29/09/2025
Když mluvíme o „narcismu“, často si představíme někoho okázalého a sebestředného. Ve skutečnosti jde u poruchy o mnohem jemnější (a proměnlivější) vzorce jako křehké, snadno zranitelné sebehodnocení, velkou potřebu obdivu a potíže vcítit se do druhých. Není to jen „ego“, ale způsob, jakým si dotyčný reguluje vnitřní stud, úzkost a strach z nedostatečnosti. Proto může vedle grandiozity fungovat i skrytější varianta: pasivní agrese, křivda, tiché tresty.
Jak to typicky vypadá ve vztazích
Začátky bývají opojné, rychlá blízkost, love-bombing, „osudovost“. Jakmile se objeví rozdíly a hranice, přichází devalvace, kritika, zlehčování, zpochybňování reality (gaslighting), přesun viny na partnera. Pro partnera to bývá vyčerpávající, ten cítí zmatek, ztrácí jistotu, začne o sobě pochybovat.
Rodičovství a dopad na děti
U rodiče s výraznými narcistickými rysy bývá náklonnost podmíněná: dítě je „dobré“, když naplňuje očekávání nebo zlepšuje obraz rodiny. Míchají se hranice a dítě dospívá dřív, než musí (parentifikace). Dlouhodobě to zvyšuje riziko úzkostí, studu a problémů s vlastní hodnotou.
Terapie
Terapie není přepínač osobnosti. Učí stabilněji držet vlastní hodnotu, snižovat potřebu obdivu jako „paliva“, zvyšovat empatii a toleranci frustrace. Pokud se objevují výhrůžky, pronásledování, fyzické násilí, ničení věcí či izolace, řešte nejprve akutní bezpečí: krizové centrum, lékař, policie, právní poradenství.
Poznámka na závěr: „narcismus“ nepoužívejte jako nálepku nebo zbraň. Diagnózu může stanovit jen odborník a účelem léčby není někoho „předělat“, ale zvyšovat uvědomění, zodpovědnost a péči o sebe i ostatní.