02/04/2026
Hranice jsou skvělé. Ale je dobré dát si pozor, aby se z nich nestaly zdi.
Někdy se nám po objevení hranice uleví tak moc, že sklouzneme do druhého extrému: pro nikoho nic neudělám, nikomu neustoupím, moje potřeby jsou vždy na prvním místě. To už ale není péče o sebe, spíš obranný val, za který k sobě nikoho nepustím.
Zdravá hranice neznamená „vždycky po mém“, ale „takhle se cítím bezpečně a jsem ochotný/á o tom mluvit“. Nejde o to druhé trestat, ale dát jim srozumitelně vědět, co je pro vás moc, co už bolí nebo vyčerpává. Hranice chrání vaši energii, důstojnost a zdraví ale jednoznačně nemají za úkol vymazat potřeby všech ostatních.
Můžete říct NE a zároveň zůstat laskaví. Můžete vyjít vstříc, aniž byste se zradili. Můžete něco udělat pro druhého ne proto, že musíte, ale protože opravdu chcete a víte, kde je váš limit.
Dobrá otázka pro sebe je: Stavím tuhle hranici z péče o sebe, nebo ze strachu? Pomáhá nám být si blíž, nebo nás od sebe úplně odděluje? Hranice, které vycházejí z respektu k sobě i k druhým nevytvářejí zdi. Vytvářejí bezpečný prostor, ve kterém může vztah růst. 💛