28/03/2022
Jako téma zaverečný práce jsem měla paliativní péči v přednemocniční péči.
Oba obory jsou moje srdcovka a opravdu mě baví. PNP pro mě znamená řešení mnohdy vypjatých situací, perfektní organizaci, pevný pravidla, nepodkročitelný postupy, boj o čas. Evokuje ve mě naději, záchranu, úzdravu. PP je pro mě mnohem pestřejší, co se týká přímý péče a citlivější, co se týká etiky. Evokuje ve mě podporu, pokoru, pokoj, smíření a přijetí.
PNP jsem si vybrala jako studijní obor s tim, že budu "zachraňovat život". Troufám si říct, že to je vize každýho budoucího záchranáře. Co osud chtěl - dostala jsem se do hospicu k přímý paliativní péči. A tam ten život pomáháme relativně pohodlně a důstojně zakončit. Cílem přednemocniční péče je zajistit pacienta a žít, cílem paliativní péče je zajistit pacienta a nechat ho pokojně zemřít.
Že to je z extrému do extrému?
Noo je, ale.. Ono se to totiž začíná víc a víc prolínat.
Čím dýl jsem v hospicu a čím víc praxe jsem za sebou měla v intenzivce, tím vic jsem si všímala, že paliativní pacient je mnohdy "horkym bramborem". A protože si myslim, že pacientů vyžadujících tuhle specifickou péči výrazně přibejvá a patrně ještě bude, tak si myslím, že edukace je na místě. Edukace ale všech. Intenzivistů, kteří nechroupnou, že by na jejich oddělení někdo mohl zemřít. Obvoďáků, kteří netuší, že u nás existuje hospic. Ošetřujících lékařů, kteří vytěsní možnost dříve vysloveného přání (https://elearning.cestadomu.cz/elearning/pro-psychosocialni-pracovniky/drive-vyslovene-prani). Záchranářů, kteří nenabídnou možnost volby a rovnou člověka odvezou do nemocnice..
Co mě totiž bolí je fakt, že nezanedbatelný procento zdravotníků si totiž pořád myslí, že všechno zvladnou sami a nejlíp. Že edukace není třeba. Že jsou natolik dobří, že už se nemusí dál vzdělávat. Medicína je fluidum. Pořád se vyvíjí. Mění se postupy. Co se naučíte dneska, může bejt za půl roku jinak. A my jsme se zavázali k tomu, že se jednoduše budeme celej život učit. Jak si může někdo myslet, že všechno ví? Jakej to pak má dopad na pacienta? A nejen na pacienta - na celej ten systém a ekonomiku.
V roce 2018 vyjela pražská záchranka cca k 2% pacientů, kteří očekáváně zemřeli. Rozuměj - paliativním pacientům. Ta 2% byla cca 2.300 lidí. 2.300 vyjezdů. 5.000 Kč za výjezd. 12 milionů.. Plus nemalý castky za lůžka.
Nemluvě o etický stránce. Polovina z těch lidí zemřela v nemocnci bez možnosti se rozloučit.
Jak to zlepšit?
Náš hospic nabízí paliativní ambulanci a od ledna je spuštěná služba domácí hospicový péče.
Praha je na tom o velkej krok dopředu. Funguje tam paliativní tým - výjezdová skupina ZZS. Zatim každej čtvrtek. Stojí za tím obrovskej kus práce. (https://www.zzshmp.cz/aktuality/uleva-pro-umirajici-i-jejich-rodiny-hlavni-mesto-s-prazskou-zachrankou-zajisti-pacientum-mobilni-paliativni-peci) (https://www.komorazachranaru.cz/aktualita/dve-procenta-vyjezdu-zzs-hmp-jsou-k-paliativnim-pacientum-ukazal-unikatni-projekt)
V Plzni ve fakultce funguje nově paliativní tým na interním oddělení. (https://plzen.rozhlas.cz/peci-o-umirajici-zajistuje-ve-fakultni-nemocnici-plzen-novy-paliativni-tym-8682855)
Já bych si moc přála, aby časem byla možná nějaká součinnost tohohle plzeňskýho týmu třeba se ZZS. ❤ Protože se stává, že nám do hospicu zavolá nešťastná rodina pacienta, který se zhoršil - s prosbou, zda bychom pomohli, protože se bojí zavolat zachranku. Protože riziko, že ZZS pacienta odveze a už se nikdy neuvidí, je velký. Málokdo v takovej chvíli jedná duchapřítomně a zavolá na 155, že by potřeboval pacienta jen zaléčit (zbavit bolesti, zvracení..) a nechat doma s tím, že druhej den ideálně kontaktuje hospic/domácí/ambulanci..
Celá ta věc je určitě ještě běh na dlouhou trať. A já jsem sice malej pán, ale pokud bude možnost přispět, byť malým dílem, s radostí to udělám. 🙂❤
