06/11/2025
Něco, jako želatinové bonbóny (bez želatiny a bůhvíčeho), ale pro mě mnohem víc.
Jak už možná víš, tak před určitou dobou můj život dostal silnou francouzskou příchuť 👫❤️😁. A to samosebou ovlivnilo i směr mého kulinářství. Pâte de fruit všeobecně - v tomto případě z Kdoulí, mi zachutnalo na první dobrou. Je to dost návyková dobrota, která testuje mou vůli. A když je slabá, tak žaludek. 🤫 V podstatě je to ovoce s cukrem, žádné věci navíc. Ta jednoduchost je fantastická.
Letos je vyrábím s obzvlášť velkým vděkem. Kdouloň jsem si přála na zahradě moc mít. O ní samotné se mozná rozepíšu jindy. Tak jsme zasadili malý stromek. Napřesrok se ukázalo, že jeden takový velký keřostrom u plotu, co neplodil a nic nedělal, je taky kdouloň. A letos poprvé plodil nádherně plody. Plody stromu, který zasadila moje maminka. Jak moc dlouho trvalo, než jsem je… až já mohla utrhnout… Při kuchyňské magii až rituálně míchám, suším, krájím, obaluji… přemýšlím, přijímám a dojímám se. Vědomě a s láskou. Nejsou to obyčejné bonbony. Jsou velmi neobyčejné. 🤍
Přání se mi znásobilo a stromy mám nyní dva. “Chcete Kdoule?” asi pojedu někdy v budoucnu.
