27/08/2018
Děkuji za tuto fotografii, pod kterou byla poznámka - Máma řekla: „4roky, 7 pokusů, 3 potraty, 1 616 injekcí“.
Nejsem bohužel žádný spisovatel a psaní se vyhýbám, ale tento obrázek mě přiměl k sepsání krátké úvahy.
Čím více s neplodnými ženami pracuji, tím intenzivněji vnímám schopnost početí za vzácnější a vzácnější zázrak nad zázraky. Možná jsem příliš teatrální a přecitlivělá, ale vidět tolik nenaplněné touhy, tolik bolesti a zoufalství jednoho klidným nenechá.
Nechci tady démonizovat umělé oplodnění. S ženami, které se pro tuto strastiplnou cestu rozhodly, soucítím a obdivuji je za odvahu tolik riskovat a brát na sebe tak náročné břímě se spoustou útrap.
Chci spíše poukázat na to, že neplodnost už zdaleka není problém jednotlivce, ale je to již globální, politický, ekonomický, ekologický, evoluční problém. Příroda už neví jakým způsobem nám naznačit, že jsme ztratili směr a honíme se za vlastním ocasem. Není už za pět minut dvanáct, už je hrubě po dvanácté, nehoří nám koudel u zadnice, už nám zadnice slušně hoří, příroda k nám nepromlouvá, už na nás přímo řve. A my? My neslyšíme, nevnímáme, necítíme, obracíme se k ní zády, zavíráme oči.
Stejně jako vysychá a ztrácí schopnost rodit naše Zem, přicházíme o svou plodnost i my.
Jak z tohoto bludného kruhu ven?
Přenechat zodpovědnost vládě, která to nějak vyřeší?
Velké hlavy naší politiky se k tomuto problému postavili skutečně čelem a pro ČR velmi typickým způsobem. Využili neplodnost ve svůj bezbřehý prospěch. Např. pan Babiš skoupil už 40 % IVF center v ČR a pokračuje i v Polsku aneb „když dítě, tak od Babiše“. Jako vážně? Tohle jsme ochotni dopustit?
Vymanit se z tohoto kruhu, je práce pro každého z nás, jen my sami tuhle situaci můžeme zvrátit.
Bude nezbytné převzít zodpovědnost za své zdraví, za to co a jak jíme, za to jakými věcmi se obklopujeme, kolik a jaké chemie v domácnosti využíváme, jakým způsobem pracujeme se svým ženstvím/mužstvím a samotnou sexualitou, jak čistíme své rodové zátěže, jakými lidmi se obklopujeme, jak se realizujeme, jakou práci vykonáváme, jak utužujeme své psychické a fyzické zdraví a jak hluboce jsme schopni milovat sami sebe.
Pro alarmující stav naší Země je zcela nezbytné, převzít zodpovědnost za své chování vůči přírodě, vůči našemu jedinému Domovu.
Všichni víme, kde máme své rezervy, zameťme si před vlastním prahem.
Neříkám, že tato cesta bude lehká, leč nevyhnutelná.
Zbožňuji článek viz. níže. Tereza Kramerová velmi poeticky povídá o této problematice a dává tam, alespoň pro mě, velmi smysluplné rady ženám, které jsou právě v procesu umělého oplodnění.
https://terezakramerova.cz/jak-pomoci-miminku-ze-zkumavky-aneb-pohled-z-druhe-strany/
