29/04/2025
„Zjistila jsem, že se mi rakovina vrátila. Prognóza je špatná. Co teď?“ ❤️🩹
Jedna z nejsilnějších otázek, která nám do Dotazovny přišla. A také jedna z těch, které se často opakují – proto ji přinášíme i sem.
Těžká diagnóza otřese celým životem.
Ztrácí se půda pod nohama, mění se vztah k tělu, času i blízkým. Emoce se střídají tak rychle, že může být těžké je vůbec pojmenovat.
💬 Z odborného pohledu se může jednat něco, co lze nazvat existenciální krizí – hluboký zásah do toho, jak vnímáme sami sebe a svět. Nejde nutně o hledání odpovědí, ale o možnost být s tím, co se děje. Plakat, mluvit, mlčet. Cokoliv je v pořádku.
Zároveň není potřeba být stále s tím, co se nám děje, důležité je také umět si od toho odpočinout. Cesta nemusí být nutně o neustálém hledání odpovědí a smyslu, ale i o přežití, kdy se snažíme jen proplout dny.
Cesta může být různorodá, každý ji může prožívat odlišně.
Co může pomoci?
• Každodenní rituály. Čaj, ticho, oblíbené místo, zvuky, činnosti – pomáhají ukotvit.
• Kontakt s druhým člověkem. Když unese vaše emoce a nové potřeby.
• Dovolit si cítit i necítit. I vztek, zmatek či klid, prázdnota – nic z toho není špatně.
• Profesionální doprovázení. Terapeut může být oporou i průvodcem.
V posledních týdnech zasáhl mnoho lidí příběh Aničky Slováčkové. Přinesl bolest, ale i otevření témat, o kterých se často mlčí – smrt, ztráta, omezenost času. V dotazech se nám její odkaz často objevuje.
To, že vás to zasáhlo, není slabost. Je to známka, že se vás to dotýká.
Tento příspěvek vznikl z dotazu, který v sobě nese bolest, ale i odvahu.
A možná i vy potřebujete slyšet, že v tom nejste sami.
📩 Napište nám do komentáře či zprávu, pokud něco podobného prožíváte. I sdílení v takových chvílích může pomoci.🩷
Jsme tu pro vás.