13/01/2020
„U duševních onemocnění jde o to, že se na vnitřním projekčním plátně naší mysli svět zobrazuje jinak nežli většině ostatních lidí. Jde zpravidla o lehce zkreslené vidění světa. Všichni vnímáme smysly, jako jsou zrak, sluch, čich a další, ale když se systém naruší, začne nemocný vnímat něco jiného. Má třeba halucinace. Nebo nemocní lidé mohou jinak uspořádávat fakta, jinak interpretovat a odlišně pracovat s tím, že něco je příčina a něco následek. Blud je nepravdivá interpretace chodu světa. Dále si svět emočně značkujeme. To znamená, že každá situace mého života má určitou emoční hodnotu, jde o pocit, který je buď příznivý, nebo nepříznivý, pozitivní, nebo negativní, radostný, nebo smutný. Emoce není nic jiného než nějaká značka, kterou lidská mysl přilepí na přítomný okamžik podle toho, zda je pro nás výhodný, nebo nevýhodný. Podle tohoto označení tuto nebo podobnou situaci nyní i v budoucnu budeme vyhledávat, anebo se jí naopak vyhýbat. A v okamžiku, kdy se tenhle hodnoticí systém naruší, začnu emočně značkovat jinak a objeví se třeba deprese, ve které vše hodnotím negativně. Nebo úzkostná neurotická porucha, při které realitu nálepkuji jako nebezpečnou a vyvolávající strach a obavy více, než je potřeba. Všechny psychiatrické nemoci tedy nejsou nic jiného než drobná posunutí v tom, jak je realita mozkem transformována do obrazů naší mysli. Naštěstí dnes řadě příčin těchto narušení dobře rozumíme, a proto je psychiatrie v léčbě tak úspěšná,“ vysvětluje v rozhovoru pro magazín TÉMA profesor psychiatrie Jiří Horáček.
