Lenka Macháčková: psycholog, terapeut

03/05/2026

Pravidelná nabídka k dnešnímu zastavení a zamyšlení. Můžete se do ní nořit po libosti... Kdo ví, co zajímavého vylovíte.

29/04/2026

Jednat laskavě není mnohdy jednoduché a můžeme mít pocit, že nás dělá zranitelnějšími, ale často je to naopak. Evolučně jsme nastavení k tomu, abychom budovali vzájemnou blízkost a být laskavý dělá dobře nejen lidem kolem nás, ale i nám samotným.

Aleš Stuchlík | Osobní a kariérní rozvoj pomocí neurovědy 👉 Mozek nepoužívám jako marketingovou zkratku, jsem skutečný neurovědec. | Neurokoučink a Neurověda

26/04/2026

Malá příležitost k zastavení s myšlenkou...

19/04/2026

Dnešní nabídka k zastavení...

18/04/2026

Dřív rituál, dneska slova.

Když čtu starší literaturu a pak sáhnu po něčem novějším, je nasnadě, že je něco jinak. Nejen ve stylu psaní, ale ve způsobu komunikace obecně. Není to tak dávno, kdy nebylo třeba tolik mluvit, aby bylo jaksi zřejmé, „o co tu jde“. Mnohé bylo zakotveno ve zvyklostech a pravidlech chování. Nesly pro každého srozumitelný význam, nebylo třeba se ptát ani domlouvat, protože odpověď byla součástí samotného jednání.

Dnes se tyto zvyklosti rozpadají a jejich místo zaujímá komunikace. To, co bylo dříve samozřejmé, je třeba pojmenovávat. Ve vztazích se objevují otázky, které by dříve nedávaly smysl. Dvoření mělo svůj jasný sled kroků a z určitého chování bylo oběma i jejich okolí zřejmé, že sympatie jsou vzájemné. Nebylo nutné je vyjadřovat slovy tak, jak se to dneska často děje, kdy se řeší, kdo má jaké úmysly a „co to vlastně je“. Podobně i truchlení mělo své formy, od viditelných znaků po společné rituály, které okolí vedly k tomu, jak reagovat. V situacích ztráty dnes lidé často nevědí, jak se přiblížit, protože chybí sdílený rámec, který by jejich jednání ukotvil. Komunikace se tak stává nejen prostředkem porozumění, ale i nutností, bez níž se významy snadno rozplývají.

Tento posun však nemusí být jen ztrátou. Uvolnění pevných forem umožňuje větší citlivost k jednotlivci a jeho potřebám, větší svobodu, ale i větší odpovědnost za vlastní chování a vztahování se k druhým i světu. Máme větší prostor říct, co chceme i co nechceme a nemusíme být svázáni předem danými pravidly. Jsme tedy mnohem více „za sebe“. Co a jak komunikujeme, co umíme či neumíme pojmenovat a hlavně, zda jsme schopni mluvit, aniž bychom očekávali, že to druzí pochopí sami od sebe.

Tento posun klade vyšší nároky na schopnost uvědomovat si a pojmenovávat vlastní potřeby i hranice. Poznání sebe sama, svých tužeb i reakcí. Komunikace se tak může stát zdrojem hlubšího porozumění a pocitu blízkosti, ale i nejistoty. Možná právě proto dnes nejde ani tak o to mluvit víc, ale mluvit z větší znalosti a pochopení sebe samého i druhých.

12/04/2026

I dneska se můžeme chvíli zastavit a zauvažovat, jak to máme sami se sebou...

11/04/2026

Někdy se potkávám s tím, že mít nepříjemné emoce jako je smutek, strach nebo vztek je bráno jako selhání v cestě za lepším já a spokojenějším životem. Jsou pak vnímány jako slabost nebo nezralost, neschopnost „to zvládnout“ líp. Ve světě, který nás obklopuje tím, že můžeme být šťastní díky stále novým a lepším výrobkům, nám podsouvá, že spokojenost nebo dokonce štěstí je snadné a vždy na dosah.

Všechny emoce jsou přirozenými reakcemi na to, co se v nás a kolem nás děje. Nepříjemné emoce, stejně jako ty příjemné, nám často dávají vědět, co je pro nás důležité.
Pokud bychom si přáli život bez utrpení, a taková představa může být nesmírně lákavá, znamenalo by to pravděpodobně život bez lásky, bez blízkosti, bez naplnění a smyslu. Jakmile nám totiž na někom nebo na něčem záleží, otevírá se i možnost vlastní zranitelnosti a ztráty, zklamání nebo ohrožení. Láska a bolest totiž nemusí být protiklady, ale spíše dvě strany téže mince.

Jak jsem zmínila výše, emoce jsou často nositeli informace. Strach může například signalizovat, že vnímáme nějaké ohrožení, které může být reálné, ale někdy také subjektivní, vždy je ovšem pro nás nějak významné. Smutek se často pojí s nějakým pocitem ztráty nebo odcizení. Vztek zas může ukazovat na to, že naše hranice byly překročeny, může být reakcí na nespravedlnost nebo pocity bezmoci. Naše psychika se nás jimi snaží upozornit na to, že se něco děje s aspekty našeho života (vnějšího i vnitřního), které jsou pro nás důležité, že reagujeme a nejsme lhostejní. Emoce prostě ukazují, jak danou situaci právě prožíváme, ne však nutně takovou, jaká „objektivně“ je. Někdy totiž můžeme reagovat na základě minulých zkušeností, ne aktuální situace.

Zároveň je dobré dodat, že záleží na tom, jak intenzivní emoce je nebo jak se nás drží dlouho a také, jak je projevujeme nebo neprojevujeme. Někdy totiž nemusí naše reakce odpovídat situaci. Proto dává smysl nejen emoce prožívat, ale také o nich uvažovat, zkoumat je, v jakých situacích přicházejí, co mi „říkají“, co je spouští, jak s nimi zacházíme. Zní to jednoduše, ale dost často není. Hledat způsoby, jak je prožívat, jak je unést, jak jim porozumět a nenechat se jimi zcela pohltit je práce a mnohdy na dlouho.

I nepříjemné emoce tedy mohou být nedílnou součástí kvalitního života, ne jeho překážkou nebo komplikací. Mohou vypovídat o našich vztazích (včetně toho k sobě samému), hodnotách, důležitosti, smyslu i zranitelnosti. A právě to, že jsme schopni je prožívat, je jedním z předpokladů, že můžeme prožívat i to, co považujeme za dobré a smysluplné.

29/03/2026

"Uživatelé vystavení vlivu pochlebující AI byli v některých testech až o 62 procent častěji přesvědčeni o správnosti svého jednání a vykazovali až o 28 procent nižší záměr napravit narušené vztahy než kontrolní skupina, která takovému vlivu vystavena nebyla."

Už delší dobu přemýšlím nad tím, jaký dopad na nás AI, která nám říká, co chceme slyšet, může mít. Na naši schopnost sebepoznání i na umění být ve vztazích s ostatními lidmi. A v širším měřítku i nad tím, jakou společností se tím pádem můžeme stávat... Tato studie ukazuje, že vliv "pochlebující" AI pro nás opravdu může být velkým rizikem.

Náš mozek se evolučně vyvíjel především jako nástroj pro život ve vztazích s druhými. Myslím si, že to, co nám dává skutečná blízkost s jiným člověkem, AI prostě nabídnout nedokáže. Minimálně nám neumožní růst, spíše naopak. Zakrníme tak v nějaké představě o sobě, v pocitu nepochopení od druhých a osamělosti?

Zdroj: https://www.science.org/doi/10.1126/science.aec8352?utm_source=chatgpt.com

◼️ Takzvané pochlebování ze strany umělé inteligence (AI) představuje riziko pro schopnost uživatelů činit zodpovědná rozhodnutí a udržovat zdravé mezilidské vztahy. Vyplývá to ze studie vědeckého týmu ze Stanfordovy univerzity a Carnegie-Mellonovy univerzity publikované v časopise Science. Nejrozšířenější modely AI mají tendenci uživatelům nadměrně přitakávat, chválit je a potvrzovat jejich názory i v situacích, kdy je jejich jednání objektivně chybné nebo škodlivé, zdokumentovali vědci.

◼️ Tým pod vedením informatičky Myry Chengové analyzoval 11 předních jazykových modelů, včetně chatovacích systémů jako GPT-4o od OpenAI, Claude od firmy Anthropic nebo Gemini od Googlu. Vědci dospěli k závěru, že AI potvrzuje nebo ospravedlňuje jednání uživatelů v průměru o 49 procent častěji než lidé.

◼️ Takzvané pochlebování se objevovalo nejen u běžných žádostí o radu, ale i u zpráv o podvodech, protiprávních činech nebo citové újmě. V testu s příspěvky z on-line diskusního fóra Reddit souhlasily modely AI v 51 procentech případů, zatímco lidé na Redditu chování jednomyslně odsoudili.

◼️ Dopady na lidské chování jsou znepokojivé, uvedli vědci na základě experimentů s více než 2400 účastníky. Jedna interakce s pochlebující AI zvyšuje přesvědčení uživatelů o vlastní pravdě. Dále taková interakce výrazně snižuje ochotu převzít odpovědnost za své činy nebo se omluvit za konflikty v reálném životě.

◼️ Uživatelé vystavení vlivu pochlebující AI byli v některých testech až o 62 procent častěji přesvědčeni o správnosti svého jednání a vykazovali až o 28 procent nižší záměr napravit narušené vztahy než kontrolní skupina, která takovému vlivu vystavena nebyla.

◼️ Studie navíc ukázala, že uživatelé upřednostňují pochlebující modely a více jim důvěřují než těm kritičtějším. Účastníci experimentu hodnotili odpovědi potvrzující jejich vlastní názory jako kvalitnější a projevovali o 13 procent vyšší ochotu se k takovému modelu v budoucnu vrátit.

◼️ Pro vývojáře modelů AI to představuje takzvané zvrácené pobídky, kdy funkce, která prokazatelně zkresluje úsudek a škodí mezilidským vztahům, zároveň zvyšuje obchodní potenciál a úspěch u uživatelů. Autoři proto zdůrazňují naléhavou

29/03/2026

Jako každou neděli vás srdečně zvu ke chvíli ticha a zamyšlení...

22/03/2026

Další neděle, další myšlenka s kterou můžete chvíli pobýt... v tichu, v pomalém přemítání.

15/03/2026

Zpomalení přináší vždy něco nového, často cenného... Pojďme se dnes zase na chvilku zastavit s Myšlenkou na neděli....