25/03/2026
Ve vztahu často neříkáme to, co opravdu cítíme, ale to, co jsme zvyklí říkat.
V minulém příspěvku jsem psala o tom, proč je autenticita ve vztahu tak důležitá. Dnes se chci zastavit u toho, jak se k ní vlastně dostáváme. 🤍
Možná to znáte:
Přijdete domů s něčím, co vás tíží. Přejete si zažívat blízkost, zájem, sdílení.
A místo toho přijde rychlá rada, ignorování, mobil v ruce nebo souzení.
Cítíte zklamání, smutek, možná vztek. A řeknete něco jako:
„Ty mě vůbec neposloucháš.“
„S tebou se nedá mluvit.“
„Tobě jsem úplně jedno.“
A ten druhý se většinou ještě víc stáhne nebo začne oponovat, vysvětlovat a bránit se.
A najednou jsme daleko od toho, po čem jsme původně toužili – od blízkosti, pochopení, napojení 💔
❓Jak tedy jinak
Autenticita není to, že řeknu druhému, co dělá špatně.
Důležité je na chvíli se ZASTAVIT A VŠIMNOUT SI, CO SE DĚJE VE MNĚ. Co cítím, co se mě dotýká, co skutečně potřebuji.
Pokud si to uvědomím, můžu mluvit o sobě. Ne o tom, jaký je ten druhý, ale o tom, co prožívám já.
Důležité je právě NEINTERPRETOVAT A NEHODNOTIT.
Protože jakmile začneme říkat, co tím druhý „určitě myslel“, proč se tak chová nebo jaký vlastně je, většinou v něm vyvoláme jen obrannou reakci.
Pomáhá také, pokud formulujeme konkrétní PROSBU pozitivně.
Nejen vyjádřit nespokojenost, ale opravdu pojmenovat, co by nám pomohlo.
A pak je tu ještě jedna dovednost, která bývá nejnáročnější: NASLOUCHÁNÍ BEZ HODNOCENÍ.
Opravdu slyšet druhého, bez vlastních obran nebo vysvětlování svého pohledu.
Právě proto mám tak ráda Nenásilnou komunikaci 🌿
Protože nás neučí, jak být přijatelní, slušní či „hodní“, ale pomáhá vracet se k sobě, rozumět svému prožívání, vyjadřovat ho srozumitelně a být laskaví k sobě i k druhým. A zůstávat v kontaktu i tam, kde byl dřív přišel konflikt nebo stažení.
Ráda vás touto cestou provedu na workshopu Úvod do Nenásilné komunikace 18. a 19. dubna v Plzni.
Stačí napsat do komentáře „autenticita“ 💬
Budu ráda za sdílení, aby se informace dostaly k těm, kterým by mohly pomoct k lepším vztahům. 🧡
