25/04/2026
🌿 Učím se nové věci. A zároveň se v nich víc ukotvuju.
Rituály pro druhé tvořím už nějakou dobu…ale svatební obřad jsem ještě nevedla.
A cítím, že právě teď je čas se v tom víc upevnit.
Nejen se to naučit…ale opravdu tomu porozumět.
Proto jsem se vydala učit od žen, které tu cestu už prošly.
Od Barbory Zemanové a Terezy Chmelářové.
A postupně mi dochází,
že svatba není o formě ani o „hezkém obřadu“.
Je o něčem mnohem hlubším.
✨ O okamžiku, kdy se ze „já a já“ stává „my“.
✨ O prostoru, kde se může vytvořit pole lásky.
✨ O místě, kde se mohou pohnout věci, které nejsou vidět… ale jsou cítit.
A tohle se nedá uspěchat.
Nedá se to „odbavit“.
Buď ten prostor vznikne…nebo nevznikne.
A právě proto cítím,
že svatby neděláme pro okolí.
Ne pro hosty.
Ne pro očekávání.
👉 Ale pro ty dva.
Pro to, aby se opravdu potkali.
Aby se uviděli.
A aby si mohli vědomě říct své ano.
Takové, které má váhu.
Takové, které se zapíše.
💛
A já se učím, jak tenhle prostor držet.
S respektem.
S pokorou.
A s důvěrou, že když stojím pevně v sobě,
může vzniknout něco skutečného.
✨
Dnes mi bylo dobře.
A něco jsem se naučila.