16/10/2023
Ano.dejte si vážně čas...tolikrát si s mnohymi z Vás volám po porodu...netlacte na sebe a nespechejte...nejsou to jen klišé věty ♡
Jestliže se ještě jakž takž daří šířit povědomí o šestinedělí, o náročnosti prvního roku po porodu se nemluví vůbec. Porodní hormonální koktejl je dávno vypitý a všichni kolem už očekávají, že vše bude jako dřív, přesto žena nevypadá jako dřív a necítí se tak.
Je stále křehká, neuzemněná, neukotvená ve svém změněném těle, bolavá, kolikrát i na duši, pokud prožila během porodu traumatizující okamžiky, pokud jí někdo zasáhl do intimity, vzal mateřskou kompetenci nebo ji okradl v její bezbranosti o to nejcenější, co má - důvěru.
Vše může vypadat navenek idylicky, ale uvnitř dozrávají procesy, na které si musíte sáhnout, abyste se staly, nevím, moudřejší a zkušenější, možná zralejší.
Právě proto bych čekala, že ženy, které už matkami jsou, by si tuto zranitelnost mohly uvědomovat, neboť ji samy v sobě nesou. Čekala bych, že budou pro své přítelkyně, dcery, sestry, vnučky oporou. Měly by přeci vědět, že poporodní deprese, laktační psychóza, trauma, pocity méněcennosti a strach ze selhání nikoliv jen v mateřství, ale i v partnerství je v prvním roku života dítěte, tak běžný.
Jenže právě ženská sounáležitost v naší společnosti selhává. Sesterství, o kterém se tak rádo píše nebo sdílí v online prostoru se vůbec nedostane za hranice ženského kruhu nebo semináře. Podpora, kterou byste tak potřebovaly se omezí na normu sobectví, ve které bychom se měly naučit žít.
Nemůžeš si přeci dovolit být křehká. Musíš se postavit na nohy a jít, jinak ti ujede vlak, uteče muž, přijdeš o přátelství, staneš se nezaměstnatelnou, nebudeš dost pro ostatní.
A tak dar citlivosti, který se nám otevřel v onu chvíli, kdy porodními cestami prochází naše dítě, nedokážeme využít, neboť žít s ním není v naší společnosti bezpečné. A kdo si jej ponechá, je ostatním k smíchu.
Zkusila jsem si ho vědomě podržet, protože jsem o něm věděla z předchozích mateřských zkušeností, pozorovala jsem ho a nechala ho v sobě projít do každé buňky mého těla. Věděla jsem, že s tou mateřskou citlivostí polezu některým krkem, neboť to bude rezonovat s tolika bolavými srdci, kolik mě jich sleduje. Čekala jsem výsměch i opovržení. Byla jsem připravena na ledacos, přesto se stalo něco, v čem jsem si byla jistá, že mě se stát nemůže. A co mě zlomilo tak moc, že jsem v jednu chvíli ztratila vše, o co jsem opírala celé své bytí. I to jsem se snažila sdílet, abych kolem sebe nešířila auru umělé dokonalosti a byla inspirací všem ženám, které si prošly životním zhroucením.
S odstupem času, v den prvních narozenin Benjamína, píšu tento článek a uzavírám rok svého přerodu. Jsem silnější a křehčí zároveň.
Nezpronevěřila jsem se sama sobě, udržela jsem dar svého mateřství, který denně čtete na mých sítích a který uchovávám pro svou dceru a používám při své práci.
Dar k dnešním prvním narozeninám. 🥳
