21/08/2024
Krása není podřadná...
Před rokem jsem měla klientku... Byla už delší dobu sama, dlouho si odmítala přiznat, že by muže ve svém životě vůbec chtěla, a poté, co si to přiznala, všimla si u sebe zvláštního paradoxu. Na jedné straně se necítila dost hezká a... na druhé straně cítila vzdor, odpor k tomu být krásnou ženou. Jak povrchní přece...
Samovolně se tehdy otevřelo její hluboké téma "vyloučení" z kolektivu žen v období puberty a její doposud trvající truc na ženy, že vypadají žensky, a tím přitahují pozornost mužů. Takové to dětské "just ne", pýcha, která nám lstivě namluví, že když zrovna teď nemůžu mít to, po čem toužím, tak já to ani nechci mít!! A rozhoduji se tím pohrdat.
Jedna z typických (zdánlivých) obran před bolestí (odmítnutím), bohužel ale... každá obrana nakonec generuje jen další bolest.
Včera jsem tu ženu potkala. Kdyby se ke mně nehlásila, nepoznala bych ji. Mnohem měkčí rysy ve tváři a o pár kil méně úplně proměnilo její vyzařování. Měla jsem z ní nesmírnou radost...
"Krása není podřadná"... Byla tehdy věta, která vyšla z jejích úst při terapii. A slzy, které jí tekly, byly dle mě nesmírně úlevné.
Krása žen... Velké téma.
Z mého pohledu to není vyumělkovaná tvář či tělo. Není to povrchová záležitost. Je to naopak něco, co vychází z hloubky ženské bytosti, je-li žena ochotná s tím být v kontaktu. Něco, co prozáří ven skrze tělo, když jen žena sama nijak nestojí proti holému faktu, že je dospělou ženou.
Krása je jedním z přirozených atributů ženy, tak jako u muže síla.
Stačí přijmout, že je to tak.
Krása ženy a síla muže do sebe jistým způsobem zapadají. Vždyť je to krása žen, co dokáže muže vytrhnout z pouhého dumání "o nesmrtelnosti chrousta" a inspirovat ho jít něco skutečně dělat. Pohnout se. Narovnat se. Pocítit v kontrastu s jejím půvabem svoji sílu a odhodlanost.
Stane-li se to, že žena z nějakého důvodu uvěří, že krása je (nedůležitá) povrchnost, jakoby se vzdala svého přirozeného daru probouzet a udržovat muže mužem. Její muž (pokud ho má) poté tak napůl "usne", jakoby jel jen na dva válce ze čtyř. A nebo odchází jinam...
Přitom.. v hloubce sebe sama, pod zbytečnými programy falešné hrdosti a emancipace chce být každá žena krásnou. Posun přichází s tím, kdy přijme, že to tak je, že jediný způsob, jak to manifestovat, je dovolit, aby se to dělo. Podvolit se tomu. Vydechnout, uvolnit se, odevzdat se do náruče života (i muže).
Dovolit všem dějům, ať se dějí.
Ženám se doslova mění energie směrem do krásy, když život prožívají, namísto aby o něm přemýšlely. Je to, jakoby z vysychající studánky znovu vytrysknul pramen.
Nutno zmínit, že prožívat neznamená nechat se zmítat emocemi.
Ženy samy dle svých velmi intenzivních emocích usuzují, že přece (tolik☝️) prožívají. Bohužel tyto často probírané ženské emoce ode zdi ke zdi jsou víc důsledkem potlačení ženství, než jeho potvrzením.
Jsou právě důsledkem přílišného přemýšlení a snahy o racionalizaci dějů, což vede k dlouhodobého potlačování spontánních pocitů, namísto jejich následování. Tím vzniká vnitřní tlak (spíš přetlak😅) a jeho kompenzací jsou právě výbuchy emocí a neustálá nespokojenost, jejíž příčina bývá mylně promítána ven na druhé.
Když má pak žena možnost jít v sobě do větší hloubky, než jsou "pouhé" emoce a následná snaha o jejich ospravedlnění, ke svému úžasu pod nimi nachází obrovský zdroj vlídnosti, laskavosti, radosti a něhy.
A taky hravosti, jíž považuji za přirozeně ženskou vlastnost mnohem skutečnější, než dnešním světem vyzdvihované (i nenáviděné) ženské emoce.
Hravost totiž v sobě skrývá nekonečnou škálu proměn(livosti), ženských kouzel, půvabů i smyslnosti.
Krása není podřadná... A zároveň nejde vytvořit vůlí a silou.
Lze se do ní uvolnit, ponořit a doprožívat....
J.💗