce nabere.
Tyto vzorce většinou nesouvisí s nějakým zraněním nebo traumatem.
Některé z nich si dítě vytvoří samo na základě svých zkušeností. Příklad: malý sportovec si ze svých tréninků a několika vítězství odnese podvědomé přesvědčení, že "jen velká dřina vede k úspěchu".
Jiné blokující programy pak dostává nepozorovaně od rodičů v rámci mezigeneračního přenosu. Témata, která rodič nemá sám u sebe zpracovaná a dořešená, přecházejí na jeho potomky. Jsou to obvykle vzorce a zranění, které pocházejí už z rodičova dětství.
Příklady témat, která se takto přenášejí: nevěřím si, nejsem dost dobrý, nezvládám situace v klidu, nechtěl jsem do školky, těžko navazuji přátelství, neumím komunikovat o problémech, prošel jsem šikanou, nejsem spokojený se svou postavou, nejsem dochvilný, rád odkládám věci na později... a celá řada dalších.
Může tady jít o témata méně či více závažná, a jejich přenos se nemusí projevit hned v dětském věku potomka. Někdy začnou vystupovat na povrch až po letech dospělého života. Až v této pozdější fázi pak u sebe nebo u partnera začínáme pozorovat a konstatovat podobnost s nepopulárním a dobře známým jednáním otce nebo matky...
Možná byste řekli - no to je dědičnost! Ale není to tak. Protože rozpuštěním těch konkrétních vzorců se pak člověk poměrně lehce dostane ze zaběhaných kolejí svých "zlozvyků" a jeho negativní vlastnosti či reakce odpadají.
Když si rodič všimne, že se u dítěte objevují podobné znaky nebo témata, která kdysi sám řešil, může v případě potřeby potomkovi pomoct velmi účinně tím, že své staré téma dořeší a uzavře u sebe.
✨ Účinek se pak u dítěte promítne nejen do aktuálního prožívání, ale do celé jeho budoucnosti.
Lada Gracy
