18/03/2026
Příběhy z mého masérsko - terapeutického deníku 😉👌🥹😊
„Masíruješ i tlustý lidi?“.....
Sedím v masérně, piju ranní čaj a připravuju si prostor na dnešní klienty.
Je tam posvátnej klid, takovej ten měkkej, tichej klid před prvním klientem, kdy se ladím na sebe, na práci a očistu prostoru.
V tom mi na mobilu pípne zpráva od klientky: „Míšo… a masíruješ i tlustý lidi? Já mám celulitidu…“
Chvíli na ten telefon koukám…
a pak se začnu smát 😄 ne té klientce, ale tomu, jak strašně lidský a nádherně upřímný to je.
Kdyby jen tušila, kolikrát už jsem tohle za svou 18ti letou praxi slyšela,… jen pokaždé trochu jinak:
„Mám velký břicho…“
„Stydím se svlíknout…“
„Nejsem zrovna ve formě…“
„Mám divný záda…“
„Mám strach, že budu smrdět potem…"
A někde mezi těmito řádky a hlasy vnitřního kritika je vždycky to samé křehké a zranitelné sdělení:
„Budu pro tebe v pořádku, když příjdu?“🥺
Pamatuju si na jednoho klienta.
Je to velkej chlap. Fakt velkej,dva metry,pracky jak viking. Postával ve dveřích, ruce trochu křečovitě u těla.
A první, co ze sebe dostal, bylo:
„Já jsem asi tvůj nejtěžší případ, co?“
Usmála jsem se a říkám:
„To říká každej druhej.“ 😄
Nezasmál se hned. Trvalo mu pár minut, než pochopil, že to myslím vážně a že to s ním zvládnu ;)
A pak je tu druhá kapitola.
Ta, o který se skoro nemluví.
Muži.Jeden z nich mi kdysi řekl, ještě než si lehl na lehátko:
„Hele… můžu se na něco zeptat?“
„Jasně.“
„Co když… no… co když moje tělo zareaguje?“Byl úplně červenej a mě bylo jasné na co naráží. A mně ho v tu chvíli bylo tak nějak něžně líto.
Protože to není o těle a jeho přirozené reakci. To je o studu, kterej jsme se naučili za své tělo a jeho přirozenost.
Řekla jsem mu:
„Tělo reaguje. To je jeho práce. Já tady nejsem od toho, abych tě soudila a mohu tě naučit s tím pracovat, aby ses nemusel cítit trapně.“
A víte co? Za deset minut spal jak mimino.
V týhle práci se naučíte jednu zásadní věc.
Lidi si nemyslí, že jejich tělo je špatný.
Oni se bojí, že budou odmítnutý nebo souzený a hodnocený, když se přirozeně projeví.Že je někdo uvidí…uslyší si prdnout..a řekne si něco, co si oni v tu chvíli říkají sami o sobě.
Ale pravda z masérny je úplně jiná.
Když se dotýkám těla, nevidím „tlustý“, „hubený“, „pevný“ nebo „povolený“.
Vnímám, kde to toho člověka bolí,
kde v těle drží napětí, trauma, strach,
kde jeho tělo nedýchá, kde je únava a odpojení. A někdy i to, kde si člověk už dlouho nedovolil být v klidu a bezpečí.
A víte, co se stane, když si ten člověk konečně lehne na futon nebo lehátko?:))
Nejdřív drží naprostou kontrolu - takový to kontrolní napětí a nervozita z toho, co příjde, hlava jede v režimu alarmu a sebekritiky.. člověk má i trochu zatažený břicho, ramena lehce v napětí, dech tak napůl, stažená čelist a mnohdy to ani nevnímá,jak moc je vlastně v tenzi. A pak po nějaké chvíli ,kdy ho provedu uvnitřněním skrze meditaci a dechové techniky,přijde ten moment, kterej miluju. Jeho tělo si uvědomí, že nic nehrozí a začne povolovat.Někdy v začátcích jen o milimetr, ale postupně úplně.
A v tu chvíli…je úplně jedno, jak vypadá.
Tak jsem kámošce odepsala:
„Masíruju těla. Ne jeho velikosti.“ 😄
A pak jsem ještě připsala:
„A mimochodem… celulitida nemá nervový zakončení, takže si na ni fakt nestěžuje.“
Jestli nad tím taky přemýšlíte…
jestli stojíte před tím, že byste chtěli přijít, ale něco Vás brzdí…tak vězte jedno: Nemusíte být dokonalí „nejlepší verze sebe“, abyste mohli dostat kvalitní masáž a dotek, ačkoli i masáže mají své kontraindikace, které je nutné plně respektovat. Stačí přijít. Se vším, co ve vás je.
A jestli se bojíte, že vaše tělo „něco udělá“… :))) tak vítejte v klubu živých lidí.🙏❤️😉
Tělo cítí, má své přirozené reakce. Dýchá. Pšiká. Slintá blahem. Prdí, krká, je vzrušivé, lekavé, plaché, stydlivé...A někdy… se prostě jen konečně uvolní. A to je vlastně celý.😉 💛
