25/10/2022
Komplex, který matka u dcery způsobuje, naprosto nemusí být opět hypertrofií mateřského instinktu. Naopak se stává, že tento instinkt u dcery dokonce vymizí. Náhradou za něj nastává vystupňování erótu, které vede téměř pravidelně k nevědomému incestnímu vztahu s otcem. Vystupňovaný erós způsobuje abnormní zdůraznění osobnosti druhého. Žárlivost na matku a vítězství nad ní se stávají hlavním motivem pozdějších činů, které jsou často katastrofické povahy. Případ tohoto typu totiž miluje blouznivé a senzační vztahy pro ně samé a zajímá se o ženaté muže, ovšem ani ne pro jejich blaho jako spíše pro skutečnost, že jsou ženatí a poskytují proto příležitost zničit manželství, což je hlavním cílem cvičení. Je-li tohoto cíle dosaženo, zájem v důsledku chybějícího mateřského instinktu vyprchává a na řadu přichází jiný muži (12). Tento typ se vyznačuje pozoruhodnou neuvědomělostí. Takové ženy jsou přímo zasaženy slepotou pro své vlastní počínání (13), které je nejen pro spoluzúčastněné, ale i pro ně samé výhodné. Nemusím snad již zdůrazňovat, že pro muže slabého erótu skýtá tento typ skvělou příležitost pro projekci animy.
Avšak i tento tak málo lákavý typ má pozitivní aspekt, který bychom sociálně neradi postrádali. Vezmeme-li právě nejhorší účinky tohoto zaměření, tj. bezohledné ničení manželství, spatříme za ním smysluplné a účelné opatření přírody. Tento typ vzniká, jak jsem popsal, často z reakce na toliko přírodní, ryze instinktivní, a proto vše pohlcující matku. Tento archetyp matky je anachronismus, návrat do temného matriarchátu, kde muž jako pouhý oplodňovatel a nevolník pole vede bezduchý život. Reaktivní vystupňování erótu u dcery je, zaměřeno na muže, který má být vymaněn z převahy mateřskosti-ženskosti. Taková žena se bude instinktivně angažovat všude, kde bude provokována neuvědoměním manželských partnerů. Narušuje mužské osobnosti tak nebezpečnou pohodlnost, v níž muž rád spatřuje věrnost. Tato pohodlnost vede k neuvědomění vlastní osobnosti a k oněm údajně ideálním manželstvím, kde on není nic než „táta" a ona nic než „máma" a kde se tak manželé také vzájemně oslovují. To je šikmá plocha, kde je manželství snadno degradováno na nevědomou identitu partnerů.
Žena našeho typu zaměřuje vyzařování svého erótu na muže ve stínu mateřskosti a vyvolává tím morální konflikt. Bez něj ale není uvědomění osobnosti. „Proč však," bude se jistě každý ptát, „má člověk, á tort et á travers` (slepě) dospět k vyššímu uvědomění?" Tato otázka míří do ohniska problému a odpověď na ni je poměrně obtížná. Mohu zde namísto skutečné odpovědi vyznat jen jistou víru: Zdá se mi totiž, jako by v tisících milionů let konečně někdo musel vědět, že tento podivuhodný svět hor, moří, sluncí a měsíců, Mléčné dráhy, hvězdného nebe, rostlin a zvířat existuje. Když jsem, stoje na malém pahorku na Athi Plains ve východní Africe, viděl, jak se tisícihlavá divoká stáda pasou v naprostém tichu, jak to dělala vždy od nepředstavitelně dávných dob, měl jsem pocit, že jsem první člověk, první bytost, která jediná ví, že to všechno je. Celý tento svět kolem mě byl ještě v tichu počátků a nevěděl, že byl. A právě v tomto okamžiku, protože jsem to věděl já, vznikl svět a bez tohoto okamžiku by nikdy nebyl. Tento účel sleduje celá příroda a jeho naplnění nachází v člověku, a to vždy pouze v nejvíce vědomém člověku. Každý nejmenší krok kupředu na cestě uvědomování tvoří svět.
Není uvědomění bez rozlišování protikladů. To je otcovský princip logu, který se v nekonečném boji prvotního tepla a prvotní temnoty vysvobozuje z mateřského klina, tedy z neuvědomění. Nelekajíc se žádného konfliktu, žádného utrpení, žádného hříchu, usiluje božská zvědavost o zrození. Neuvědomění je prvotní hřích, pro logos přímo zlo. Jeho činem osvobození, tvořícím svět, je však vražda matky a duch, který se odvážil do všech výšin a hlubin, musí, jak řekl Synesius, vytrpět trest bohů, přikování ke kavkazským skalám. Neboť nic nemůže být bez druhého, protože obojí bylo na začátku Jedním a na konci bude opět Jedním. Vědomí může existovat pouze za trvalého uznání a respektování nevědomí, stejně jako veškerý život musí projít několikerou smrtí.
Vyvolání konfliktu je luciferská ctnost ve vlastním smyslu slova. Konflikt vytváří oheň afektů a emocí a jako každý oheň má i tento dva aspekty, spalování a vytváření světla. Emoce je na jedné straně alchymický oheň, jehož teplo probouzí všechno k projevu a jehož žár „omnes superfluitates comburit", spaluje všechny přebytečnosti - na druhé straně je emoce oním okamžikem, kdy kosa padne na kámen a vykřeše jiskru; emoce je totiž hlavní příčinou veškerého uvědomění. Bez emoce není proměna temnoty ve světlo a netečnosti v pohyb.
Žena, jejímž osudem je být narušitelkou manželství, je výslovně destruktivní jen v patologických případech. V normálním případě je jako ta, která narušuje, sama narušením zasažena, jako ta, která způsobuje změnu, sama změně podléhá a září ohně, který založila, jsou osvětleny a osvíceny všechny oběti zápletky. Co se zdálo být nesmyslným narušením, stává se očistným procesem: „co pomíjivé - zde v skutek se mění"
C. G. Jung
