Mgr. Martina Šimanová - vztahová a regresní terapeutka

12/09/2025

Lenost
Jsou lidé, kteří se nezastaví a s úsměvem od ucha k uchu protančí den. Stihnou neskutečné množství aktivit. Stačí jim minimum spánku a potravy. Dobíjí se za běhu. Někdy doslova. Chutná jim pitná voda. Mají svěží tělo i mysl. Snáze pak zvládají náročné situace.

Na druhou stranu jsou tu ti, kteří sotva zvládnou dvě aktivity za den. Například připravit si jídlo a sklidit po sobě talíř. Tělesná proporce tu nehraje vliv. Tlustí nebo hubení. Mají společnou naplněnou vnitřní kapacitu.

Svět je pro ně těžký, zmatený. Tápou. Snaží se pochopit nebo už to vzdali. Z neznalosti se pak mohou přejídat, čímž se zasytí i fyzicky. Ve skutečnosti jsou zahlcení okolnostmi, které se jim staly. Snadno zabředávají do monologů. Posedávají, polehávají. Nic se jim nechce. Na vše je čas nebo naopak nic nestíhají.

Každým okamžikem nasáváme nové verbální i neverbální informace. Střádáme zážitky. Potřebujeme defragmentovat, abychom se nezbláznili. Především lidé, co pracují s lidmi by se měli denně věnovat vypouštění všeho odžitého, aby si nesli dál užitečné.

Týká se to především zdravotníků, učitelů, pečovatelů, ale i rodičů svých dětí. Vnímáme více než si myslíme. Zdravé tělo se chce hýbat, čistá mysl poznávat. Očima vidíme sotva jedno procento, co se kolem nás děje.

Chybí-li nám energie, někudy nám utíká. Najdeme-li, co nám ve štěstí překáží, přijde úleva, uvolnění, chytíme druhý dech a novou chuť do života. Člověk je od přírody tvor činorodý.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Pozn.: text se týká lidí bez zjevné diagnózy.

10/09/2025

Šťastní lidé mají schopnost v druhých provokovat jejich bolavá místa. Vytahují na povrch bubáky, kteří jim ve štěstí překáží.

Nevědomky a samovolně spouští vnitřní procesy těm, kteří to zrovna potřebují. Evokují v druhých jejich přehlížené emoce a pocity, které se snaží skrýt před světem stejně jako sami před sebou. Vůči šťastnému člověku tak cítí zlost až odpor. Bojí se, co odhalí. Bojí se ztráty kontroly. Tápou. Panikaří. Jsou vztahovační. Odvádí pozornost pošpiňováním druhých.

Šťastní lidé tvoří mnoha lidem zrcadlo. Často si kladou otázku, co udělali špatně, když na ně druzí takto zareagují.

Mojí milí, vůbec nic. Jen to světélko ve vás našlo skulinku do hrudníku, ke světélku toho druhého, který na to nebyl připraven. Povedlo se mu projít skrze barikádu bolesti, vzteku, zlosti, zášti, selhání, nespravedlnosti, ponížení, sebepotlačení, která přísně střežila jeho křehké jádro.

Příště, až na vás bude někdo řvát, prohlédněte za ten řev. Najdete, co je za ním schované. Druhý se vám právě otevírá. V tu chvíli jste součástí jeho příběhu. Udržte si nadhled a užijte si show. Dejte mu za pravdu, po které touží. Však on si na vše přijde sám ve správný čas.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

06/09/2025

Můj milý komentář o tom, jak nám miminko dokáže zamíchat karty, se můžete dočíst již dnes v časopise Žena-in.cz

Byl to paradoxně právě Patrik, který trval na tom, že s manželkou Petrou mají nejvyšší čas na to, aby si pořídili děti. Ta souhlasila, ale pouze pod podmínkou, že Patrik změní práci. Změna ale neměla dlouhého trvání a Petra se teď cítí podvedená.

04/09/2025

Světlonoši
Pokud se protiklady přitahují, pak se stejné klady odpuzují.

Potkají-li se dva světlonoši, odpinknou se od sebe. Každý je potřeba v jiném koutě. Zaujmou a přitáhnou si ty, kterým mají svítit na cestu. Přirozeně. Je to krásné vysvětlení, proč se v hejnu zachmuřelých vyskytuje jeden světlonoš a proč se čas od času cítí na vše sám.

Světlonoši se potýkají s pocity osamění. Rádi by někoho, kdo posvítí na oplátku jim. Ve chvíli, kdy se dostaví takové myšlenky, je čas na odpočinek a regeneraci. Svítit chvilku jen sami pro sebe.

Málokdy žijí dva světlonoši vedle sebe. Pokud se potkají, dobře se poznají. Ucítí, že je svět v pořádku. Jen si nesmí konkurovat. Mocenské hry by jim seberaly síly.

Světlonoši inspirují. Poutají pozornost pouhým vstupem do skupiny. Často na ně někdo zírá a snaží se je zařadit či srazit na svou úroveň. Potýkají se s nepochopením. Je dobré o tom vědět a zachovat klid. Ne každý uvidí, co vidíme my.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖🌍🌻

02/09/2025

Bolí mě hrudník
Příběh z poradny, regresní terapie 👇🏼
"Mám známého. Je velmi silně nábožensky založený. Když jsme se potkali poprvé, jiskřilo to mezi námi. Chvilkami jsem měla pocit, že mě balí. Nerozumněla jsem tomu. Oba jsme měli své protějšky. Dodnes se se mnou baví v narážkách. Přijde mi to divné. Svíjí se mi z něj krk a bolí hrudník. Jakoby mi na něm něco leželo."

Navnímej ty pocity. Kde všude je cítíš?
"V zádech. Na žaludku. Špatně se mi dýchá. Chci křičet, ale nejde to. Cítím bezmoc a přeji si, ať už to skončí." (Pláče)

Ponoř se do těch emocí. Nech je zesílit. Zkus si vybavit nějakou důležitou vzpomínku, která vás dva pojí dohromady. Může to být i velmi stará vzpomínka. Co ti zanechalo na duši tak silné šrámy?
"Vidím sebe. Sedím na posteli v nějaké staré světnici. Je na ní obří modrá, pruhovaná peřina a polštář. Je to malý domek součástí velkého hospodářství. Cítím strach. Mám na sobě staré šaty se zástěrou. Ruce složené v klíně a koukám na ně. Jsem smutná, nešťastná. Nemá smysl se snažit. Nemám žádný vliv. Stejně bude po jeho. Já do toho nemám, co mluvit."

Co se děje dál?
"Vchází do dveří. Zastaví se v nich. Vidím jeho holínky od hlíny, jak z nich padá hnůj a bláto. Zvedám pohled. Má na sobě špinavé kalhoty a košili. Svírá se mi tělo. Vím, co bude následovat. Mám se jít připravit. Odcházím, abych se vyhla konfliktu. Jdu do ložnice. Lehá si na mě. Dusím se. Tlačí mi na hrudník a břicho. Nejde křičet. Nezajímám ho. Odkláním hlavu a vidím jen obrázek Panenky Marie pověšený na zdi. Modlím se, ať už to skončí."

Proč to dělá?
"Aby zakryl, že je neplodný. Nemáme děti. Mezi lidmi tvrdí, že za to můžu já. Má na sebe hrozný vztek."

Jak jste se dali dohromady?
"Rodiče mě přislíbili. Byli jsme v domluveném manželství. Slíbil rodičům, že se o mě postará. Nevěděli, jaký je. Měl peníze a hospodářství. Mysleli, že mi s ním bude dobře. Pak už jsem je neviděla."

Vidíš nějakou podobnost jeho postavy tehdy a teď?
"Ano. Pořád má v ložnici svatý obrázek a údajně má problémy v posteli. Také má hospodářství, ale zanedbává ho. Skrývá se před lidmi, kteří se mu vysmívají. Je hodně zraněný. Drží se stranou. Kouří a pije. Pomalu ho dohání jeho zdravotní stav. Je to žalostný pohled. Oba jsou vlastně šíleně nešťastní. Mají zavřená srdíčka. Potřebovali by lásku a upřímnou něhu. Je mi ho vlastně hrozně líto. Vše do sebe zapadá."

Jak se před ním cítíš teď, když víš, co víš? "Cítím úlevu a už se ho nebojím. Cítím klid. Díky němu vím, že ne vždy mohu za cizí neštěstí já. Mívala jsem tendence se vinit. Už vím, že se nenechám zamknout v chalupě. Chci žít. To je úleva. Vše je, jak má být."

Naše tělo si pamatuje. Uchovává v sobě vzpomínky, které čekají na správný čas, kdy je dokážeme pochopit a nechat jít. Skrze bolest a zoufalství nám tělo posílá signál, že už je čas. Silné emoce skrývají silný příběhy. Čím dříve jej vyslyšíme, tím rychleji se nám uleví. Pochopení vede k uvolnění a uvolnění k uzdravení. Mnoho sil všem.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

28/08/2025

Kdyby přátelství bylo snadné, netočilo by se o něm tolik filmů a nezanechalo by za sebou tolik zlomených srdcí.

Přátelství je test, jestli se dokážeme přenést přes nejrůznější výzvy. Testuje nás samotné, zda-li dokážeme odpouštět a pokračovat. Nebo zda zahořkneme, zavřeme se do sebe a nadále si budeme škodit jen sami sobě.

Jeho největší pastičkou je předsudek, jak se k nám druhý bude chovat. Avšak nezapomínejme, že každý most má dvě strany na jehož konci stojí přítel, který se prodírá podobnými iluzemi. Má svých starostí dost. Kolikrát jedná, aniž by o tom věděl. Proto si povídejte. Možná se obáváte či toužíte po tom stejném.

Pochopení, laskavost, velkorysost, nadhled, trpělivost a schopnost vidět souvislosti jsou jednimi ze superschopností, které vám pomohou překonat nejednu krizovou situaci.

S každou zvládnutou zkouškou si budete zase o kousek blíž.

Partnerství je ještě hlubší variantou přátelství. O to větší výzvy na nás čekají.

Cestičky jsou. Tak hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

25/08/2025

Odpor k druhým
Příběh z poradny, regresní terapie 👇🏼
"Jako bych měla na hrudníku kovový nárazník. Tlačí mě a drží dál od lidí. Vybírá mi, s kým mám jít a na koho si dát pozor. Brání mi v navazování hlubších vztahů, abych se nespálila. Ve chvíli, kdy se naše cesty rozejdou, zabrní a odrazí je pryč. Bolí to. Ty vibrace mě dohání k slzám."

Co je to za vibrace?
"Jsou to vibrace rozchodu. Znám je. Cítila jsem je, když jsem někomu lámala srdce. Jsou to vibrace konce vztahu."

Co tě učí?
"Že i já mohu zraňovat. Učí mě vidět mé vlastní nedostatky. Mou hrubost, nelidskost, bezohlednost. Učí mě sáhnout si do slabin. Přiznat si své temné stránky. Že i má úžasnost má někde v hloubce svůj protipól."

Co je tím protipólem?
"Marnost a zklamání, že i já nejsem vždy vítaná. Nesednu každému, ať se snažím sebevíc."

V čem jsi se zklamala?
"Že když budu přátelská a ochotná, tak mě budou mít všichni rádi. Unikalo mi, že i o mně vznikají iluze v hlavách druhých. Jako bych se teď viděla jejich očima. To je zvláštní."

Jak tě druzí ve skutečnosti vidí?
"Jako paličatou holku. Myslí si svoje. Myslí si, že má jasno a nechce si nechat poradit. Bojí se přiznat, že neví, ukázat nedostatek, aby neprohrála. Je plná vzteku. Nenávidí svět, nenávidí lidi. Nenávidí sebe."

Co jí tak štve?
"Že nepochopila dřív, jak to tady funguje. Topila se v těch všech nepsaných pravidlech. Nikdo jí nevysvětlil, co se po ní chce. Marnila čas snahou vyhovět. Stálo to spoustu energie. Nakonec to vzdala a víc na to nemyslela. Ale pak musela do zaměstnání a všechno to vylezlo na povrch."

Co se stalo?
"Musela pracovat s lidmi a zjistila, jak moc se jí to hnusí. Že na ně nemá náladu. Jsou jí proti srsti. Stálo jí spoustu energie překonávat ten odpor. Štval jí celý svět. Proč by jim měla pomáhat, když jí nikdo nepomohl?"

Ke komu má odpor?
"K rodičům. Neuměli jí poradit. Jen přihlíželi, jak se plácá. Asi na ně spoléhala. Byla na svůj svět sama. Proto si vymyslela ten nárazník. Měl jí chránit před náhlými situacemi a rozpaky. Aby lidé nepřišli na to, že neví. Proto si nikoho nechtěla pustit k tělu. Aby neviděl, jaká troska ve skutečnosti je."
(Hledáme další souvislosti, provádíme odpuštění sobě, přichází úleva.)

Jsi člověk, budeš dělat chyby. I tvou chybou se ostatní učí, přestože ti to někdy dají sežrat. Jsi důležitým článkem společnosti. Dovol ostatním tě poznat. Nedostatky sbližují. Když s nimi budeš v pohodě ty, budou s nimi v klidu i ostatní.

Naše tělo si pamatuje. Cítíme-li někde tlak nebo zvláštní pocity, pravděpodobně to chce být vyřešeno. Čím větší bolest, tím větší úleva nás čeká. Ač se to někdy zdá nemožné.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

21/08/2025

Závist
Kdybychom všichni měli všechno tak, jak jsme chtěli, zanikla by závist a svět by ztratil jeden z nejsilnějších motorů lidstva.

Naše dušička má svůj plán. Je si v něm sebejistá. Přesně ví, kudy je to správně a dává o sobě vědět. Je jí jedno, co my si o tom myslíme. Jde-li svým směrem, cítí se dobře, naplněná, spokojená. Má dostatek energie ke všemu, co potřebuje. Je perfektní taková, jaká je, k účelu, který tady má.

Než najde svůj směr, přirozeně se cítí ztracená a podvedená. Má tendence žárlit, litovat se, srovnávat se, připadat si k ničemu či závidět.

Závist však zaslepuje. Zastaví čas do chvíle, než jsme ochotni uvidět, jak se věci skutečně mají. Dokáže skrýt naše největší dary, než si jich začneme vážit. Žijeme s nimi denně. Snadno je přehlédneme.

Líbí-li se nám na druhém nějaká schopnost, pravděpodobně ji máme také. Můžeme si ji osvojit a přidat jako dílek do naší skládačky. Ve chvíli, kdy je hotová, mračna se rozplynou a ucítíme závan svobody. Přestaneme závidět a hledat viníky. Spatříme sami sebe v úplně novém světle. Budeme připraveni žít podle sebe.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

19/08/2025

Stud
Příběh z poradny, regresní terapie 👇🏼
Regrese je opakem progrese a pomáhá nám zpracovat zážitky z minulosti.
"Cítím tíhu na srdci. Těžko se mi dýchá. Dusí mě to."

Běž se do toho místa podívat.
"Je to jako černé klubko, hodně zašmodrchané. Zvětšuje se. Světlá do šedé. Omotává mi ruce, paže, ramena nemůžu se hnout ani křičet. Jsem svázaná. Uvízla jsem. Nechce mě pustit."

Kam tě nechce pustit?
"Do světa. Dokud si tohle nevyřeším. Nechce mě pustit tam, kam chci já. Nechce mě pustit tím směrem."

Jaký je to směr?
"Samostatnost, soběstačnost, nezávislost, abych se nemusela na nikoho spoléhat. Chci si sama vydělávat, ale nejde to dohromady s mou rodinou. Moc to chci, ale nejde to. Jakoby moje kariéra šla stranou na vedlejší kolej."

Která je ta hlavní cesta? Vidíš ji?
"Je rovně, přede mnou. Široká, jasná, se spoustou světla. Oslňuje mě. Nevidím přes něj dál."

Zeslab intenzitu toho světla. Co tam je?
"Moje rodina. Manžel a děti. Mávají na mě, usmívají se a chtějí, abych šla za nimi....

Jenže mně se nechce! Bolí mě srdce. Zaslouží si lepší než jsem já. Takovou, co ví, co dělá. Já vůbec netuším, jak se chová máma nebo manželka. Jen vařím z vody. Balancuju na kouli plné prázdna. Chytám se stébel a stojí mě to spoustu sil. Vlastně se před nimi hrozně stydím." (Pláče.)

Navnímej tu kouli pod nohama. Co je zač? Vejdi do ní jako do pokojíčku a porozhlédni se. Jak to tam vypadá?
"Jsou tu svítivě bílé stěny i strop. Plné šuplíků. Šuplíky jsou těžké. Bojím se jich."

Co šuplíky skrývají?
"Všechno, s čím jsem si nedokázala poradit. Kdy jsem nestihla zareagovat včas. Zaskočení. Bojím se, že se šuplíky zhroutí a spadnou na mě."

Nech je na sebe spadnout. Teď.
"Au, to byla rána. Jsem potlučená a celá zasypaná. Ale ulevilo se mi. Konečně je to venku. Všechna ta tíha, co mi nedala spát."

Co v nich bylo uloženo?
"Zmatek, křivdy, urážky, ponížení, zklamání, překvapení, zaskočení. Vlastně doteď nemám ráda překvapení a náhlé situace. Cítila jsem se v ty momenty nedostatečná, zbytečná, k ničemu. Selhala jsem sama před sebou, až jsem se začala stydět úplně za všechno. Trnula jsem, kdy někdo řekne mé jméno. Přála jsem si tu nebýt."

Proč jsi s bála jít za rodinou?
"Nechtěla jsem riskovat tu bolest, že něco nevyjde. Nechávala jsem si zadní vrátka. Chtěla jsem spoléhat jen sama na sebe. Ta nejistota, co bude, mě doháněla k šílenství."

Je teď ještě něco, co ti brání s nimi jít?
"Ne. Už můžu. Ještě se trochu bojím, ale už vím, že jsem součástí celku. Ten dílek, co nám chyběl."

Založení rodiny s sebou nese téma důvěry a pochopení rolí jednotlivých členů rodiny. Vylézají na povrch nejedna zapomenutá traumata. S narozením miminka nám končí stará éra a začínáme na novo. Je přirozené cítit zmatek, strach, odpor, nepohodlí. To k procesu patří. Čím hůře se cítíme, tím větší úleva na nás čeká.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

14/08/2025

Kouření. Je třeba?
Příběh z poradny 👇🏼
"Neměl bych si ještě před terapií zakouřit?"
Jak často si zapálíš?
"Jsem zvyklý na cigaretu po dvou hodinách."
Nech to být a uvidíš sám, jestli si tělo na cigaretu vzpomene.
(po třech hodinách)
"To je zvláštní, vůbec na ní nemám chuť."
A o to tady jde.

Cigareta a alkohol nám přináší krátkodobou úlevu. Na chvilku nám pomohou zapomenout, jak moc to bolí. Nicméně najdeme-li zdroj nepohodlí a pochopíme, bolest se rozplyne. Potřeba odejde.

Naše tělo je neuvěřitelné ve svých schopnostech. Existuje tolik způsobů, jak se dá "sjet" bez dopingu přirozenou cestou, kdy nakonec zjistíme, že pomocníčků není třeba.

Kazuistika č.2: "Dvakrát jsem v terapii zažil pocit, jako kdybych si potáhnul z trávy."

Jsou to magické zážitky, které nám ukáží nové možnosti. Pokud vám kouření a pití dává smysl, nechte si ho. Sto lidí, sto chutí a stejně tolik příběhů. Vše má svůj čas. Důležité je, že cesta je.

Hledejte, najdete. Nebo mi napište. 💖🌍🌻

12/08/2025

Vztahová svoboda
Ve chvíli, kdy pochopíme své strachy, najdeme pocit bezpečí ve svém nitru. Uvolníme se. Přestaneme tlačit na sebe, a tím i na partnera. Objeví se klid, důvěra, svoboda, věrnost.

Dáme-li partnerovi svobodu a on se rozhodne odejít, nebyl tady pro nás. Jen nás přišel něco naučit.

Vzájemná svoboda je to, co nás pojí dohromady. Můžeme se společně rozvíjet. Každý po svém. Bok po boku. Rozdílnost je přirozená. Umožňuje nám učit se od sebe navzájem. Muž a žena mezi sebou nevyhrají. Soutěžení je tak promarněnou energií. Každý má své kvality, kterými přispívá a naši práci za nás druhý neudělá. Má svých starostí dost. Požadavky se tak stávají výzvami jen pro nás samotné.

Cítíme-li ve vztahu dusno, možná si jen od druhého přejeme nesplnitelné. Když pochopíme, uvolníme se. Vzduch se pročistí a můžeme začít znovu a lépe.

Tak se nebojte. Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

07/08/2025

Lidé lžou, přirozeně.
V přírodě funguje rovnováha. Není světla bez tmy, není pravdy bez lží, odpočinku bez únavy.

Protiklady se přitahují, aby se vzájemně vyrovnaly. Vyzařováním více dobra, temnota nezmizí. Naopak může přidat na síle, aby nás naučila šetřit energii. Poznáme, co můžeme ovlivnit a co ne. Rovnováhu se učíme hledat skrze extrémy.

Příklad z praxe. Hodná holka žije se surovcem a nechce od něj odejít. Její lekcí je objevit vlastní vnitřní sílu a přesvědčení, aby se dokázala samostatně rozhodnout. Ve chvíli, kdy se to naučí, ztrácí pro surovce atraktivitu a mohou se rozejít.

Surovec se od jemné víly učí laskavost, empatii, otevření srdce, které mu bylo kdysi zavřeno nehezkým prožitkem.

Pokud to oba dokáží, misky vah se narovnají a mají šanci si najít rovnocenného partnera, ba společnou cestu.

Cítíme-li se pod psa, něco nám schází, že vydržet se to nedá, řešení je na blízku.

Hledejte, najdete. Nebo mi napište. 💖🌍🌻

Pozn.: Surovec v tomto příběhu není psychiatrický pacient.