28/07/2025
Víte, kolikrát se mi v ordinaci stalo, že se rodiče, partneři nebo i přátelé ptali: „Proč je tak bezohledný? Proč mu nic není líto? Proč lže a podvádí, aniž by hnul brvou?“ Často se za takovými otázkami skrývá jedna z nejtěžších poruch osobnosti, se kterou se v psychiatrii potýkáme – disociální porucha osobnosti. Možná jste slyšeli i názvy jako sociopatie nebo psychopatie. Ať už ji nazveme jakkoli, jde o stav, kdy je člověk hluboce nerespektující a porušující práva druhých lidí a společenské normy.
Kdo je to „disociál“?
Představte si někoho, kdo žije ve svém vlastním světě pravidel, kde jsou důležité jen jeho potřeby a přání. Chybí mu to, co většinu z nás drží „na uzdě“ – empatie, tedy schopnost vcítit se do pocitů druhých. Pro takového člověka jsou ostatní lidé spíše nástroji k dosažení vlastních cílů.
Mezi typické projevy, se kterými se setkáváme, patří:
☑️ Naprostá bezohlednost: Ať už jde o pocity, majetek, nebo dokonce bezpečnost druhých, tito lidé často jednají bez ohledu na následky.
☑️ Nedostatek empatie a pocitu viny: Jsou schopni ublížit nebo podvést, a necítit přitom žádné výčitky svědomí. Když se jich zeptáte, proč to udělali, často vás překvapí naprostou lhostejností, nebo dokonce obviněním druhých.
☑️ Impulzivita a nízká tolerance k frustraci: Často jednají zkratkovitě, bez rozmyslu, a snadno se dostanou do konfliktu, pokud se věci nevyvíjejí podle jejich představ. Agrese není výjimkou.
☑️ Klamání a manipulace: Lži, podvody, přetvářka – to jsou pro ně běžné nástroje k dosažení toho, co chtějí. Často jsou zpočátku velmi šarmantní a dokážou si získat důvěru.
☑️ Neschopnost udržet vztahy: I když umí snadno navázat kontakt, nedokážou udržet hluboké a trvalé vztahy. Partnery, přátele nebo kolegy často jen využívají.
☑️ Neučitelnost z trestu: Klasické tresty nebo negativní důsledky je obvykle nenaučí změnit chování. Prostě se zdá, že se z vlastních chyb nepoučí.
Tyto projevy se obvykle začínají objevovat už v dětství a dospívání, často ve formě závažných poruch chování. Naplno se pak rozvinou v dospělosti. Není neobvyklé, že se disociální porucha pojí i se závislostí na alkoholu nebo jiných drogách.
Psychopati v hledišti i na plátně: Festivalová paralela
Jako psychiatr vím, že lidské duše jsou nekonečnou inspirací. A nikde jinde se to neprojevuje tak silně jako ve filmu. Když se v těchto dnech, během psaní těchto textů, procházím Karlovými Vary a cítím festivalovou atmosféru, napadne mě, jak často se filmoví tvůrci inspirují právě složitostí lidské psychiky.
Postavy s rysy disociální poruchy osobnosti se objevují na plátně v různých podobách – od chladnokrevných padouchů, přes charismatické, ale manipulativní hrdiny, až po postavy, které nás nutí zamyslet se nad tím, kde se bere zlo. Filmy nám nabízejí jedinečnou možnost podívat se na tyto fenomény takzvaně z bezpečné vzdálenosti, prozkoumat jejich motivace a pochopit důsledky jejich činů.
Zajisté si vzpomenete na některé ikony filmového světa, jejichž chování by se dalo analyzovat právě skrze optiku disociální poruchy. Ať už je to mistrovsky vykreslený Hannibal Lecter, legendární Joker, či jiní chladnokrevní zabijáci.
Lze disociální poruchu léčit?
Musím být upřímný, léčba disociální poruchy osobnosti je jednou z nejnáročnějších výzev v psychiatrii. Důvod je jednoduchý – lidé s touto poruchou sami často nepřichází do ordinace. Nepociťují, že by s nimi něco bylo „špatně“. Problém vidí spíše ve svém okolí.
Pokud však motivace k léčbě existuje (například z donucení soudem, nebo kvůli jiným souvisejícím problémům, jako je závislost), zaměřujeme se na kombinaci:
👉 Psychoterapie: Klíčová je dlouhodobá a intenzivní psychoterapie. Může jít například o kognitivně-behaviorální terapii, která pomáhá člověku porozumět dopadům jeho chování na ostatní, nebo se zaměřuje na nácvik sociálních dovedností a zvládání impulzivity. Cílem je změnit hluboce zakořeněné vzorce myšlení a chování.
👉 Farmakoterapie: Neexistuje žádný lék, který by „vyléčil“ disociální poruchu. Nicméně, pokud se objeví přidružené potíže, jako je výrazná agresivita, úzkosti, deprese nebo impulzivita, můžeme použít určité léky (například stabilizátory nálady nebo některá antipsychotika) ke zmírnění těchto projevů.
Je důležité si uvědomit, že i když je plné „vyléčení“ disociální poruchy spíše utopie, je možné pracovat na zmírnění projevů a zlepšení fungování takového jedince ve společnosti, pokud je ochoten ke spolupráci a úsilí.
