02/11/2025
LEZENÍ jedna z nejcennějších etap vývoje tvého dítěte. To, že směřuje k samostatnému pohybu v prostoru po dvou, je Ti jasné. Možná Tě ale překvapí, že také podporuje zrání nervových drah a motorických vzorců, které jsou nezbytné pro efektivní kousání, žvýkání, polykání, mluvení i srozumitelnost řeči. Vývoj dítěte totiž nejede po oddělených “kolejích” („teď se učí hýbat, pak jíst, pak mluvit“), jak by se mohlo zdát.
LEZENÍ je první a nejdelší doba, v průběhu které DÍTĚ PŘENÁŠÍ SVOU VÁHU DO RUKOU, aby si rozvíjelo sílu a stabilitu v oblasti ramen. Stabilita ramen je základem pro pohyb čelisti a jazyka, navíc umožňuje ovládat ruce pro další dovednosti - například pro samostatné jezení.
Rapidně přibývá dětí s vadným držením těla, nejedlíků; dětí, které dýchají ústy i dětí s neurovývojovými poruchami, které se opožďují mimo jiné ve vývoji řeči.
Nepodceňujme psychomotorický vývoj, který běží do doby, než dítě sfoukne první svíčku na dortu!!!
První rok života pokládá základy jeho budoucích schopností a dovedností a ovlivní kvalitu vašeho každodenního života.
LEZENÍ
- učí spolupracovat obě poloviny mozku, tedy obě poloviny těla - úroveň této spolupráce se později propíše do jeho obratnosti i samostatnosti (hygiena, jezení, oblékání,..);
- při lezení po čtyřech se aktivují hluboké stabilizační svaly trupu, pánve, šíje a ramenních pleteneců, které jsou zodpovědné za vzpřímené držení těla. To ovlivní kontrolu nad kousáním, žvýkáním a polykáním tuhé stravy (kousků);
- pomáhá rozvíjet pozornost, rovnováhu, vnímání těla a plánování pohybů,
- rozvíjí prostorové vnímání a vizuální percepční dovednosti, jako je vnímání hloubky a pokládá základy očních pohybů důležitých při čtení,
- buduje sílu úchopu, formuje klenbu dlaně - bude se hodit nejen pro psaní,
- integruje smyslové vjemy na dlaních a prstech - kolik různých povrchů dětské ruce při lezení prozkoumají?
- pomáhá uspávat (integrovat) primární reflexy.
LEZENÍ JEZENÍ
- pohyby kyčlí a trupu při lezení “předtrénují” rytmus a stabilitu potřebnou pro pohyby jazyka a čelisti. V řeči dítěte se začnou objevovat SLABIKY (ma-ma, ta-ta, ba-ba). Tento rytmus totiž pomáhá mozku naučit se načasování a sekvenci pohybů, což pak přenáší právě do rytmu řeči a slabikování.
- pohyby jazyka a čelisti do stran, které dítě vybavuje při lezení po čtyřech, jsou zásadní pro kvalitní rozmělnění stravy. Dítě, které leze, je připravené JÍST PEVNÉ KOUSKY STRAVY;
- při žvýkání pevné stravy intenzivně posiluje svaly dolní čelisti, jazyka, rtů a tváří a učí se kontrolovat sílu, směr a pohyb čelisti. Koordinace a síla spojená s kousáním a žvýkáním pomáhá dítěti VYDÁVAT SLOŽITĚJŠÍ ZVUKY. Ve žvatlání se tak začnou objevovat různé kombinace zvuků (ba-da-ga);
* To, že dítě neleze, nežvýká, nebo vůbec nepřijímá stravu ústy neznamená, že se nenaučí mluvit. Bude mu to ale trvat déle a je také pravděpodobné, že bude větší množství hlásek delší dobu vynechávat, nebo je bude tvořit jednodušším způsobem (například mezi zuby), což ovlivní srozumitelnost jeho řeči.
- učí spolupracovat ruce a oči. Tato koordinace je základem samostatného jezení. Vidí jídlo - bere si ho a vede ho do úst;
Ne nadarmo se říká, že to, co dítěti přejde přes ruce, také později s největší pravděpodobností ochutná. Platí to i o jídle. Nejedlíci obvykle nechtějí držet jídlo v rukách, nebo si velice vybírají, čeho se dotknou, nechávají se dlouho krmit - ne proto, že by to motoricky nezvládli, ale proto, že jim vadí se jídla dotýkat…
PROČ NĚKTERÉ DĚTI NELEZOU, lezou velmi krátce, nebo divně? Za “leností”, kterou budou jeho opožďování omlouvat pravděpodobně později najdeš:
- hypotonii, nebo-li snížené svalové napětí,
- zvýšené svalové napětí (ztuhlost, omezený rozsah pohybu, potíže s koordinací),
- nadměrnou dobu strávenou pasivním polohováním v kontejneru (autosedačka, houpátko, sedátko, hopsátko, kočárek,…), nedostatek pohybu na pevné podložce a času stráveném na bříšku pravděpodobně povede k blokádám v oblasti krční / bederní páteře a snížené svalové síle v důsledku nedostatku příležitostí k pohybu;
** Tonus je napětí, které sval „drží“ i když nic nedělá. Síla je to, co sval „vyvine“, když něco dělá. Bez správného tonu se nemůže dobře vyvíjet síla, a bez síly se dítě nemůže efektivně hýbat.
- zhoršená kvalita vidění,
- obtíže s rovnovážným ústrojím,
- fascinace stáním, které je ve srovnání s lezením snazší, protože nevyžaduje tak velký pohyb v kyčlích a kolenou, ruce jsou při něm předpažené a nehýbou se.
- dyspraxii, tedy vývojovou poruchu motorických funkcí, která se projevuje obtížemi s plánováním a koordinací pohybů v oblastech jemné i hrubé motoriky.
Chybějící nebo příliš krátká fáze lezení může ovlivnit rovnováhu, vnímání polohy těla v prostoru, koordinaci pohybu, příjem stravy i srozumitelnost řeči. Zanechává neintegrované primární reflexy, které v pozdějších fázích vývoje komplikují učení, jezení i mluvení. PROTO
PODPORUJME DĚTI V POHYBU
Smyslů plné lezení - už žádná matrace ani hrací podložka. Okolní prostor je zárukou nespočetného množství nových vjemů tolik potřebných pro to, aby dítě mohlo dostat pod kontrolu svoje tělo, svoje smyslové vnímání, gravitaci a pohyb v prostoru. Koberec, parkety, drobečky na podlaze, tráva, nerovnosti, teplé, studené, mokré, suché, hladké, slizké, hrubé...neskutečné množství podnětů. Dopřejme jim co nejčastěji volný pohyb bez plen, ponožek, upnutých bodyček, aby je od pohybu neodrazovalo jejich vlastní tělo, které ve vrstvách oblečení klouže po povrchu.
Kdy začaly vaše děti lézt? Jak dlouho tato fáze v jejich pohybu převazovala? Začaly v této době také slabikovat? A jak šel vývoj u dětí, které nelezly, lezly krátce, nebo divně? Potvrdíte moje slova?
Těším se na vaše postřehy v komentářích.
A děkuji vám za SDÍLENÍ ❤️.
Zuzana Blažková, máma & klinická logopedka
