02/07/2025
✨ Co si beru s sebou k porodu? ✨
(aneb věci, které se nevejdou do tašky)
Nepíšu dnes o čaji z maliníku, o pohodlné košili ani o masážním či esenciálním oleji.
Píšu o výbavě, která se balí jinak. Pomalu. Během měsíců. Někdy let. O tom, co si neseme každá v sobě a právě u porodu se to nejvíc otevírá.
Když jsem otěhotněla, netušila jsem, co všechno se během těch devíti měsíců narodí – a zároveň odejde.
Zemřela mi máma. Náhle. Mladá. A mně se pod nohama zlomil kus světa, na které jsem celkem pevně stála. Najednou jsem byla tou nejstarší ženou v roli matky. Sama. A přitom obklopená láskou.
Odešla z domova moje nejstarší dcera. A já pocítila bolest jiné ztráty. Připomnělo mi to, jak tenké jsou hranice mezi tím, co držíme – a co pouštíme. Mezi tím, co rodíme – a co ztrácíme.
Rozvedla jsem se. Vrátila ke svému rodnému jménu. Jako bych se znovu narodila, ale zatím nevím, jak se v té nové kůži žije. Hledám si cestu. Ne znovu – ale jinak.
A teď jdu rodit.
Do porodnice si tedy beru hlavně tohle:
Bolest, která mě učí jemnosti,
Smutek, který mě otevírá,
Sílu, která roste právě tehdy, když není vidět,
Odvahu změnit život i jméno,
Lásku, která chce obejmout nejen to nové děťátko, ale i tu novou ženu, kterou se sama stávám.
a Radost, radost z toho, že moje tělo mi rozumí a já rozumím jemu. Už zdaleka nejsem mladá máma, ale čím jsem starší, tím víc sobě a svému tělu naslouchám a důvěřuji.
Radost z toho, že se učím přijímat věci jak jsou.
Tohle všechno je moje porodní taška. Není vidět. Ale je plná. A připravená.
Přemýšlím nad tím, co se s tím vším stane, až to začne.
Až přijdou vlny. Bolest. Ticho mezi stahy.
Musí to všechno ještě jednou projít tělem během porodu?
Nebo to stačí přijmout a vzít s sebou jen to, co je už moje, přijaté, uzemněné?
To co žijeme před otěhotněním i v těhotenství, v sobě neseme i při porodu. Tělo nezapomíná.
A možná právě proto je porod tak hluboce intenzivní a proměňující – protože s dítětem se rodíme i my samy ♥️
