Duše Křehká

13/12/2025

✨Z pacienta peerem✨ >>storytime
Byla jsem vyčerpaná, ztracená a měla pocit, že můj svět se smrskl na přežívání ze dne na den.
Upřímně – tehdy by mě ani nenap***o, že jednou budu stát na druhé straně a pomáhat lidem, kteří prožívají něco podobného.

Zažila jsem dny, kdy by pro mně bylo jednoduší jen spát a nevnímat. A zažila jsem dny, kdy obyčejný život byl nudný a já lítala v šílených extatických - a i tak nepříjemných - sférách.

Vím jaká je tíže duševních onemocnění. Vím jaké to je, ztratit rodiče, přátele i blízké. Rozp***o se mi mnoho vztahů a já vím, že chyba je vždy na obou stranách. Ale taky vím, že já a moje nemoc tomu dost taky pomohly... ⛈

Když jsem už nevěděla kam dál, popravdě to už nevěděl ani můj psychiatr. Časté změny léků, hledání toho správného "koktejlu" jak už to tak bývá, bylo dlouhé.

Zažila jsem sebepoškozování, poruchu příjmu potravy, emoční nestabilitu, pokusy, dekompenzace, vedlejší účinky léků, derealizace, tardivní dyskinezi i (krátkodobou) katatonii. Nikomu bych to nepřála. A protože už jsme nevěděli co dál, můj lékař si uvědomil, že potřebuji hold větší péči. A bylo to štěstí, že se tehdy v Olomouci zrovna zřídilo nové Centrum Duševního Zdraví aka Centrum duševního zdraví Olomouc ✨

CDZ funguje jako mnoho jiných sociálních služeb s bonusem toho, že máte v týmu psychiatra, psychologa a zdravotní sestru. Ačkoliv v současné době jsou CDZ často přetížená, tehdy to bylo naopak, měli málo klientů.
A když je málo klientů, těm stávajícím zbývá mnoho času s pracovníky.

Co možná někdo viděl jako "závislost na službě" pro mne byla spása. V té době jsem nevycházela z domu, nezvládla jsem dojít sama k lékařům ani si nakoupit. A CDZ mne to naučilo. 🩵

Chodili jsme na pravidelné procházky. Napřed jsme šli chvíli parkem, ale poté jsme chodili dál a dál. Pracovníci se mnou chodili na nákupy i k lékařům a ač tam byly pro některé znaky "přepečovávání", nebylo tomu tak.

Díky veškeré péči všech pracovníků jsem najednou naprosto samostatná (již i bez CDZ) a bez té jistoty, že někomu na mne záleží bych to nezvládla. Vrcholem našeho úspěchu bylo zvládnutí vytrhnutí všech osmiček u zubaře.
Poprvé jsem se v čekárně klepala s mojí terénní zdravotní sestrou, podruhé jsem to už zvládla sama! A to byl ten první znak, že se mi začíná dařit. Učila jsem se nové věci a vždy když mi bylo zle, měla jsem komu zavolat.

✨Poprvé jsem nezažila jen „léčbu“, ale skutečný tým lidí, kteří mě brali jako člověka, ne jako diagnózu. ✨

Ale chci Vám říct, že neexistuje "pouze" CDZ. A to proto, že CDZ nemá jako cílovou skupinu všechny diagnózy (například "pouze" s úzkostmi Vás z většiny minimálně v OL nevezmou) Ale v Česku, a věřím že i na Slovensku, je mnoho podobných sociálních služeb , i když bez lékařského týmu.

Například u nás v z.s. IPoradna máme hned několik sociálních pracovníků / pracovníků v sociálních službách, kteří denně pomáhají lidem buď s vyřízením úředních záležitostí a nebo dělají konzultace, poradenství nebo vyjíždí k lidem do terénu (i do domácnosti). Máme také úžasnou psycholožku, mne jako peerku a spoustu dalších, kteří s láskou věnují čas klientům tak, abychom jim napomohli žít kvalitní a spokojený život i s nemocí. A ano má to obrovskou cenu i hodnotu.

✨A jak jsem přišla k peerství?✨

Během tří let v CDZ se mi podařilo dostatečně stabilizovat můj stav. Vězte, že s bipolárkou budu mít vždycky epizody, ale tyto jsou již z většiny zvládnutelné. Jsou mírnější.

Tehdy jsem seděla u své psycholožky. Stěžovala jsem si na to jak jsem v práci nešťastná. Dělala jsem ve šperkařství kam nikdo nechodil šperky kupovat, já, osoba s potřebou smysluplné práce a potřebou pomáhat. A ona se mne tehdy zeptala, co bych chtěla dělat.
A já se rozbrečela.

Cítila jsem se nahatá.

Bála jsem se to říct nahlas. Ale řekla jsem to.

✨"Chci pomáhat lidem. Chci být peerem."✨

Nějakou dobu jsme pracovali na mých hranicích a zvládání nemoci, ale nebylo to dlouho, kdy jsem zašla (zcela samostatně) na úřad práce a prosila o zařazení do pracovní rehabilitace, kterou ÚP nabízí.

Postupně jsem ochutnávala sociální práci - dobrovolničila jsem v iPoradně na občasných akcích jako kytaristka/zpěvačka pro potěšení klientů.

A potě začala moje rekvalifikace na pracovníka v sociálních službách. Na praxi jsem byla v z.s. IPoradna, poznala jsem tehdy celý tým. Všichni se mi tam líbili, pracovníci byli klidní a shovívaví k mým nedokonalostem spojených s nemocí. Každý krok mě učil trpělivosti – k sobě i k ostatním.

A ač jsem po rekvalifikaci delší dobu práci najít nemohla, nakonec přecijen přišla první pracovní smlouva – nejdřív malý úvazek (0.2), který se časem zvyšoval. Momentálně pracuji na 0.5 s potenciálem na 0.6 a v únoru nastupuji na kvalifikační kurz koučování.✨

Nebudu Vám lhát. Nebylo to lehké. Bylo to pro mne velmi náročné. Ale stálo to za to. Teď se cítím v práci na svém místě. Jsem si v práci jistá a když stojím před lidmi, kteří jsou tam, kde jsem kdysi byla já, vím jedno:

Dělám přesně to, co jsem měla dělat. Tahle práce mě neuvěřitelně naplňuje, dává mému životu smysl, jaký jsem dřív neznala.

K dnešnímu dni pracuji v iPoradně téměř 3 roky. Dělám individuální konzultace, vedu kurz o zvládání úzkostí, dělám arteterapie, muzikoterapie a přednáším v psychiatrické léčebně Šternberk. A taky dělám Duši Křehkou 🙂

✨Moje zkušenost není jen bolest. Je to něco, co může pomáhat✨

Miluji svoji práci.

Občas se mne někdo zeptá jak to zvládám, ale popravdě, to, že řeším problémy jiných mi v realitě pomáhá. Hodně mne to učí. Často ke mně přicházejí lidé a říkají mi, že mi věří víc, než svému psychiatrovi, psychologovi. Ptávám se jich proč a odpověď vždy stejná..."Protože vy jste to sama zažila. Vím že to chápete, protože to sama znáte." ✨

Být na druhé straně je inspirující a i když stále někdy sama mám trable, s nově nabytými zkušenostmi to prostě zvládám líp a líp.

🩵Chci poděkovat všem lidem, kteří ve mne věřili. Chci poděkovat také svým klientům za nekonečnou inspiraci a pocit, že jsem tam, kde patřím. Věřím tomu, že pokud jsem se z toho dostala já, všichni mají naději.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Možná máš teď pocit, že se ti život rozsypal pod rukama.

Že místo cesty vpřed jen přešlapuješ na místě.

✨Ale pravda je jiná:✨

Nejsi rozbitý. Jen jsi uprostřed cesty.

Zotavení není krásná rovná čára. Je to klikatá silnice – pár dní jdeš dopředu, jindy jen sbíráš sílu zůstat stát. A obojí je v pořádku.

Potřebovat pomoc není slabost. Slabost je myslet si, že na všechno musíš být sám.

To, čím dnes procházíš, tě nemusí definovat navždy.

Bolest není konec – je to část proměny.

Každý malý krok se počítá.
Každý návrat zpět je jen pauza, ne porážka.
Každý další nádech je důkaz, že to nevzdáváš.

Nemusíš mít jasno, kam přesně směřuješ. Stačí jít pomalu dál. Svým tempem.

Tvoje zotavení je proces, ne závod.
A i když to teď bolí – už jsi na cestě k lepším dnům.❤

🩵🩵🩵🩵🩵🩵🩵🩵
S láskou a pokorou,
Vaše Duše Křehká

12/12/2025

Chci Vám všem obrovsky PODĚKOVAT!! Tančím a slavím, protože máme přes 1.300 sledujících!!!!!! 🥳🥳🥳
Tato stránka funguje od roku 2021 a dlouho jsem hledala ten nejlepší přístup, jak Vás potěšit a zaujmout. Podpořit, z pozice osoby s vlastní zkušeností s duševními neduhy. Myslím si, že se mi to začalo dařit, takové krásné komentáře pod mými příspěvky

12/12/2025

Inspirativní příběh silné ženy, která si dokázala říct o pomoc

Antidepresiva beru už víc než rok. Začala jsem je brát v období, kdy jsem byla úplně bezradná. Olivka měla za sebou druhou onkologickou operaci, třetí před sebou, informací jsme měli málo a já jsem byla v období, kdy jsem měla pocit, že se nemám moc komu svěřit.

Jakobych byla neviditelná.

Než to vygradovalo, byly dny, kdy jsem nevyšla z domu. A byly dny, kdy jsem nevstala z postele. A bylo jich čím dál víc. Olivka nechodila do školky a některé dny jsme prostě trávily tak, že si kolem mě hrála a já jsem jen ležela a koukala. Fyzicky nešlo vstát, fyzicky nešlo to překonat.

Je pro mě extrémně citlivé to sdílet, protože vidím, že moje bublina už není jen moje a že moje statusy a postoje se dostávají někam dál. A jo, bojím se proto odsouzení. Bojím se, že někdo řekne, že jsem špatná máma. A je to normální. Nikdo z nás nechce být označen za špatného rodiče.

Ten strach a stud - to byl přesně důvod, proč jsem si tehdy vůbec nedokázala přiznat, že není normální týden v kuse ležet.

Já přece nejsem rozbitá. 🫥

Nakonec to rozpoznala lékařka, nasadila medikaci a mně se strašně ulevilo.

Cestou z terapie mi nedávno došlo, že to tak pravděpodobně má víc lidí. Asi nejsem jediná, kdo to na sobě nepoznal.

Tak jenom: jestli máte těžké období a třeba se bojíte říct si o pomoc, zkuste to. Je to strašně těžký a já na to samozřejmě nemám návod, ale chci jen říct, že jste pro mě hrdinové a hrdinky. 🙏🏼

A ještě hack na závěr: pokud máte pocit, že si v těžkých chvílích už ani nedokážete říct o pomoc, mějte kolem sebe ideálně někoho, kdo to rozpozná a udělá to za vás. Minulý týden to pro mě udělala Martina Mašková a je to úlevný, pečující a strašně hodnotný. Marti, díky! ❤️‍🩹

11/12/2025

👉 Co si dnes odpustíš ty?
Napiš do komentáře – nebo si to jen potichu řekni sám/sama sobě.

Zkus si dnes odpustit aspoň jednu věc.
Jednu chybu. Jednu myšlenku „měl/a jsem to udělat líp“.
Jedno zaváhání. Jeden pocit, že „zase nejsem dost“.

Nemusíš být dokonalý/á, abys byl/a dost.
Stačí být člověk… a dovolit si být k sobě trochu laskavější. 💛

Jsme v tom spolu. 🤍

Duše Křehká

08/12/2025

🎄VÁNOCE PO SVÉM – V KLIDU A POKOJI🎄
Vánoce jsou často prezentované jako svátky klidu, radosti a dokonalých rodinných chvil. Realita ale může být jiná – a je to normální.

Každý člověk prožívá svátky po svém. Někdo se těší, jiný je unavený. Někdo je s rodinou, někdo sám. Někdo má radost, někdo prochází těžším obdobím. A všechny tyto podoby jsou v pořádku.

✨Každý prožívá Vánoce jinak✨

* neexistuje „správná“ verze svátků
* každý má jiné možnosti, vztahy a limity
* srovnávání s ostatními nepomáhá – vaše verze je legitimní

✨Není nutné plnit očekávání✨
* úklid, dárky, cukroví nebo tradice nejsou povinnost
* je v pořádku udělat méně nebo si říct o pomoc
* můžete některé věci vynechat nebo odložit

✨Vánoce o samotě✨

* být o Vánocích sám neznamená selhání
* můžete si vytvořit vlastní příjemný den: film, procházka, dobré jídlo, klid
* můžete slavit, neslavit, nebo den jen přežít — vše je v pořádku
* pokud je vám těžko, opřít se o pomoc je úplně v pořádku

✨Vánoce s duševními obtížemi✨

* duševní potíže se o svátcích „nevypínají“
* je v pořádku, že nemáte vánoční náladu nebo nezvládáte velké akce
* pomáhá držet se rutiny, léků, odpočinku a hranic
* krátké pauzy, menší dávka „vánočna“, dopředu domluvená podpora

✨Všechny varianty Vánoc jsou legitimní✨

* tradiční rodinné
* tiché a klidné
* pracovní
* s jedním blízkým nebo s domácím mazlíčkem
* online
* v přírodě
* v jiný den než 24. 12.
* nebo vůbec

✨Jak si svátky zpříjemnit✨

* malé rituály, které zvládnete (světýlka, čaj, sprcha, krátká procházka, oblíbený seriál)
* rozdělit si den na malé části
* pustit ze sebe tlak na dokonalost a očekávání okolí
* respektovat své aktuální možnosti a limity

Vánoce nejsou test ani povinnost. Můžete je prožít tak, jak právě teď potřebujete.

🎄Klidné svátky přeje Duše Křehká a kolektiv z.s. iPoradna. 🎄

🧘🏽‍♂️

08/12/2025

„Mám duševní potíže. Nejsem v kondici, ale chci se cítit čistý a sebejistý“ — DNES PRO MUŽE

***

Duševní potíže mohou ovlivnit každodenní činnosti, včetně hygieny. Není to selhání, pokud se občas necítíš na sprchu, holení nebo běžnou péči. Důležité je najít malé, zvládnutelné způsoby, jak se cítit svěže a komfortně.

🧴 Doporučené produkty

Jemný intimní gel pro muže – vhodný pro každodenní mytí oblasti pohlaví i třísla, šetrný k pokožce a pH.

Deodorant / antiperspirant – podpaží a tělo, pro pocit svěžesti.

Vlhčené ubrousky nebo jemné tělové ubrousky – rychlá očista, pokud není čas nebo síla na sprchu.

Čisté spodní prádlo a prodyšné oblečení – bavlna nebo jiné prodyšné materiály. Denně měníš.

Péče o vousy – jemný šampon/gel, olej nebo balzám, případně zastřihování.

Suchý šampon – osvěží vlasy mezi sprchami.

Ponožky – bavlněné nebo bambusové, denně měníš.

***
✅ Mini‑rutiny krok za krokem

1) Intimní hygiena

Použij jemný mužský intimní gel, opláchni vlažnou vodou.

Osuš oblast jemně ručníkem, aby se předešlo nadměrné vlhkosti.

Oblékej čisté, prodyšné spodní prádlo.

2) Podpaží a tělo

Pokud je potřeba, použij vlhčené ubrousky pro rychlou očistu.

Antiperspirant nebo deodorant – ráno, případně během dne.
Antiperspirant blokuje vznik potu, deodorant voní. Ideální je kombinace obojího, napřed aplikuj antiperspirant, potom deodorant.

3) Vlasy a vousy

Použij suchý šampon pro rychlé osvěžení vlasů.

Vousy udržuj čisté, případně krátké nebo upravené, pro pocit svěžesti.

4) Oblečení

Každý den čisté spodní prádlo a kalhoty.

Po fyzické aktivitě nebo pocení se co nejdřív převléci nebo očistit.

5) Ponožky

Bavlněné nebo bambusové ponožky pomáhají udržet nohy suché a svěží.

Měň je každý den, případně vícekrát, pokud se hodně potíš.

***

✅ Kde koupit intimní hygienu a co vybírat

Pokud hledáš produkty určené pro intimní hygienu mužů (nebo obecně pro citlivou intimní péči), v Česku je dostupných několik variant — často v drogeriích, lékárnách nebo online prodejnách. Například:

Chilly má gel pro intimní hygienu, který se dá koupit ve velkých drogeriích jako dm — například „Chilly Intima Delicate“ nebo „Chilly Intima Fresh“.

Ziaja nabízí verzi „Yego Men gel pro intimní hygienu“, která je navržená pro muže — šetrně čistí intimní partie, udržuje pH a pomáhá s pocitem svěžesti.

Další možností je gel od Dermoxen — třeba „Dermoxen 4Men Gel pro intimní hygienu“.

Zajímavé jsou produkty Angry Beards např. Antisweat Sit & Chill

💡 Pokud chceš, dá se to sehnat v drogeriích (DM, Rossmann, případně lékárnách) nebo objednat online — značky jako Ziaja, Chilly nebo Dermoxen mají celkem běžné ceny a bývají skladem.

***

✅Praktické tipy:

Vyhledávej gely uvedené jako „pro intimní hygienu“ nebo „men’s intimate hygiene / men’s wash“.

Pokud jsi doma, běžné mýdlo nebo sprchový gel někdy mohou být moc drsné!! — ideální je jemný gel s neutrálním pH.

Používej je jen na vnější partie (stejně jako u univerzální hygieny), dobře opláchni a osuš ručníkem.

💡 Proč to funguje?

Udržení intimní oblasti čisté, suché a dobře odvětrané pomáhá předcházet nepříjemným pachům a podráždění.

Jednoduchá rutina je realistická i v náročných dnech, kdy chybí energie nebo chuť na sprchu.

Malé kroky – gel, čisté prádlo, deodorant, péče o vousy, častá výměna ponožek – přinášejí výrazný pocit komfortu a sebejistoty.

________________________________________

Je v pořádku, pokud se ti někdy nedaří sprchovat každý den. Nejde o selhání, ale o přirozenou součást náročných dnů. I malé rutiny — jemná očista, čisté prádlo, deodorant, péče o vousy, čisté ponožky — mohou dodat pocit svěžesti a jistoty. Každý den, kdy si dáš pár minut pro sebe, je úspěch. Buď na sebe laskavý – děláš, co zvládneš, a to je víc než dost.

07/12/2025

Někdy je toho na člověka prostě moc. Hlava jede na plný plyn, všechno se míchá dohromady a slova najednou začnou překážet. A tak je úplně v pohodě prostě jen mlčet. Nechat věci chvíli plynout bez toho, abychom museli něco vysvětlovat, obhajovat nebo popisovat.

Je fajn mít vedle sebe někoho, s kým to ticho není trapné, ale naopak uklidňující. Kdo pochopí, že zrovna teď potřebuješ jenom existovat a nadechnout se – bez debat a bez velkých gest. Jen být spolu. V jedné místnosti, na procházce, u čaje… kdekoliv.

Protože mlčet neznamená být slabý. Znamená to dát si prostor. A někdy právě ten prostor pomáhá víc než tisíc vět.

06/12/2025

Pro nové sledující sdílím svůj youtube kanál, kde postuji video s tématikou duševního zdraví a cestě k Zotavení.

Ahoj, já jsem Duše Křehká...alias Zuzka Much, osoba stojící za vznikem projektu Duše Křehká na Facebooku.Duše Křehká je projekt, který vznikl v roce 2021. Vy...

04/12/2025

"Zdravotnictví stále není ideální, ale v otázce duševního zdraví se změnilo téměř vše. Co bych dnes doporučila lékařům, kteří zažívají to, co tehdy moje máma? " Dnes pro ZDRAVOTNÍKY...
Maminko chápu to... Hnusná nemoc, hnusná doba. Vzpomínám.

Psal se rok 2000. Mojí mámě se diagnostikovala bipolární porucha a ona místo léků zvolila alkohol a nakonec tragicky ukončila svoji cestu dobrovolně. Byla to skvělá neuroložka v české republice v malém městě a před nemocí to byla opravdu skvělá máma, dcera, sestra, teta a manželka.... Co by se reálně tehdy, v té době mohlo stát, pokud by její spolupracovníci zjistili, že je duševně nemocná s ohledem na stigma té doby? 😟

-----------------------------------------------
Tehdy by se mohlo stát opravdu hodně. Rok 2000 nebyl zrovna bezpečné období pro lékaře, kteří sami onemocněli duševní poruchou. V medicíně se o těchto věcech nemluvilo. Duševní nemoc nebyla chápána jako běžná součást lidské zranitelnosti, ale jako selhání. Něco, co se tutlá. Něco, co může podkopat profesní autoritu.

A v malém městě, kde každý zná každého, byla obava z pomluv a profesní újmy ještě větší. Pokud by kolegové zjistili, že se lékařka léčí s bipolární poruchou, velmi pravděpodobně by čelila šuškandě, pochybnostem o její způsobilosti, odstupu v kolektivu a možná i nedobrovolnému omezení ve službách či práci. Ne proto, že by nebyla schopná — ale proto, že se lidé báli toho, čemu nerozuměli. A nerozuměli tomu skoro vůbec.

Soukromí zdravotníků nebylo chráněno jako ✨dnes✨. Diagnóza se mohla snadno rozšířit. A zejména ženy-lékařky tehdy čelily dvojnásobné náročnosti — být perfektní, nezpochybnitelné, bezchybné. Když se pak člověk ocitne před volbou „přiznat diagnózu a riskovat profesní následky“ nebo „tiše si pomáhat alkoholem, jako to dělá kde kdo“, není tak těžké pochopit, proč tehdy mnoho lidí sáhlo po té druhé možnosti.

✨Ale teď je rok 2025. Jsme úplně jinde✨

Zdravotnictví stále není ideální, ale v otázce duševního zdraví se změnilo téměř vše. Lékař s psychiatrickou diagnózou už není vnímán jako někdo, kdo „selhal“. Spíš jako člověk, který si uvědomuje své limity a stará se o sebe tak, jak by doporučil i svým pacientům. A to je obrovský kulturní posun.

⭐ 1. Soukromí je chráněné a informace se nikam „nerozutečou“

Diagnóza je dnes citlivý medicínský údaj chráněný zákonem o GDPR. Kolegové se k ní nedostanou a nesmí dostat. Lékař může mít psychiatra v jiném městě, mimo svou nemocnici, a tím si držet naprosté soukromí. Tohle je zásadní rozdíl oproti roku 2000, kdy se spousta věcí prostě „věděla“.

⭐ 2. Diagnóza není profesní ostuda, ale léčitelná medicínská skutečnost

Díky otevřenosti, větší informovanosti a osobní zkušenosti mnoha zdravotníků už psychiatrická diagnóza neznamená automaticky „konec důvěry“. Klíčové je, aby byl člověk stabilní, léčený a schopen výkonu povolání — což je v naprosté většině případů plně dosažitelné.

⭐ 3. Alkohol je vnímán jako skutečné riziko, ne jako „únik“

To je velmi důležitý posun. Zatímco dřív byla sklenička (nebo několik) brána jako sociálně přijatelný způsob, jak zvládat stres, dnes je považována za faktor, který zhoršuje stabilitu, úsudek a bezpečí péče o pacienty. Alkohol narušuje dlouhodobou duševní pohodu, zesiluje úzkosti, prodlužuje manické i depresivní fáze a ruší účinek léčby.
Léčba je řešení — alkohol problém mnohonásobně zhoršuje.

⭐ 4. Moderní léčba je mnohem šetrnější a individuálnější

Už nejsou jen „těžké“ režimy. Léky mají lepší profil účinků, snadněji se nastavují, a psychiatrie je dnes výrazně personalizovanější. Mnoho lékařů funguje na stabilizátorech nebo antidepresivech bez toho, aby to ovlivňovalo jejich výkon nebo soustředění.

⭐ 5. Terapie a psychoedukace jsou dostupné a běžné

Pacient dnes dostane informace o tom, co se s ním děje, jak rozpoznat signály zhoršení, jak pracovat se stresorem a jak si nastavit bezpečný pracovní režim. V roce 2000 tohle prakticky neexistovalo — člověk dostal diagnózu, recept a zbytek měl „nějak zvládnout“.

⭐ 6. Úpravy práce nejsou stigma, ale prevence

Pokud lékař zažívá akutní epizodu, je běžné:

*omezit noční služby

*dočasně snížit úvazek

*přesunout se na méně zátěžové oddělení

*dát si čas na zotavení

To vše bez dramat a bez toho, aby to znamenalo konec kariéry.

-------------------------------------------

✨Co bych dnes doporučila lékařům, kteří zažívají to, co tehdy moje máma?✨

🔹 Vyhledat psychiatra mimo vlastní pracoviště, aby byla zachována absolutní diskrétnost.
To dává pocit bezpečí, prostor být upřímný a šanci na profesionální vedení léčby.

🔹 Nepodceňovat léčbu a nečekat „až to přejde“.
Moderní stabilizace je šetrná, účinná a dokáže zachránit práci i vztahy.

🔹 Zapojit terapii — je to místo, kde lze bezpečně zpracovat tlak, strach, nároky a stres z povolání.
Lékaři jsou často lidé, kteří se snaží fungovat bez pomoci. Terapie je přesný opak selhání — je to profesní odpovědnost.

🔹 Nastavit si realistický pracovní režim.
Krátkodobé omezení služeb nebo úvazku je lepší než dlouhodobý rozpad zdraví.

🔹 Vyhýbat se alkoholu, i když vypadá jako rychlá úleva.
U duševních nemocí funguje jako nástroj, který krátkodobě uklidní, ale dlouhodobě destabilizuje a prohlubuje všechny potíže. Je to cesta, která nikdy nevede ke stabilitě.

🔹 Mít připravený plán pro horší dny — koho kontaktovat, jak upravit práci, jak reagovat.
Prevence relapsu je dnes součástí standardní psychiatrické péče a opravdu funguje.

✨Dnes už duševní nemoc není konec kariéry.✨

Je to jen jedna z lidských zkušeností, se kterou se dá žít, pracovat a být dobrým lékařem.
To, co tehdy moje máma musela skrývat a kvůli čemu trpěla, dnes může být otevřeně řešitelné, bezpečné a především — léčitelné.

A místo alkoholu dnes existuje odborná péče, která opravdu pomáhá.

Za tebe Maminko, jako Tvůj odkaz,
pro lidi, kteří se trápí,
pro zdravotníky, na které toho je třeba moc.
Duše Křehká

02/12/2025

✨Šířka mého pasu nemá nic společného s mojí osobní hodnotou

Žijeme v době, kdy se může zdát, že čísla na metru nebo na váze určují, jak moc si zasloužíme být spokojení, sebevědomí nebo milovaní. Ale pravda je úplně jinde. Šířka pasu je jen fyzický údaj – nic víc. Neříká nic o tom, jaký člověk jsi, co dokážeš, jak miluješ, jak se směješ, nebo jaký dopad máš na lidi kolem sebe.

Tělo se mění. Život se mění. A tvoje hodnota? Ta zůstává. Není navázaná na žádnou velikost oblečení, žádný ideál, žádné očekávání okolí.

To, kdo jsi, se měří v laskavosti, odvaze, humoru, síle překonávat věci, které nikdo nevidí. V tom, jak se umíš zvednout, i když se ti nechce. A v tom, jak umíš být člověk – se všemi vráskami, křivkami i dny kdy se necítím zrovna skvěle.

Tvůj pas není tvoje vizitka. Tvoje hodnota je mnohem hlubší a nikdy se nezmenší ani nezvětší podle toho, co ukazuje metr.

A pokud ti to někdy někdo bude tvrdit – připomeň si, že čísla se mění. Ale ty? Ty jsi pořád ty. A to bohatě stačí.

01/12/2025

Nemusíte být stále pozitivní. Je v pořádku cítit se smutní, naštvaní, frustrovaní nebo být v úzkosti. Dovol si necítit se dobře a přesto být v pořádku. Jsme přece pořád lidi. A lidi, i ti bez nemocí a škatulek, jsou prostě občas slabí, mají špatný den. Týden. Měsíc.

Dovol si být zmatený/á, unavený/á, dovol si mít špatný den.

Nemusíme být vždycky silní. Každý člověk občas není silný. Dovol si nedosáhnout všeho.

A dovol si mít v sobě chaos - i když celý život jsi měl/a být ten klidný.

To, že máš city neznamená, že jsi negativní nebo špatný/á. To znamená že jsi ČLOVĚK.

➡Takže – i když máš pocit, že se občas rozpadáš na kousky, pořád jsi dost. Pořád jsi hodný/á lásky, trpělivosti a pochopení – hlavně od sebe samého/samé. Není to závod o to být neustále silný/á nebo perfektní. Je to spíš učení se žít se sebou takovým/ou, jaký/á jsi, i když to občas není úplně pohodlné. A právě v tom je ta skutečná síla – v dovolení si být člověk.

—————————————————————
Nečeká se od tebe dokonalost – jen to, že budeš k sobě trochu laskavější. A když přijde chaos, únava nebo smutek, neznamená to konec. Je to jen další kapitola, kterou zvládneš.

Pomalu,
po svém,
s respektem k tomu, co právě prožíváš.

Všechny Vás zdravím,
Duše Křehká

30/11/2025

Nebojte se brát léky, které potřebujete. Fakt na tom není nic divného. A ano, patří sem i ty psychiatrické. Nejsou to žádné „tablety pro slabochy“, ale nástroj, který vám může vrátit klid, sílu a chuť žít. Stejně jako si vezmete lék na bolest hlavy, můžete si pomoct i tady. A je to naprosto v pořádku. 💙 Vždy se však poraďte se svým lékařem!