18/06/2023
BENEFICE SOŠ.ka - už v pátek 23. 6. od 14 hodin v Litovli! :)
Dorazte podpořit dobrou věc a při tom si užít hned 7 parádních koncertů! :)
Rád bych vám dnes představil Leonku Pochopovou, ano, tu Leonku, pro kterou letos 23. 6. pořádáme druhý ročník BENEFICE SOŠ.ka... :)
Leonce bylo v květnu sice už 19 let, ale již před 3 lety sepsala svůj příběh, který vám tady v plném znění a bez úprav zkopíruji, takže se vám představí vlastně sama a vězte, že líp bych to stejně nesvedl... :)
Jen ještě doplním, že mi slíbila, že na SOŠce bude od začátku do konce, budete tak mít možnost potkat se s touto neskutečně silnou a neustále pozitivně naladěnou úžasnou osůbkou osobně a třeba se i společně vyfotit... :) Každá taková následně sdílená fotka pak pomůže Leonce a vlastně všem ostatním lidem s podobným postižením minimálně šířit povědomí o jejich nelehkých osudech a možná i najít další pomocníky a také sponzory... :)
No, a to je oč tu běží! :)
Můj život
Ahoj děti. Jmenuji se Leonka Pochopová, je mi 16 let. Jsem od narození postižená Dětskou mozkovou obrnou, což je onemocnění, které je na celý život. Jsem na vozíčku, odkázaná na pomoc druhých. Chybí mi kamarádi, nemohu dělat to, co bych si přála, třeba i zcela obyčejné věci, které obyčejný život přináší. Vím, že podobně postižených dětí i dospělých je mnoho. Proto bych vás ráda blíže seznámila s tím, jaký je život lidí jako jsem já, abyste si třeba uvědomili, jaký velký dar vám byl dán,když jste se narodili zdraví. Že je třeba vážit si života, možnosti prožit si třeba i obyčejný život bez zdravotního omezení. Protože život je strašně křehký a je škoda si ho vážit.
Ráda bych proto vám vyprávěla o svém životě.
Narodila jsem se 7. 5. 2004. Podle vyprávění mé maminky to bylo předčasně, asi 2 měsíce dříve. Takže jsem byla delší dobu v inkubátoru, kam mi mamka nosila kojenecké mléko, hladila mě a trpělivě a zoufale očekávala, až si mě bude moct přinést domů. To se po nějaké době také stalo. Ale současně s touto radostnou zprávou přišla také zpráva špatná, kterou rodiče dostali od lékařů. Zjistili, že jsem postižená Dětskou mozkovou obrnou. (zkratka DMO). A tím to celé začalo, celý život se změnil a dodnes běží úplně jinak, než jak ho většina z vás prožívá.
Máma mě nejprve učila pomocí masáží úst polykat jídlo a pití. Začala se mnou docházet do centra Corpus, kde se učila cvičit Vojtovu metodu, což děláme dodnes, každý den, celá léta.
Díky tomu sem začala později sedět jako pes. 4. 5. 2005 sem začala navštěvovat středisko rané péče. Půjčovali sne si hračky na rozvoj očního kontaktu, motoriky. 14. 10 2005 sem začínala doházet na oční.18. 10 2005. sem chodila do střediska tamta. V roce 2007 sem začala chodit do školky, a taky v tom roce jsem se poprvé ve školce, postavila na čtyři. 20. 1. K nám přišla paní s organizace.
Ta organizace se jmenuje. Maltézská pomoc O. P. S.
Organizace která mi dodává asistentky zadarmo. Co spolu děláme. Hrajeme si, učíme se, chodíme ven.
Začíná se rok 2011.
Polovina roku byla pro mě nejhorší. Ale ještě se vrátím na začátek roků. Dostala sem první vozík a nastoupila sem do školy. Nějak v polovině roků sem šla na operaci. A to když mi bylo jen šest let. Tak to mě operovali kyčle, na bou dvou nohách. Asi po dvou dnech sem začala brečet sestry a ani já jsme nevěděli proč. Dr. Poul na mě křičel. Že proč brečím? A já sem mu nato nedokázala odpovědět. A asi po čtyřech týdnech mě s mámou pudil domů. Já sem dva měsíce nemohla spát. Máma také ne.
Protože sem chtěla jenom jí i když se střídali s babičkou.
Po dvou měsících jsme sundávat sádry do Brna. Jeli jsme sanitkou. Když mi sundávali sádry, tak sem brečela.
Po sundání sádry. Jsme se podívali co mě trápilo, byl to otlak na levé patě. Týden potom sem byla ještě doma.
Po týdnu. Sem byla vyndat stehy. Pa začala chodit na pár hodin do školy, abych si zvykla. Kdy mi sedm až osm let. Tak sem si, začala říkat proč zrovna já. Ale když mi bylo devět až čtrnáct let, tak sem se rozhodla pomáhat. Po prvé sem přemýšlela že pomůžu mámě. Protože mojí rodiče jsou neslyšící. Tak .
