24/12/2024
Je to přesně 6,5 roku, co jsem nastoupila do Nemocnice Nymburk. Tehdy s nijak zvlášť velkým očekáváním. V té době si mě vybrali p. jednatelka, Ing. Havelková a p. Mgr. Klíma a já jsem za to ráda, protože se mi s nimi pracovalo dobře.
Následně, asi po roce, kdosi shora rozhodl, že nemocnice je v krizi a přišel "krizový manažer" a s ním za mě i doba temna.. nic nešlo, nic se nehýbalo, nemocnice jak splašená vyskočila ze zajetých kolejí a i pro mojí práci (a to jsem tehdy byla řadový personalista) to byla velká komplikace, která by vedla k mému odchodu.
Naštěstí se v tu dobu z čistého nebe snesla na pozici vedoucí personálního úseku naše budoucí paní jednatelka a vrazila tak klín do rozjitřené situace. Pravda je, že jen díky ní jsem v nemocnici zůstala. Já se mohla věnovat práci, která mě baví, a ona se ze mě s mistrovstvím sobě vlastním snažila vyždímat absolutní maximum.
Po jejím příchodu to byl katapult do jiné dimenze.
V žádném případě jsme nebyly pořád v nekonečném souznění.. naopak.. vlasy jsme si uměly mockrát pořádně pocuchat, když jsme se názorově lišily. Ale za to, že mě naučila, že je nezbytné se vždy znovu nadechnout, situaci racionálně posoudit a s čistou hlavou dojít v zájmu společného cíle k určitému kompromisu, si ji jako vedoucího velmi vážím.
Nela si za svého jednatelství kolem sebe postavila tým lidí tak, že jsme byli schopni fungovat v obdivuhodné symbióze, vycházet si vstříc, doplňovat se, bít se jeden za druhého a na pravidelných poradách vedení se společně od plic zasmát. To mi bude vskutku moc chybět.
Rozhodnutím moci vyšší totiž tahle naše společná životní jízda končí. Ze svých vlastních přesvědčení jsem si totiž tvrdohlavě ponechala to, že je pro mě důležité mít nadřízeného, ke kterému vzhlížím. Takže když jsem se v minulém týdnu dozvěděla plán zřizovatele, že bude mít nemocnice opět krizového manažera.. tak díky, to už tady bylo a neprosím si.
Uvidíme, jak se celá situace v blízké či vzdálenější budoucnosti vyvine, protože v nemocnici je spousta lidí, kteří jsou skvělí odborníci a je radost s nimi pracovat.
Každý zaměstnanec má právo si celou věc v sobě posoudit sám a naopak nikdo nemá právo mu jeho názor brát nebo vyvracet. V důsledku toho pak máme všichni právo zůstat, ale taky říci NE a odejít. Po vzájemné dohodě tedy opouštím nemocnici již nyní s koncem roku.
A po těch letech, nastavených změnách a odvedené práci je mi to moc líto. Jinou alternativu ale bohužel aktuálně nevidím.
Advent tohoto roku pro nás bohužel nebyl obdobím klidu a na svícnu u nás doma se hrdě tyčí čtyři netknuté nevypálené svíčky.
Přeji všem, ať už stojí na kterékoli straně barikády, aby prožili krásné a klidné svátky a nalezli vnitřní klid a pohodu.
Václava Holasová
Náměstkyně personálního úseku
