08/03/2026
Možná bychom si dnes k Mezinárodnímu dni žen nemusely tolik přát.
Protože spoustu věcí, které si přejeme od světa, neumíme dát ani samy sobě.
Respekt.
Pochopení.
Prostor pro slabost.
A někdy i obyčejnou lidskost.
Ženy dnes často čekají, že je bude více respektovat svět.
Muži.
Společnost.
Systém.
Ale někdy zapomínáme na jednu nepříjemnou pravdu.
Ženy umí být velmi tvrdé i samy k sobě.
A někdy i k jiným ženám.
Kolikrát zazní věty jako:
„To přeháníš.“
„To je normální.“
„To vydržíš.“
Jenže ženské tělo není stroj na výkon.
Je to citlivý a inteligentní systém.
A když začne křičet bolestí, není to slabost.
Je to zpráva.
Sama jsem si prošla endometriózou.
A dnes už více než 16 let pracuji s ženami, které se snaží porozumět svému tělu a vrátit se zpátky ke zdraví.
A víte, co slyším nejčastěji?
Že jejich bolest byla zlehčována.
Že jejich symptomy nikdo nebral vážně.
Že jim bylo řečeno, že „to k ženství patří“.
Možná právě proto by Mezinárodní den žen mohl být i o něčem jiném než o květinách a přáních.
Možná by mohl být o větším respektu.
Nejen od mužů.
Ale i mezi námi – ženami navzájem.
Respektu k tomu, že každá žena může mít jinou cestu.
Některé z nás jsou matky.
Některé partnerky.
Některé podnikatelky.
Některé lídryně.
Některé stále hledají svou vlastní cestu.
A všechny tyto role jsou v pořádku.
A zároveň je čas, aby ženské zdraví přestalo být okrajovým tématem.
Aby medicína více vnímala rozdíly mezi ženským a mužským tělem.
A aby příběhy ženských těl přestaly být bagatelizovány.
Možná právě dnes je dobrý den začít.
Méně soutěžit, kdo vydrží víc.
A víc naslouchat.
Sobě.
A jedna druhé.
Krásný Mezinárodní den žen.
A také všechno nejlepší všem Gabrielám, které dnes slaví svátek spolu se mnou.
„Žena, která začne respektovat své tělo, už nikdy nebude žít podle cizích pravidel.“
