Psychosomatická poradna a komplexní přístup

22/01/2026

Mozek jako navigátor našich záměrů
Největší síla našeho mozku není v tom, že si pamatuje. Ale v tom, že předvídá. Nečeká, co se stane. On už běží napřed.
Tohle mě nikdy nepřestane fascinovat. Hipokampus se dlouho popisoval jako mapa prostoru nebo centrum paměti. Jenže když se podíváme blíž, zjistíme něco mnohem odvážnějšího.

Neurony v této části mozku nespouštějí aktivitu jen podle prostředí, zvuků, času nebo odměn. Ve skutečnosti se rozsvěcují podle toho, kam se chystáme, ne podle toho, kde jsme.

Mozek si vytváří vnitřní scénář. Nepopisuje svět. Plánuje akci. Signály v hipokampu se mění podle toho, jak roste naše rozhodnutí, co uděláme, i když okolní podněty mlčí. Aktivita neuronů se zarovnává s tím, jak se blížíme k cíli, někdy ještě dřív, než vůbec uděláme první krok. A čím větší nejistota, tím silnější příprava mozku.

To je přece zásadní. Nejde jen o paměť. Nejde jen o vnímání. Jde o záměr. O to, že mozek je systém, který jedná dopředu. Neustále skládá scénáře, odhaduje, rozhoduje. Tohle je základ leadershipu, empatie, produktivity, kreativity i zdraví.

Když chceme lépe zvládat tým, stres, pozornost nebo změny, musíme začít chápat, jak mozek plánuje, ne jen reaguje.

A přesně o tom jsou moje workshopy, přednášky i neuromentoring. Pokud chcete, aby váš tým začal myslet jinak, jednat s větší jistotou a rozhodovat se vědoměji, ozvěte se. Rád přijedu do vaší firmy.

Nebo pracujeme individuálně.

21/01/2026

Řídit se v životě vlastním emočním prožíváním je ve skutečnosti velmi racionální přístup. Jen není snadné rozlišit, co nám emoce skutečně sdělují a co je jen jejich ozvěna z minulosti.

Odkaz na článek je v prvním komentáři...

21/01/2026

Nikdy jsme neměli víc možností.
Nikdy jsme neměli víc pohodlí.
Nikdy jsme neměli víc zábavy.

A přesto je tu víc úzkostí, depresí, vyhoření a pocitu, že „něco chybí“.

V rozhovoru s Tomášem Rychnovským Radkin Honzák pojmenovává kořen problému:
nežijeme v nedostatku věcí – žijeme v nedostatku smyslu.

Spiritualita v jeho pojetí není o náboženství.
Je o tom, že člověk má přesah.
Že jeho život není jen práce, výkon, spotřeba a zábava.
Že má něco, kvůli čemu stojí za to vydržet i bolest, nejistotu a čekání.

Když tenhle přesah zmizí, zůstane:
víc nákupů, víc seriálů, víc alkoholu, víc rozptýlení…
ale zároveň víc prázdna.

A právě tahle prázdnota bolí víc než cokoliv jiného.

Proto tenhle rozhovor není jen o psychologii.
Je o tom, jak znovu najít hloubku v době, která nás učí klouzat po povrchu.

21/01/2026

Mozek má vlastní bránu. A ta rozhoduje, jak dobře myslíme, regenerujeme a stárneme
Je to tenká hranice mezi krví a mozkem. Dlouho jsme si mysleli, že je to jen pevná zeď. Dnes víme, že je to chytrý, dynamický filtr, který dokáže měnit propustnost podle toho, co mozek zrovna potřebuje. A právě tahle brána ovlivňuje naši pozornost, paměť, únavu i náladu.

Krevně-mozková bariéra není jen ochrana před toxiny. Je to sofistikovaný systém, který reguluje, co se do mozku dostane, kdy to tam pustí a v jakém množství. Když se potřebujeme soustředit, umí zvýšit přísun glukózy. Když spíme, otevře se víc, aby se mozek mohl čistit.

Když jsme ve stresu, někdy se naopak otevře příliš a pustí dovnitř to, co tam nepatří. A to může spustit únavu, podrážděnost, problémy s pamětí nebo dokonce zánět.

Je fascinující, jak silně funguje jako dirigent mozku. Reaguje na hormony, spánek, fyzickou aktivitu, věk i stres. A právě stres je dnes jedním z hlavních narušitelů. Krátký stres bariéru na chvíli povolí.
Ale dlouhodobý stres ji oslabuje trvale. Mozek pak ztrácí rovnováhu, je přetížený a hůř regeneruje. Proto se při vyčerpání nebo vyhoření necítíme jen unavení, ale změněně. Je to chemicky i strukturálně jiný mozek.

A ještě jedna důležitá věc. Stejně jako se učí mozek, umí se učit i tato bariéra. Dá se posílit. Třeba spánkem, pravidelným pohybem, dobrým metabolismem a hlavně tím, jak pracujeme se stresem.

Chcete, aby vaši lidé přemýšleli jasně, byli odolnější a uměli využívat potenciál mozku bez toho, aby ho přetěžovali? Pozvěte mě do firmy, objednejte můj workshop nebo se se mnou potkejte na neuromentoringu. Ukážu vám, jak se dá mozek nejen chránit, ale i kultivovat.

20/01/2026

Moje babička vždycky říkávala...
tím svým jemným, ale pevným tónem:

„Ticho je nejlepší odpověď pro hlupáky.“

Časem jsem pochopil/a hloubku jejích slov.
Protože jsou lidé, kterým bys mohl/a všechno vysvětlit,
ukázat pravdu ve všech jejích podobách,
a přesto... by nepochopili.

Tak proč se vyčerpávat?
Ticho není slabost,
je to důkaz inteligence a vnitřního klidu.

Je v tom obrovská síla, když mlčíš,
nepřistupuješ na hru,
a necháš vítr odnést zbytečná slova.

Moje babička měla pravdu:
ticho někdy má větší cenu než tisíc slov.

20/01/2026

20/01/2026

20/01/2026

Strach sám o sobě neroste.
Roste vyhýbání.

Neudělaný krok.
Odložený telefonát.
Nevyslovený názor.
Rozhodnutí, které „počká“.

Až jednoho dne zjistíme,
že se náš svět zmenšil.

Strach se totiž nechová jako varování,
ale jako nájemník –
když mu dáme prostor, zabydlí se.

Cesta zpět není v boji,
ale v jemném překračování hranic.
Znovu a znovu. Po svém.

🎧 O tom, proč je důležité strach nepodléhat, ale učit se s ním zacházet, mluví další podcast Řešidlo.

20/01/2026

Vždy se mějte na pozoru před hrubými a zraňujícími slovy a nenechte se ovládat negativním myšlením.

Buddha Šákjamuni

18/01/2026

18/01/2026

„Když jsme v zajetí strachu, skoro vždycky zapomeneme na jednu důležitou okolnost: jsou to jen myšlenky,“ říká psycholog Jan Benda v rozhovoru s Michalem Dvořákem. Až vám příště bude úzko, zkuste si připomenout, že v tuto chvíli jste v bezpečí. Že vaše mysl sice bloudí ...