09/05/2026
Tři překvapení
„Tak bude to holka nebo kluk?“
Otázka, kterou jsme během těhotenství slyšeli snad tisíckrát.
A stejně jako u našich předchozích dětí jsme si i tentokrát nechali to nejkrásnější překvapení až na samotný porod.
Pohlaví miminka si člověk nevybere. Porodnici ale většinou ano.
A tak jsme se po dvou chlapečcích vydali pro náš poslední dáreček znovu do Opavy.
Rodinná atmosféra na člověka dýchne už ve chvíli, kdy od registru následuje růžovou čáru vedoucí na porodní oddělení. Od příjmu až po samotný porod jde všechno s takovým klidem a lidskostí,
že člověk skoro zapomene, že je pořád v nemocnici.
Růžové stěny, růžové sedačky, růžové oddělení… člověk začne mít skoro pocit, že tentokrát to přece musí být holčička.
Ale to nejdůležitější stejně tvoří lidé.
Sestřičky a personál byli neuvěřitelně milí, laskaví a profesionální.
Ve svých růžových mundúrech působily skoro jako víly, které by si člověk po porodu nejraději odvezl domů taky.
A pak přišlo třetí překvapení.
Když jsme se dostali na operační sál, všechna růžová najednou zmizela. Všude kolem byla modrá.
A nám došlo, že naše rodinná barva zůstává už definitivně stejná.
Třetí úžasný chlapeček.
